Účinný přírodní prostředek z dávných let 

Za vznikem Opodeldocu stojí švýcarský lékař a myslitel Paracelsus, který žil v 16. století. Tento výjimečný muž, vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, byl nejen lékařem, ale také alchymistou a filozofem. Název samotného léku podle něj vznikl ze spojení názvů léčivých rostlin, jako jsou Opopanax, Bdellium a Aristolochia.

Původní recept na Opodeldoc byl přitom poměrně jednoduchý. Základem byl líh, mýdlo, kafr a různé bylinné oleje, například rozmarýnový nebo levandulový. Směs se zahřívala, poté zhoustla a při kontaktu s pokožkou se znovu rozpouštěla. Používala se výhradně zevně a lidé ji aplikovali na bolavá místa. Lék se plnil do skleněných lahviček a postupně se rozšířil po celé Evropě. V různých obdobích se jeho složení mírně měnilo, ale základní princip zůstával stejný.

Opodeldoc léčil skoro všechno

Obliba této masti byla obrovská, protože pomáhala při celé řadě potíží. Lidé ji používali na revma, bolesti zad, výrony, modřiny nebo svalové křeče. Podle dobových zdrojů byla účinná i při ztuhlosti kloubů nebo špatném prokrvení končetin. Dokonce se uvádělo, že pomáhá i při popáleninách či bodnutí hmyzem. Není proto divu, že si našla místo nejen v lékárnách, ale také v domácnostech. Popularitu jí dodala i literatura – ve známém románu Jaroslava Haška si ji aplikuje i samotný Švejk.

Dnes už Opodeldoc běžně nepoužíváme, a právě proto jeho příběh stojí za připomenutí. Ukazuje totiž, jak velký význam měla dříve přírodní medicína a zkušenosti předávané z generace na generaci. Paracelsus, který celý život cestoval a učil se od obyčejných lidí, tak položil základy moderního přístupu k léčbě. Jeho odkaz přežívá nejen v historii medicíny, ale i v podobných přípravcích, které dodnes vychází z jeho myšlenek. 

Článek Zázračná mast ze Švejka: Opodeldoc léčil skoro všechno, dnes ho zná málokdo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.