Průzkum zemského pláště

Pokud bychom se vydali prozkoumat planetu Země do jejího středu, pak bychom její středový bod nalezli zhruba v hloubce 1900 km ve spodním plášti. Spodní plášť se pohybuje v hloubce od 660 do 2900 km a objemově zabírá 55 % naší planety. Chemické složení spodního pláště je poměrně jednoduché a dlouho byl zobrazován jako soubor dvou hlavních minerálů-bridgmanit (95 %) a ferroperiklas. Až donedávna to bylo považováno za jednoznačné, nicméně poslední výzkumy ukazují něco jiného.

Vznik super oxidů

Jedna z hlavních složek spodního pláště, ferroperiklas, se při setkání s vodou mění ve strukturu pyritového typu. K této zajímavé chemické reakci dochází pouze v hlubokém spodním plášti Země. Tato reakce produkuje nadměrné množství kyslíku neboli super oxidy. Spodní plášť je tedy oxidován v přítomnosti vody. Obecně řečeno, jsou-li všechny atomy kyslíku ve sloučenině spojeny s atomy kovu, nazývají se oxidy. Pokud se ovšem sloučenina spáruje jako kyslík a kyslík, pak se stává super oxidem. V přírodě se super oxid vyskytuje velmi zřídka, nicméně ve spodním plášti Země ho bude zřejmě dost.

Až miliardy tun

Nové chemické výzkumy vodních plášťů mohou být úzce spojeny s cyklováním vody na pevnině. Každý rok totiž padají do hloubky naší planety na hranicích tektonických desek až miliardy tun oceánské vody. Zatímco se některá voda vrací přes podvodní sopky, a horké průduchy, jiná padá hluboko do zemského středu. Podle výzkumů se tedy ukazuje, že hloubková voda je nezbytnou součástí chemie zemského pláště.

Článek Každý rok spadne miliony tun oceánské vody do zemského pláště, kde silně oxiduje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nový přírůstek do rodiny oceánů

Tím, že kartografové ze společnosti National Geopgraphic konečně na mapách uznali Jižní oceán, se celkový počet oceánů na naší planetě zvýšil na pět. Společnost, která mapy světa uveřejňuje od roku 1915, oznámila novou mapovou politiku symbolicky u příležitosti Světového dne oceánů. Kartografové Jižní oceány definovali pomocí proudu kolem Antarktidy, čímž se přidává k Atlantickému, Tichému, Arktickému a Indickému.

Faktem zůstává, že se zatím jedná o uznání mezinárodně sporné, neboť National Geographic nedisponuje v tomto ohledu nějakou pravomocí. Společnost nicméně doufá, že její krok revize map pomůže lidem přemýšlet o těchto vodách jinak a více je chránit. Ostatně tyto vody byly už dlouho uznávány jako pátý oceán vědeckými kapacitami po celém světě, tudíž akt National Geographicu je jen logickým pokračováním.

Další uznání je otázkou

Protože však neexistovala mezinárodní shoda, odehrávalo se uznání oceánu jen na komunitní úrovni. Jižní oceán byl vždycky označen, ale pokaždé a každým trochu jinak. Finální uznání coby oceánu znamená vědomí ekologické samostatnosti ekosystémů, které tyto vody obsahují. Jižní oceán je obklopen rychlým Antarktickým proudem a jde o jediný oceán, který se dotýká tří dalších a kompletně obklopuje kontinent, místo aby jím byl ohraničen.

Dosud se NG řídil podle stanoviska Mezinárodní vodní organizace, která tyto vody za oceán nejdříve uznala roku 1937, ale v roce 1953 stanovisko odvolala. Americká rada pro geografické názvy uznává Jižní oceán od roku 1999, zatímco další společnosti v oboru přijaly název až v únoru tohoto roku. Podle mnoha odborníků bude mít největší dopad vzdělávání, které informaci o pátém oceánu dostane do obecného povědomí.

Zdroj: Dailymail

Článek Nový přírůstek do rodiny oceánů. Planeta Země už jich má oficiálně pět. Co to reálně znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pokračující trend ohřevu naší planety

Měření teploty vody, které se odehrává po celém světě, přináší data o totálním objemu tepla, které bylo v roce 2020 přijato horními vrstvami vody, a které bylo vyšší než jakékoli předchozí záznamy sahající až do roku 1955. Sledování teploty těchto vrstev vody je důležité, protože teplejší voda přirozeně znamená vyšší tání ledovců na okrajích Grónska a Antarktidy, což celkově zvyšuje vodní hladiny po celé Zeměkouli.

Vědci odhadované celkové množství energie absorbované horními 2 000 metry zemských oceánů je měřeno ponornými senzory, sondami zvanými Argo plováky, podvodními roboty a dalšími nástroji. Tým shledal, že tyto horní vrstvy vodstev obsahují 234 sextilionů nebo 1021 joulů tepelné energie od roku 2019. Pro lepší představu tak voda pohltila energii dostatečnou k ohřevu 1,3 miliard běžných konvic na vodu.

Možná zkreslení a nepřesnosti

Tato analýza mohla ovšem množství tepla z loňského roku poněkud přecenit, uvádí jeden z badatelů zapojených do studie. Proto vědci použili ještě druhý nástroj pro srovnání, o něco konzervativnější metodu pro určení totálního objemu ročního tepla. Tou zjistili, že skok z roku 2019 do roku 2020 činil „jen“ asi 1 sextilion joulů, což je ovšem stále 65 milionů konvic vody dovedených tímto objemem tepla k varu.

Tři další nejvyšší hodnoty celkového objemu tepla v horních vrstvách světových vodstev pocházejí z let 2017, 2018 a 2019. Podle badatelů zde vidíme scénář podobný slavnému snímku Na Hromnice o den více. Tento snímek měl sice dobrý konec, který se ale nemusí týkat naší situace. A pokud nepřistoupíme k žádné akci, která by tento silný trend jakkoli omezila, jsou vyhlídky do budoucna minimálně kritické.

Zdroj: ScienceNews

Článek Oceány naší planety akumulují neuvěřitelné množství tepla se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.