Vězení Tadmor v Sýrii

Věznici kousek od Palmýry zničil v roce 2015 ISIL. Navzdory tomu drží ovšem rekord v mučení a počtu poprav. Ve sklepeních byli lidé tráveni pomocí jedů a tvrdých drog, věšeni za nohy a vyhladověni. Prakticky zde byli vražděni všemi představitelnými způsoby. Úřady o všem věděly a nedávaly jen tichý souhlas, ale přímé rozkazy k těmto akcím.

Vězni byli ubiti ocelovými tyčemi, trubkami nebo sekerami, přesný počet mrtvých nebude nikdy znám. Veřejné organizace vymohly zavření Tadmoru v roce 2001, v roce 2011 byla však otevřena znovu. Podmínky uvnitř vedou každý rok 20 lidí k sebevraždě.

Věznice Caradirú v Brazílii

Tato věznice poblíž metropole Sao Paulo byla uzavřena v roce 2002. Navzdory tomu v ní stále vládnou kruté podmínky. Byla postavena v roce 1920 a po 80 let neprošla žádnou rekonstrukcí. Je to děsivá soustava cihel a betonu s primitivním vybavením a hroznými hygienickými podmínkami. Průchod tímto zařízením lze popsat jen jako peklo. V roce 1992 se zde odehrála nejkrvavější vězeňská vzpoura, při které bylo nakonec zabito 111 vězňů.

Počet trestanců může být kdekoli mezi 7 500–10 000 lidí a na všechno dohlíží méně než 1 000 zaměstnanců. Ti pracují na 4 směny, takže je zde najednou přinejlepším 250 stráží a úředníků. Každý 5. vězeň je HIV pozitivní, zdravotní péče je zcela primitivní a desítky vězňů zemřely na infekce, následky ran z bojů, nebo rovnou spáchali sebevraždu.

Zařízení Gitarama ve Rwandě

Věznice byla postavena s tím, že v ní bude tak 500 lidí, dnes ovšem celé zařízení zahrnuje asi 6 000 osob. Lidé musí spát v těsných rozích na zemi, kde se střídají. Samotky mají jeden metr čtvereční a postrádají jak nábytek, tak i strop. Stráže se o jakékoli dění prakticky nezajímají, místní gangy ovšem vymáhají velmi tvrdé pořádky.

K tomu přidejte neustálý hlad, který často vede ke kanibalismu. Věznice nemá žádnou zdravotní službu a lidé zde umírají na nemoci prakticky denně. Úřady neprovedly ani nejmenší pokus o nápravu stavu a po státních převratech se podmínky ještě zhoršily.

Thajské vězení Bangkwang

Věznice známá ze série „Bankgkoko Hilton“ s Nicole Kidman. Latríny nejsou oddělené, všichni vězni si „užívají“ páchnoucí atmosféru. Jídlo je jednou denně a stále stejné – vařená rýže a zelenina. Sprcha je zde luxus a většina vězňů má štěstí, když se na ně dostane jednou za měsíc. Místní voda je velmi nízké kvality, takže se šíří bakterie a choroby.

Vězení Diyarbakir, Turecko

Nachází se ve stejnojmenném městě považovaném za turistické centrum. Místní úřady mají nad vězni absolutní moc a násilí i mučení jsou zde na denním pořádku. V roce 1996 zde pod záminkou potlačení vzpoury bylo zabito 10 strážných a zraněno 23 vězňů. Neexistuje zde ani lékařská péče a jídlo je té nejhorší možné kvality.

Kdo z vašeho okolí pobýval ve vězení?

Zdroj: Science

Článek 5 nejhorších věznic na planetě aneb Chaos, nulová hygiena, vraždy a kanibalismus na denním pořádku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od Marburgu ještě dál

Virus Marburg byl objeven v Německu v roce 1967, když se laboranti nakazili od infikované opice z Ugandy. Podle WHO (World Health Organization) jsou jeho symptomy podobné Ebole. Oba viry způsobují krvácivou horečku, tedy vysoké teploty a krvácení z těla. To následně vede k šoku, postupnému selhání orgánů a smrti. Úmrtnost v prvním případě výskytu byla 24 %, v druhém v letech 1998–2000 v Kongu už 83 % a v Ugandě roku 2017 dokonce 100 %.

První zachycené případy Eboly se objevily současně v Súdánu a Kongu v roce 1976. Ebola se šíří hlavně kontaktem s krví a dalšími tělesnými tekutinami, případně tkáněmi. Známé kmeny se svou nebezpečností velmi liší. Například kmen Reston lidem vůbec nezpůsobuje potíže, zatímco Bundubugy má úmrtnost 50 % a kmen ze Súdánu dokonce 71 %. Nákaza v západní Africe se objevila na počátku roku 2014 a zatím šlo o největší výskyt Eboly na světě.

Největší zabiják moderního světa

Největším rizikem moderního světa je nejspíš virus HIV, rozhodně jde o největšího zabijáka. Od doby, kdy byla nemoc v 80. letech prvně objevena, sebrala životy zhruba 32 milionů lidí. Velmi silná antivirotika dovolují lidem s touto chorobou prožít mnoho dalších let. Problém je, že je nemoc stále metlou mnoha oblastí s nízkými příjmy. Právě tady se objevuje 95 % případů a například v Africe je pozitivní 1 člověk z 25 dospělých.

