Paleontolog sbírající pověsti

Tehdy vydal paleontolog Roy Chapman Andrews knihu s pověstmi, které o tomto tvoru kolují v poušti Gobi mezi mongolskými pastevci. Sám ovšem příběhům nevěřil. V návaznosti na publikaci se do Mongolska vydalo mnoho badatelů, zvědavců a dobrodruhů, aby se vrátili s fotografií nebo svědectvím. Žádná podobná výprava ale zatím nepřinesla nic hmatatelného. Výzkum navíc komplikují podmínky pouště Gobi a neochota místních mluvit.

Do roku 1990 panoval v oblasti přísný komunismus. Ten krom jiného označil olgoje chorchoje za přežitou pověst a odmítal vydávat povolenky k výpravám do pouště. Jakmile tato diktatura padla, vypravil se sem český záhadolog a badatel Ivan Mackerle (1942 – 2013). Provázeli ho dva kamarádi, jeden byl doktor a druhý se věnoval fotografii. Trvalo ovšem poměrně dlouho, než se jim podařilo navázat první kontakty a získat první svědectví o červovi.

Znám někoho, kdo ho viděl

Na výpovědích byla zvláštní naprostá shoda popisu při absenci osobní zkušenosti s legendárním tvorem. Nikdo z vypovídajících ho neviděl na vlastní oči, vždycky ale znali někoho, kdo se s ním právě osobně setkal. Ani Mackerlemu se tak nepodařilo najít očitého svědka a musel se spokojit s vyprávěním z druhé ruky. Červ podle informací vypadá jako střevo plné krve a dorůstá do délky až jednoho metru. Pohybuje se kroucením, jako kdyby zametal.

Na první pohled také nelze určit, kde je hlava tvora a kde ocas. Tělo je údajně pokryto tak silným jedem, že k zabití člověka stačí pouhý dotek. Ten samý jed umí červ i stříkat, a to na několik metrů. Po většinu roku je zahrabán v písku a leze ven jen během června a července, ideálně po dešti jako žížala. Jenže tenhle červ má do dešťovky hodně daleko. Podle zoologů se ani nedá určit, kterému druhu by se jedovatý tvor z pouště podoval.

Původ z dob dinosaurů?

Australské písečné přesypy jsou místem života scinka uťatého, jehož hlava a ocas jsou také těžko rozeznatelné. Jenže olgoje nijak nepřipomíná, pohybuje se na krátkých nožkách a patří mezi šupinaté plazy. Mezi jedovatými druhy by mohla být blízko pásnice, která červa připomíná, jenže tento druh žije v moři. Mackerle vyjádřil domněnku, že jde o přeživšího tvora z dob dinosaurů. V poušti Gobi jsou totiž bohatá naleziště dinosauřích ostatků.

Když se Mackerlemu nepodařilo olgoje najít, chtěl si pomoct třaskavinami a vypudit ho z pouště. Pak se mu přihodila zvláštní věc, která ho donutila ukončit veškeré bádání. Zdál se mu sen, ve kterém po něm olgoj skočil. Po probuzení cítil hroznou bolest v zádech, na kterých kamarád našel mnoho krvavých výronů. Ty přibývaly i další den, Mackerlemu tudíž hrozilo selhání srdce a musel se rychle vrátit domů.

Hra psychiky a poučení o tajemných tvorech

Mackerle později přemítal, jestli celý soubor pověstí o červu není jen přízrak, který ovšem v místních vyvolává psychosomatické potíže. Čím více se člověk zabývá takovou představou a vším děsivým, co je s ní spojeno, tím se sám dostává na pokraj kolapsu. Strach ze jména způsobuje strach z věci samotné. A dost možná i právě proto se místní bojí jméno olgoje chorchoje i jen vyslovit. Je v tom nejspíš obava z podobných příhod jako u Mackerleho.

Toho navíc před noční můrou varoval i místní šaman, že ho čeká smrt, pokud se červem nepřestane zabývat. Mohla tedy zafungovat i sugesce, která spustila další reakci v už tak tísnivých podmínkách. Tyto faktory mohly přispět k selhání organismu, který byl už vyčerpán z obtížné cesty a neúspěchu záměru. Z Mongolska si tak Mackerle odnesl hlavně ponaučení, že s tajemnými tvory, kteří zabíjí na dotek, si nejspíš není radno zahrávat.

Setkali jste se s pověstmi o tomto tvoru?

Zdroj: LiveScience, Wikipedie

Článek Mongolský pouštní červ nahání badatelům hrůzu. Přes 1 metr dlouhý, pokrytý smrtelným jedem zabíjí pouhým dotykem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.