Dům, který nemá program, ale má příběh

Vila Bellevue není muzeum s průvodcem a vstupným. Je to civilní dům z druhé poloviny 19. století, zapsaný v Památkovém katalogu NPÚ jako kulturní památka. Její hodnota nestojí na architektonické výjimečnosti, zvenku jde o běžný rodinný dům. Stojí na tom, co se uvnitř a kolem něj odehrálo. Wolkerovi prarodiče tu žili, vnuk k nim jezdil na prázdniny a místní krajina se mu otiskla do veršů. Pamětní deska na fasádě a busta na průčelí jsou dnes jediné jisté prvky, které návštěvník uvidí. Veřejné prohlídky interiéru se nám v oficiálních zdrojích nepodařilo dohledat.

Proč ji turisté míjí? Protože nemá šanci konkurovat dvěma obřím značkám v sousedství. Bazilika dominuje panoramatu, zoo nabízí celodenní program. Právě proto ale funguje jako protipól: kdo si chce ze Svatého Kopečka odvézt víc než selfie před bazilikou a lístek ze zoo, najde tu literární vrstvu, kterou žádný jiný bod na Kopečku nenabídne.

Dvě wolkerovské stopy na jednom kopci

Na Svatém Kopečku připomínají básníka hned dvě místa, a každé z jiného důvodu. Wolkerův kříž stojí nedaleko baziliky; prarodiče ho nechali vztyčit v roce 1900, když se jim narodil první vnuk. Je to gesto rodinné radosti, nikoli literární pocta. Vila Bellevue je naopak místem konkrétních pobytů, prázdninových měsíců a tvůrčí inspirace.

Že nejde o zapomenutou kuriozitu, potvrzuje i nedávný krok místní samosprávy. Komise městské části Svatý Kopeček v červenci 2024 projednávala pojmenování parčíku před vilou názvem „Na krásné vyhlídce Jiřího Wolkera“. Wolkerova vila je pro místní živá součást identity, i když pro projíždějící turisty zůstává neviditelná.

Jak se tam dostat a co dělat navíc

Svatý Kopeček leží asi osm kilometrů od centra Olomouce. Z města sem jezdí linka 11 DPMO se zastávkami „Svatý Kopeček, bazilika,, a „Svatý Kopeček, ZOO,,. Od baziliky je to k vile v ulici St. Krejčího krátká procházka, počítejte s pěti minutami.

Kdo má na Kopečku víc času, může program rozšířit:

• Svatokopecké muzeum – otevřeno duben až říjen, středa až neděle 10:00–12:30 a 13:00–17:00; v sobotu prohlídky rezidence ve 14:30 a 15:30 po předchozí rezervaci.
• Naučná stezka – sedmikilometrový okruh startující u zoo, vhodný i pro rodiny.
• Vyhlídková věž v zoo – 32 metrů výšky, 128 schodů, výhled na baziliku i panorama Olomouce.
• Fort Radíkov – kulturní památka z festu Svatý Kopeček, přístupná na objednávku.

Zastávka pro pozornější návštěvníky

Vila Bellevue není celodenní cíl. Není to ani architektonická senzace. Je to dům, ve kterém vyrostla jedna z nejznámějších českých básní 20. století, a dnes ho od hlavního turistického proudu dělí jen pár minut chůze a trocha zvědavosti. Kdo ji má, odbočí z hlavní trasy. Kdo ne, projde kolem, stejně jako tisíce návštěvníků před ním.

Článek Zdobí ho básníkova busta už od první republiky. Wolkerův dům patří ke klenotům Svatého Kopečku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kostel, který se dívá jinam

Příběh Svatého Kopečku začíná snem. Zámožný olomoucký obchodník s vínem Jan Andrýsek nechal v letech 1629–1633 na kopci nad městem postavit malou kapli zasvěcenou Panně Marii, údajně po vidění, které ho na toto místo přivedlo. O čtyřicet let později kapli nahradil monumentální chrám budovaný v letech 1669–1679 podle plánů připisovaných italskému architektovi Giovannimu Pietru Tencallovi.

Na počátku 18. století přibyla reprezentační boční křídla, jejichž návrh bývá spojován s Domenicem Martinellim.

