Od šampaňského v Marseille k únikové síti

Koncem třicátých let žila Wakeová životem, který by záviděla většina Evropanek. Provdala se za bohatého francouzského průmyslníka Henriho Fioccu, bydleli v Marseille a pohybovali se ve společnosti. Dobré oblečení, sebejistota, plynulá francouzština, to všechno se brzy proměnilo v dokonalý kryt.

Po pádu Francie v roce 1940 se Nancy přihlásila nejprve do ambulanční služby. Záhy ale začala pracovat pro únikovou síť Pat O’Leary, která pomáhala spojeneckým vojákům a pronásledovaným uprchlíkům dostat se z okupovaného území. Převážela zprávy, dokumenty, lidi. Využívala svůj vzhled i společenské postavení: na německých kontrolních stanovištích hrála roli bezstarostné manželky průmyslníka. Někdy flirtovala. Vždycky prošla.

Gestapo ale nebylo slepé. Postupně si spojilo stopy a na Wakeovou vydalo zatykač. Šestkrát se pokusila uprchnout z Francie, než se jí to konečně podařilo, přes Pyreneje do Španělska a odtud do Británie. Henri Fiocca zůstal. Po jejím odchodu ho gestapo zatklo, mučilo a zabilo. Nancy se to dozvěděla až po válce.

Výcvik, který z novinářky udělal zbraň

V Londýně se Wakeová pokusila nabídnout své služby Svobodným Francouzům. Odmítli ji. Britská Special Operations Executive, tajná organizace Churchillova ministerstva pro „nekonvenční válku“, byla méně vybíravá. Po bezpečnostní prověrce MI5 a doporučení Iana Garrowa z prosince 1943 nastoupila výcvik.

SOE učila své agenty věci, které se v žádné armádní příručce nenašly: šifrování, sabotáž, práci s výbušninami, tichý boj zblízka. Wakeová patřila mezi pouhých 39 žen, které SOE do pole vyslala. Krycí jméno dostala Hélène.

V noci z 29. na 30. dubna 1944, pět týdnů před vyloděním v Normandii, seskočila padákem zpět do Francie jako členka týmu Freelance sekce F SOE. Cílem byla Auvergne, hornatý kraj ve středu země, kde operovaly oddíly Maquis, francouzských partyzánů.

Bílá myš v Auvergne

Práce v terénu neměla nic společného s elegancí marseillských salónů. Wakeová organizovala noční shozy zbraní, koordinovala rádiové spojení s Londýnem, zajišťovala výcvik a vyzbrojování partyzánských skupin. Podle australských archivních materiálů při jedné sabotážní akci zabila německého strážného dřív, než stihl vyhlásit poplach, technikou tichého zabíjení, kterou se naučila v SOE. V pozdějších rozhovorech popisovala i další podobné situace, byť ty stojí hlavně na jejím vlastním svědectví, ne na válečných dokumentech.

Její síla nespočívala v tom, že by byla výjimečně brutální. Děsivá byla pro gestapo proto, že dovedla spojit dvě zdánlivě nesouvisející role do jedné válečné dráhy: společenský kryt kultivované ženy a reálnou bojovou efektivitu vycvičené agentky. Mimořádně vysoká odměna pět milionů franků, kterou na ni nacisté vypsali, nebyla jen číslo, byl to příznak frustrace z nepřítele, kterého nedokázali identifikovat, natož chytit.

Legenda a její stíny

Wakeová válku přežila. Jiné agentky SOE takové štěstí neměly. Violette Szabóová, další ikona francouzské sekce, byla při druhé misi v červnu 1944 dopadena a po věznění popravena v Ravensbrücku. Szabóová vstoupila do kolektivní paměti jako mučednice. Wakeová jako přeživší bojovnice, což je paradoxně těžší pozice pro budování legendy.

Část nejbarvitějších epizod z Nancyina života známe z její pozdní autobiografie The White Mouse a z rozhovorů, které dávala až desítky let po válce. Akademická literatura upozorňuje, že hranice mezi archivně pevným příběhem a pozdějším sebevýkladem je u Wakeové tenčí, než by se mohlo zdát. To její zásluhy nezmenšuje, jen připomíná, že i hrdinové si svůj příběh časem přepisují.

Co přišlo po válce

Austrálie svou nejslavnější válečnou hrdinku oficiálně ocenila až v roce 2004. Do té doby Wakeová třikrát neúspěšně kandidovala do australského parlamentu. Válečná legenda se automaticky nepřeměnila v politickou kariéru.

Nancy Wakeová zemřela 7. srpna 2011 v Londýně ve věku 98 let. Její popel byl podle jejího přání rozptýlen v horách Auvergne, tam, kde kdysi v noci skákala z letadla do tmy, aby pomohla osvobodit zemi, která nebyla její.

Článek Ve dne elegantní dáma, v noci vražedný stroj. Skutečný příběh nejděsivější špionky historie, která likvidovala nacisty holýma rukama se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.