Stolová hora s dvěma tvářemi

Ostaš stojí na jihozápadním okraji CHKO Broumovsko a její vrchol dosahuje 700 metrů nad mořem. Přírodní rezervací je od roku 1956. Geologicky jde o klasickou stolovou horu: plochá náhorní plošina lemovaná strmými pískovcovými stěnami, které vznikly z usazenin křídového moře a miliony let je tvarovaly mráz, voda a gravitace. Výsledek připomíná přírodní pevnost: nahoře klid a rozhledy, po stranách pukliny, chodby a věže.

Výchozím bodem je osada Ostaš, kam se dá dojet autem z Police nad Metují; poslední úsek z autobusové zastávky Police n. M., Pěkov, Ostaš zabere pěšky asi kilometr do kopce. Parkoviště je v sezoně placené, ale tím veškerá „vstupní logistika“ končí. Srovnejte si to s Adršpašskými skalami, kde ceník zahrnuje vstupenky pro dospělé, děti, psy i parkování a v červenci, podle dat AOPK nejsilnějším měsíci návštěvnosti, se areál o rozloze přes 1 800 hektarů plní až k prasknutí.

Horní labyrint: vyhlídkový okruh s příběhy ve skále

Modře značený okruh měří 3,5 kilometru a vede po vrcholové plošině. Nástup je pozvolný, charakter spíš vyhlídkový: skalní bludiště tu střídají otevřené pohledy z okrajů stolové hory na Broumovské stěny a Polickou kotlinu. Pojmenované útvary jako Čertovo auto, Mohyla smrti nebo Zbrojnoš dodávají trase narativní kostru, která funguje zejména s dětmi.

Jedno omezení pro jaro 2026: Správa CHKO Broumovsko uzavřela od 11. března Frýdlantskou vyhlídku kvůli hnízdění sokolů. Zbytek Horního labyrintu je průchozí bez omezení.

Dolní labyrint a Kočičí hrad: divočejší bratranec

Zelená značka vede na tříkilometrový okruh, který klesá asi o sto metrů níž než vrcholová plošina, a charakter se mění zásadně. Místo vyhlídek tu dominují úzké pukliny, temné chodby a průlezy v masivu Kočičího hrádku. Trasa prochází kolem Sluji Českých bratří, skalního převisu, který sloužil jako úkryt pronásledovaných protestantů. Kočičí skály mají vlastní ochranný status přírodní památky a geologicky je formuje Polický zlom, tektonická linie, která zdejší pískovcové bloky rozlámala do nepravidelné mozaiky.

Dolní labyrint je podle aktuální informace Správy CHKO opět bez omezení. Terén ale vyžaduje jistý krok: úzké průchody, schody vytesané do skály a místy strmější pasáže znamenají, že kočárek ani kolo tu neprojede. Děti si poradí, pokud jsou zvyklé na nerovný terén. Starší výletníci by měli počítat spíš s opatrností než s kondicí; kilometry nejsou problém, mokré schody ano.

Proč Ostaš není „chudší Adršpach“

Srovnání s Adršpachem se nabízí automaticky: obě lokality leží ve stejném regionu, obě jsou z pískovce, obě lákají na skalní bludiště. Jenže formát zážitku je zásadně jiný.

Adršpach je větší, vybavenější a vizuálně monumentálnější. Ostaš je kratší, tišší a nechá vás v klidu prolézt skalní štěrbinou, aniž byste za sebou slyšeli dalších dvacet lidí. Podle nás je to ideální volba pro ty, kdo chtějí pískovcový zážitek bez produkčního rámce, a nevadí jim, že si občerstvení nesou v batohu.

Co si vzít a kdy vyrazit

Pevné boty s dobrou podrážkou jsou základ: mokrý pískovec klouže. K tomu voda, svačina, vrstva navíc do lesa a nabitý telefon. Občerstvení na místě nečekejte. Nejlepší čas je všední den na jaře nebo na podzim, kdy je v celém regionu výrazně méně lidí než v červencové špičce. Cesta autem z Prahy zabere zhruba dvě a půl hodiny, z Hradce Králové necelou hodinu.