Výsledek není jen kostel. Je to uzavřený areál s ambity, Svatými schody, rezidenčními sály a čtyřřadou lipovou alejí, který z dálky vytváří v krajině tvar kříže. A celá ta kompozice má jednu osu, od chrámu ke Klášternímu Hradisku. Zatímco třeba Svatá Hora u Příbrami funguje jako uzavřený svatostánek obklopený ambity, Svatý Kopeček je otevřená krajinná inscenace. Barokní divadlo, které potřebuje horizont.

Čtyřicet let bez řeholníků

Rok 1949 přinesl první úder. Okresní národní výbor zakázal veřejné požehnání u památníku hrdinům obou světových válek na Svatém Kopečku: drobná, ale výmluvná ukázka toho, jak režim začínal osekávat veřejný prostor víry. V dubnu 1950 přišel úder hlavní: premonstráti byli odvlečeni a řeholní život na místě skončil. Část cenných artefaktů byla odvezena, budovy přešly pod světskou správu.

Co následovalo, nebyla exploze, ale pomalá eroze. Čtyři desetiletí bez řádné údržby, nevhodné stavební zásahy, přerušená kontinuita péče o mimořádně náročnou štukovou výzdobu. Národní památkový ústav později konstatoval, že restaurátoři museli napravovat nejen stopy zanedbání, ale i škody způsobené předchozími nekvalifikovanými opravami. Samotná stavba fyzicky přežila, to je podstatné. Ale institucionální a památková devastace byla obrovská. Premonstráti se vrátili až 11. února 1990.

Interiér, který vám zastaví dech

Vstoupíte dovnitř a rozumíte, proč tohle místo přitahovalo Italy, papeže i památkáře. Vrcholně barokní interiér vznikal v letech 1721–1732 pod vedením italského štukatéra a sochaře Baldassara Fontany, který navrhl i hlavní oltář. Starší klenební štukatura z let 1675–1679 dosahuje místy hloubky až třicet centimetrů; nejde o reliéf, ale téměř o volnou plastiku přilepenou ke stropu.

Na bočním kůru stojí varhany z roku 1723 od Jana Davida Siebera: jeden manuál, devět rejstříků, jeden z nejstarších dochovaných nástrojů na Moravě. Hlavní kruchta nese monumentální barokní skříň, ale zvukový stroj uvnitř je novodobý; v roce 1998 ho postavil Jaroslav Stavinoha se dvěma manuály a dvaceti pěti rejstříky. Původní barokní zvuk se nedochoval, cenná je tu právě ta schránka a vizuální celek: štuky, fresky, varhany a oltáře splývají v jedno nepřetržité barokní představení.

Papež, bazilika a jedno důležité datum

Často se píše, že Jan Pavel II. při své návštěvě povýšil chrám na baziliku minor. Není to tak docela přesné. Dekret o povýšení nese datum 11. dubna 1995, tedy více než měsíc před papežovou cestou na Moravu. Sám Jan Pavel II. přijel na Svatý Kopeček 21. května 1995, den poté, co v Olomouci kanonizoval Jana Sarkandra a Zdislavu z Lemberka. Na kopci nad městem se setkal s tisíci mladých věřících. Loni v květnu si arcibiskupství připomnělo třicáté výročí té návštěvy.

Titul basilica minor není jen čestná nálepka. Řadí Svatý Kopeček mezi necelých dva tisíce chrámů na světě, které Vatikán takto vyznamenal, a mezi pouhých šest v Česku.

Jak se tam dostat a co vás čeká

Bazilika leží zhruba osm kilometrů od centra Olomouce na adrese Sadové náměstí 1. Bez auta se sem nejlépe dostanete linkou MHD číslo 11 z hlavního nádraží; jezdí v desetiminutových až patnáctiminutových intervalech, cesta trvá asi osmnáct minut. V sezóně funguje i rychlospoj 111, který to zvládne za třináct minut.

• Bazilika: otevřena denně 8.30–17.00, v pondělí jen dopoledne
• Muzeum: duben–říjen, středa až neděle
• Prohlídky rezidence a salonků: duben–říjen, pátek až neděle v 17.00, doporučena rezervace
• Chrámové koncerty: konají se nepravidelně, program sledujte na webu areálu

V okolí navíc najdete zoologickou zahradu a naučné stezky; Svatý Kopeček funguje jako celodenní výlet, ne jen jako zastávka na dvacet minut.