V roce 1980 byl svět prohlášen osvobozeným od pravých neštovic. Jenže předtím s nimi lidé bojovali tisíce let a nemoc zabila jednoho ze tří nakažených. I přeživší však odcházeli s trvalými jizvami a často i slepotou. Frekvence úmrtí byla nejvyšší mimo Evropu, v regionech, kam byl virus zavlečen. Poté, co jej evropští objevitelé přivlekli do Ameriky, zemřelo na pravé neštovice 90 % původních obyvatel kontinentu. A jen během 20. století zabily neštovice na 300 milionů lidí.

Když jste u konce s dechem

Hantavirus neboli HPS si poprvé získal pozornost v USA v roce 1993, aspoň podle CDC (Center for Disease Control). Zdravý mladý muž kmene Navajo a jeho snoubenka zemřeli během čtyř dnů kvůli obtížím s dechem. Po pár měsících byl hantavirus izolován z myši žijící v domově jednoho z nich. Tuto chorobu od té doby dostalo na 600 lidí v USA a zemřelo jich 36 %. Virus se nepřenáší z člověka na člověka, spíše se lidé dostanou do kontaktu například s trusem hlodavců.

Během klasické chřipkové sezony zemře podle WHO skoro 650 000 lidí. Občas se ale objeví zcela nový kmen, který se postará o rychlé rozšíření nemoci a také vyšší míru úmrtnosti. Nejhorší z nich, španělská chřipka, začala v roce 1918 a postihla až 40 % světové populace. Dohromady pak zabila asi 50 milionů lidí. Chřipka je obecně velmi riziková právě pro svůj snadný přenos mezi lidmi a schopnost způsobit vážný průběh, hlavně u rizikových skupin.

Horečka dengue a rotavirus

Horečka dengue se prvně objevila na Filipínách a v Thajsku v 50. letech a od té doby se rozšířila do tropických a subtropických oblastí celého světa. Asi 40 % světové populace teď žije právě v regionech, kde je nákaza endemická a šíří ji populace moskytů. Kvůli tomu je možné, že se bude šířit i dál, pokud v budoucnu stoupnou teploty a více oblastí bude pro moskyty zajímavých. Tímto virem se podle WHO ročně nakazí 100–400 milionů lidí.

Pro ochranu dětí před rotaviry existují dnes dvě vakcíny. Jde o hlavní příčinu průjmů u miminek a malých dětí. Virus se šíří velmi rychle kvůli tomu, že mikročástice stolice se dostanou do dalšího organismu (fecal-oral route). Ačkoli ve vyspělých státech na tato onemocnění děti umírají jen vzácně, jde o zabijáka hlavně v rozvojových zemích, kde jsou potíže s pitnou vodou. To znamená jednak problémy s hygienou, jednak složitější léčbu dehydratace způsobené silnými průjmy.

Která choroba je podle vás největší metlou lidstva?

Zdroj: LiveScience

Článek Horší než covid-19, jen se o těchto virech tolik nemluví. Jaká onemocnění mají na svědomí nejvíce úmrtí? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Doba, kterou by nikdo nechtěl zažít

Byl to počátek nejhoršího období života a nejspíš nejhorší rok vůbec. Psal se právě desátý rok vlády byzantského císaře Justiniána Velikého a na planetě se vlastně neodehrávalo nic tak dramatického, jen běžné šarvátky. Zatím žádné výrazné nákazy ani nezvykle rozsáhlé genocidy. Jenže na obloze se dělo něco podivného – objevila se podivná prašná mlha, která blokovala slunce, což mělo vliv na teplotu.

Tento jev byl rozbuškou počátku celosvětových problémů a chaosu – sucha, neúrody, letního sněhu v Číně a rozsáhlých hladomorů. A právě tento rok byl časem mnoha strašlivých předzvěstí, protože slunce zářilo, ale bylo zamlžené. Důkazy naznačují, že viníkem situace byly vulkanické erupce, jak ukazují ledová jádra z Antarktidy nebo Grónska. Následné vulkanické události také přispěly ke krátkodobému ochlazení planety a příchodu devastujícího hladomoru.

Slunce ovlivnilo situaci na celém světě

Ledová jádra jsou fantastickým archeologickým zdrojem, protože permanentní led je tvořen postupně díky každoročnímu sněžení. Tím pádem je možné najít vrstvy pro každý rok a podívat se podrobně na to, co se tehdy dělo v atmosféře planety. Pro rok 536 nám led nabízí vulkanický popel a sedimenty zvané tefra smíchané s ledovou vrstvou, což značí významnou vulkanickou událost právě v této době.

Ledová jádra v Antarktidě a Grónsku ukazují na druhou erupci v roce 540, která prodloužila předchozí mizérii. Jen o rok později přišly epidemie a všechno šlo od desíti k pěti. O sto let později je však v ledových jádrech patrná obnova, respektive olovo. Ano, olovo ve vzduchu není nejlepší, ale znamená to, že lidé začali těžit a tavit stříbro z olověné rudy. Další roky ukazují čištění stříbrných mincí, což naznačuje zotavování ekonomiky. Lidé se tedy z těžkých časů dokázali dostat.

Zdroj: Science Alert

Článek Že byl rok 2020 ten nejhorší? Jak se ukazuje, nejhorší rok v lidské historii nejspíš není ten, který má mnoho z nás na mysli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.