Ostaš není místo, které vám vyrazí dech jedním monumentálním záběrem. Je to místo, které vás nechá chvíli zmizet mezi kameny, a to je někdy přesně dost.

Článek Skalní bludiště bez davů a front. Stolová hora Ostaš láká na Horní labyrint i divoký Kočičí hrad se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvě bludiště na jedné hoře

Ostaš není jedna trasa, ale dvě. Horní labyrint měří 3,5 kilometru a vede po vrcholové plošině zhruba 500 × 400 metrů. Úzké průchody mezi bloky pískovce střídají pojmenované útvary – Čertovo auto, Mohyla smrti, Zbrojnoš, Medvědi – a stěny na okrajích plošiny dosahují třiceti metrů. Některé skalní věže šplhají ještě výš, až ke čtyřiceti metrům.

Dolní labyrint začíná o osmdesát až sto metrů níž, za tektonickým Polickým zlomem, a měří tři kilometry. Sestupuje přes Sluj českých bratří, temnou jeskyni, kde se v 17. století skrývali pronásledovaní protestanti, a končí u Kočičího hradu. Terén je drsnější: pískovcové schody, užší průchody, exponované pasáže. Právě tady se na jaře 2026 řešilo dočasné omezení kvůli hnízdění sokolů; Správa CHKO Broumovsko nakonec labyrint znovu otevřela bez omezení.

Adršpach vs. Ostaš: čísla mluví jasně

Srovnání obou míst ukazuje, proč je Ostaš jiný typ zážitku, ne náhrada 1:1.

Adršpach je největší české skalní město s ikonickými věžemi a lodičkami. Ostaš je komornější, intimnější, s vyšším podílem skutečného „labyrintu“, míst, kde se protahujete mezi kameny a nad hlavou máte jen úzký pruh nebe. Kdo v Adršpachu hledal hlavně ticho, průchod skalou a výhledy, najde na Ostaši přesně to. Kdo chtěl monumentální panoramata stovek skalních věží, dostane jiný, ale stále silný zážitek.

Hora, která se hýbe

Ostaš není jen turistická kulisa. Podle Geoparku Broumovsko tu od roku 1989 probíhal monitoring pohybů skalních bloků. Výsledky? Průměrně 1,5 milimetru horizontálního posunu a milimetr poklesu ročně. Pískovcová plošina se pomalu rozpadá podél puklin, a právě tento proces vytvořil oba labyrinty. Hora je živá geologie v reálném čase, jen pomalém.

AOPK ČR eviduje Ostaš jako přírodní rezervaci a Kočičí skály jako samostatnou přírodní památku. U obou území zmiňuje sešlap a erozi jako hlavní rizika. Regionální strategie Broumovska počítá s rozprostřením návštěvnosti mimo přetížená místa, Ostaš je jednou z vytipovaných alternativ. Paradoxně tak jeho budoucí klid závisí na tom, kolik lidí ho „objeví“.

Jak na Ostaš a co s sebou

Výchozí bod je osada Ostaš. Autem dojedete na malé parkoviště u nástupu, v sezoně za poplatek. Autobusem z Police nad Metují na zastávku Pěkov, Ostaš to trvá šest minut, pak zbývá kilometr po asfaltce do kopce. Občerstvení seženete na startu v osadě, na trase nic není.

Co vzít:

• Pevné boty s gripem, pískovcové schody bývají kluzké
• Vodu a svačinu, na trase žádný stánek
• Lehkou vrstvu navíc, skalní průchody jsou i v létě chladnější
• Volné ruce, objemný batoh v nejužších místech překáží

Oba okruhy jsou poměrně náročné. Děti je zvládnou, ale kočárky a kola ne. Nejlepší šance na klid? Všední den, brzy ráno, mimo letní prázdniny. Lokalita je přístupná celoročně.

Ostaš nikdy nebude druhý Adršpach. A právě v tom je jeho síla, třicet hektarů pískovce, kde se pořád dá slyšet vlastní dech mezi skalami.

Článek Největší paradox české turistiky: Úchvatný kamenný labyrint, o kterém většina lidí nemá ani tušení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.