Nejpozoruhodnější na celém areálu nakonec není jediný detail, ale to, jak si po staletích, navzdory válkám, reformám a ideologiím, udržel čitelnost původní barokní myšlenky: chrám na kopci, klášter v údolí, krajina mezi nimi. Ta osa pořád drží.

Článek Kostel otočili schválně úplně jinak, než bylo zvykem. Svatý Kopeček ukrývá architektonický skvost se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přes 100 let zelené historie

Tady je stručný průvodce touto olomouckou „botanickou VIP zónou“, abyste věděli, kam dřív skočit (nebo čichnout).

Palmový skleník: Stoletá aristokracie

Je to nejstarší a největší část (postavena 1927–1930). Pokud hledáte klid pod listy obrů, jste tu správně.

Hlavními hvězdami je tu přes 70 druhů palem, z nichž některé pamatují první republiku. Dominují tu mohutné datlovníky a štíhlé asijské palmy Trachycarpus excelsa. Ovšem kromě flóry tu potkáte i faunu – ptáky, ryby a občas i nějakého toho pavouka, co dotváří iluzi skutečného pralesa.

Můj tip: Hledejte areku betelovou – má neuvěřitelně elegantní lysý kmen.

Kaktusový skleník: Pichlavá krása ze tří kontinentů

Navazuje na palmový skleník a je to ráj pro milovníky geometrie a odolnosti. Pyšní se sbírkou 3 000 kusů kaktusů a sukulentů (více než 700 druhů).

Vzácnosti: Kolekce rodu Astrophytum (některé kousky mají přes 70 let) a obří „taburety“ s žlutými trny (Echinocactus grusonii). Nad vchodem se navíc pne „Královna noci“. Kvete jen jednu noc v roce, a pokud ji trefíte, je to životní zážitek.

Tropický a subtropický svět: Barvy i chutě

Zatímco tropický skleník sází na vlhkost a květy, subtropický (neboli „Izraelská zahrada“) voní po citrusech. V subtropické části uvidíte, jak roste kiwi, fíky, olivy nebo dvoukilové cedráty a najdete tu i jahodové stromy (Psidium), jejichž plody prý chutnají lépe než ty ze zahrádky. Proč si tedy na chvíli neodpočinout od zimy a nepodívat se přímo na malý kousek Amazonie v půvabné Olomouci?

Článek Tropická oáza zeleně uprostřed města. Olomouc nabízí historické skleníky plné bujné tropické zeleně a to za pár korun se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rudolfova alej: promenáda, která má styl

Srdcem parku je Rudolfova alej. Už na první pohled poznáte, že nejde o náhodně vysazené stromy. Tahle 710 metrů dlouhá promenáda má řád, eleganci a nese v sobě tak trochu i noblesu starých časů.

Původně ji nechal vysadit arcibiskup Rudolf Jan Habsburský už kolem roku 1800, jak redakce VědaŽivě zjistila. Války ji sice zničily, ale město ji znovu postavilo na nohy. Dnes tu místo nemocných jírovců najdete hlavně lípy a mezi nimi květinové záhony, které se mění podle ročních období.

Starý park, který pořád žije

Mimochodem Smetanovy sady jsou vůbec prvním městským parkem v Olomouci a zabírají zhruba 19 hektarů. Přesto nepůsobí zastarale. Naopak.

Severní část si drží přírodně krajinářský styl, zatímco jinde najdete modernější úpravy a tematické zahrady. Je to takový mix starého a nového, který funguje překvapivě dobře.

Magnolie, jehličnany i klid u jezírka

A pokud máte rádi květiny, rozhodně si nenechte ujít Magnoliovou zahradu. Na jaře to tam hraje barvami tak, že se člověk nestačí divit. Květy velké klidně jako dlaň, bílé i růžové, prostě paráda. Pokud si chcete někde udělat selfie, je ideální místo právě tady.

Vedle ní najdete Pinetum, tedy sbírku jehličnanů. A když vás chození omrzí, stačí si sednout k jezírku. Je to jedno z mála míst s vodní plochou v historických parcích a rozhodně má svoje nezaměnitelné kouzlo.

