Krajina, kterou stát vymazal

Klíč k pochopení zdejší prázdnoty leží v historii, ne v geografii. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 začal proces, který akademik Michal Bureš ve své disertační práci na Západočeské univerzitě popisuje jako opouštění, pustnutí a nakonec úplný zánik desítek sídel. Pohoří na Šumavě, kdysi centrum s pivovarem, lihovarem, sklářskou hutí a tradicí podmalby na skle, přežilo odsun. Nepřežilo ale rozšíření hraničního pásma na počátku sedmdesátých let. Bylo vysídleno kompletně. Zůstaly rozvaliny, torzo kostela a hřbitov zarostlý do lesa.

Tohle se nestalo jedné vesnici. Stalo se to celému pruhu krajiny od Hojné Vody přes Pohorskou Ves až k hranici. A zatímco Šumava dostala statut CHKO už v roce 1963 a národní park v roce 1991, Novohradské hory zůstaly bez velkoplošné ochrany dodnes. Přírodní park, nejnižší stupeň, tu byl vyhlášen teprve v roce 2003.

Proč tu stále není CHKO

Není to tím, že by přírodní hodnoty chyběly. Žofínský prales a Hojná Voda byly vyhlášeny chráněným územím už roku 1838 rodem Buquoyů a patří mezi nejstarší lesní rezervace ve střední Evropě. Žofín má dnes 102 hektarů, stromy dosahují stáří kolem čtyř set let a je pro veřejnost zcela nepřístupný, chodit se smí jen po obvodové cestě.

Problém je politický. Podle reportáže Českého rozhlasu z roku 2025 proti vyhlášení CHKO vystupují zastupitelstva Horní Stropnice, Benešova nad Černou, Malont i Pohorské Vsi. Nové Hrady zaujaly neutrální postoj. Ochrana přírody se tak řeší dílčími nástroji, Natura 2000, národní přírodní rezervace, místo jedné velké značky. Výsledek: krajina zůstává cenná, ale institucionálně neviditelná.

Co tu dnes čeká

Novohradské hory nemají jednu ikonu. Nemají Pravčickou bránu ani Čertovo jezero. Jejich síla je v souběhu, který se na tak malém území jinde v Čechách nenajde:

• Hojnovodský prales — naučná stezka 3 km, 2–3 hodiny, středně náročná. Přístupný důkaz toho, jak vypadá les ponechaný sám sobě od roku 1838.
• Pohoří na Šumavě a okruh na Kamenec — 13 km, půldenní výlet. Zaniklá osada, hraniční hřeben a nejvyšší český vrchol pohoří (1 072 m).
• Žofínský prales — nepřístupné jádro, ale obvodová cesta kolem rezervace dává tušit, co se za hranicí stromů děje.
• Přesah do rakouského Freiwaldu — Viehberg (1 112 m) je skutečným maximem celého masivu a doplňuje obraz přeshraničního pohoří.

Pocit „země nikoho“ tu nevytváří plot ani hlídka. Vytváří ho ticho, řídké osídlení a vědomí, že krajina kolem ještě před padesáti lety neexistovala pro nikoho kromě pohraničníků.

Jak se sem dostat

Branou do Novohradských hor jsou Nové Hrady. Z Českých Budějovic sem vede silnice i železnice, cesta trvá kolem 35 minut, vlaky jezdí v hodinovém taktu. Z Prahy je třeba počítat s přestupem v Budějovicích a celkovým časem přes čtyři hodiny, z Brna autem necelé tři hodiny, z Plzně vlakem necelé dvě hodiny do Budějovic a pak dál.

Pro jednodenní výlet dává největší smysl vyjíždět přímo z Českých Budějovic nebo z Třeboně. Pro vícedenní pobyt, a ten Novohradské hory odměňují víc, fungují jako základny Nové Hrady, Hojná Voda a Pohorská Ves. Počítat je třeba s tím, že síť služeb je řídká, delší úseky vedou bez občerstvení a nejcennější rezervace nejsou určené pro volné courání mimo značené cesty.

Novohradské hory nejsou zakázané. Jsou jen tak tiché, že si je většina lidí nikdy nepřidala na seznam. A právě v tom spočívá jejich hodnota, dokud trvá.

Článek Vstoupili jsme do země nikoho. Novohradské hory jsou nejstřeženějším tajemstvím jihu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.