Článek Pospěšte si a předběhněte davy. Výstaviště Flora už rozkvétá, lidí je tu zatím poskrovnu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V chovatelském světě jde skoro o malý zázrak

Od roku 1987 přišlo v olomoucké zoo na svět už 29 mláďat tohoto poddruhu. Jenže poslední roky jako by se nad výběhem stáhla smůla a hříbata nikde, což je vzhledem k situaci druhu ve volné přírodě hodně nepříjemná zpráva. Až teď se karta konečně obrátila.

Genetická čistota pod dohledem

Zebra Chapmanova patří mezi běžně chované poddruhy (u nás ji má například ještě zoo Hodonín, Safari Park Dvůr Králové nebo zoo Dvorec), jenže dřív se v zoologických zahradách často křížila s jinými zebrami. A to není dobrá situace – o takový genetický guláš totiž nikdo nestojí.

Dnes už je situace jiná. V rámci Unie českých a slovenských zoo si chovatelé dávají setsakramentský pozor, aby nedocházelo ke křížení s jinými poddruhy nebo zvířaty nejasného původu – a podobná situace už začíná platit i ve světě.

Jedním z hlavních problémů posledních let byl nedostatek chovných hřebců. Bez nich se, jak se říká, nikam nedostanete. Před dvěma lety proto do Olomouce dorazil zkušený samec Ismael ze Zoo Liberec a jak se ukázalo, byla to rozhodně trefa do černého a v olomouckém výběhu je zase o kus živěji.

Ve volné přírodě je situace proměnlivá

Zebra Chapmanova pochází z jižní Afriky a ve volné přírodě čelí tlaku ztráty přirozeného prostředí i pytláctví. A i když zatím nepatří mezi kriticky ohrožené druhy, může se to snadno změnit. A právě proto je důležité chovat životaschopnou populaci i v zoologických zahradách. Může totiž posloužit jako záložní, pokud by to bylo potřeba.

Článek Unikát v olomoucké ZOO: Nové vzácné mládě. Čekala na něj skoro 10 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zoo Olomouc má velké bílé překvapení

Z lesa se nenápadně vynoří bílý stín. Pak další. A další. Bez jakéhokoliv zvuku, bez varování. Je to pohled, který vás doslova přiková na místě. Arktičtí vlci. Zvířata, která vypadají, jako by sem nepatřila, a zároveň jako by jim tu patřilo úplně všechno. A právě proto na návštěvníky působí tak silně.

Arktický vlk není takový zvířecí chameleon. Neběhá kolem plotu a nevyhledává pozornost. Spíš nenápadně splývá s okolím a dlouho o něm vůbec nevíte. Člověk má pocit, že je pozorován, aniž by tušil odkud. A pak se vynoří. Jen tak, jako mávnutím kouzelného proutku. A když se pak jeho bílá silueta odlepí od pozadí, leckomu se sevře žaludek a instinktivně ztichne.

Vzácní obyvatelé, kvůli nimž sem lidé jezdí přes půl Evropy

Navíc ani zdaleka nejde o běžné zvíře. Arktické vlky chová jen hrstka zoologických zahrad v Evropě. Právě proto jsou v Olomouci takovým magnetem. Zahraniční turisté si cestu na Svatý Kopeček leckdy plánují hlavně kvůli nim. A davy lidí u výběhu nejsou výjimkou, a to ani mimo hlavní sezonu.

Zoo, která umí překvapit

Ale nebojte se – Olomouc vám toho rozhodně nabízí víc. Jakmile se vzpamatujete z vlčího překvapení, čeká na vás třeba Safari Eurasia, unikátní část areálu, kde si člověk bude připadat skoro jako na horských planinách Asie. A zajímavý zážitek nabízí také pavilon netopýrů. Zatímco venku je světlo a ruch, uvnitř vládne šero, ticho a lehké napětí. Pokud jste se vždycky chtěli setkat s těmito fascinujícími tvory tváří v tvář, tak tady k tomu konečně máte příležitost.

Článek Zoo v Olomouci má vzácné obyvatele, kvůli nimž sem lidé jezdí přes půl Evropy. Češi o ní mnohdy ani neslyšeli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.