Jak špendlík funguje krok za krokem

Na Androidu i iPhonu je postup téměř totožný. Otevřete Google Mapy, podržíte prst na místě, které chcete označit, a dole vyskočí karta s adresou nebo souřadnicemi. Klepnete na „Sdílet“ a vyberete aplikaci. Hotovo, příjemce dostane odkaz, po jehož otevření uvidí mapu s vaším špendlíkem.

Zásadní detail: špendlík se položí tam, kam ťuknete, ne tam, kde stojíte. Pokud chcete sdílet svou aktuální polohu, musíte buď klepnout přímo na modrý bod, který vás na mapě reprezentuje, nebo použít funkci sdílení živé polohy. To jsou dvě odlišné věci a v praxi se pletou nejčastěji.

Proč 4 satelity a co to znamená pro přesnost

Telefon polohu nepočítá v aplikaci Google Mapy, ale v lokační vrstvě operačního systému. Princip je elegantně jednoduchý: přijímač zachytí signál z družice, zná její přesnou pozici na oběžné dráze a změří, jak dlouho signálu trvala cesta. Vzdálenost pak dopočítá ze známé rychlosti rádiových vln, klasickým vzorcem vzdálenost = rychlost × čas.

Tři satelity by stačily k určení průsečíku tří pomyslných sfér, tedy k nalezení bodu v prostoru. Jenže hodiny v telefonu nejsou atomové hodiny na družici. Čtvrtý satelit slouží právě k tomu, aby přijímač spočítal a opravil vlastní časovou chybu. Bez něj by se i drobný posun v nanosekundách promítl do odchylky stovek metrů. Jak vysvětluje NOAA, čtvrté měření řeší současně polohu i synchronizaci hodin.

A co ta „přesnost na metr“? Pod otevřenou oblohou dosahuje smartphone podle GPS.gov typicky přesnosti kolem 4,9 metru. Google sám v nápovědě k Mapám uvádí, že GPS určuje polohu „přibližně do 20 metrů“, a míru nejistoty vizualizuje světle modrým kruhem kolem vašeho bodu. Čím širší kruh, tím méně si telefon věří. V lese, v údolí, mezi paneláky nebo v budově se přesnost výrazně zhoršuje; signál se odráží od stěn, pohlcují ho stromy, blokují ho střechy. Metrová přesnost je tedy spíš horní hranice za ideálních podmínek než každodenní realita.

Špendlík, živá poloha, Plus Code: tři různé nástroje

Tady se v praxi dělá největší zmatek. Každý z těchto nástrojů řeší jiný problém:

• Špendlík (dropped pin) — statický bod na mapě. Hodí se, když chcete ukázat konkrétní místo: „Parkuj tady,“ „Vchod je z téhle strany.“ Nejde o vaši polohu, jde o bod, který jste vybrali.
• Sdílení živé polohy — telefon průběžně odesílá, kde se nacházíte. Lze nastavit časový limit až na 24 hodin, nebo nechat běžet do ručního vypnutí. Příjemce nemusí mít účet Google; stačí mu odkaz v prohlížeči.
• Plus Code — krátká digitální adresa typu „9F2P+7W Praha“. Funguje i pro místa bez klasické adresy, dá se poslat jako prostý text v SMS a příjemce ji zadá do vyhledávání v Mapách.

Pro situaci „nemám data, ale potřebuju poslat polohu“ je Plus Code nebo prosté souřadnice ve zprávě praktičtější než sdílení odkazu, které vyžaduje připojení k internetu.

Když jde o život: český kontext tísňové lokalizace

Špendlík může pomoct jako orientační bod pro kamaráda, který vás hledá na festivalu. Pro záchranáře ale existují robustnější nástroje. V Česku funguje systém AML (Advanced Mobile Location), který při tísňovém volání z Androidu i iOS automaticky odešle přesnou polohu na dispečink, bez jakékoli aplikace, bez gesta, bez vědomí volajícího. Český telekomunikační úřad jeho zavedení aktivně podpořil.

Ještě dál jde aplikace Záchranka. Po stisknutí nouzového tlačítka pošle přesnou polohu přímo na dispečink záchranné služby. Při slabém datovém spojení umí zprávu převést do SMS. V horských oblastech spolupracuje s Horskou službou, která přes svůj portál sleduje polohu volajícího průběžně, záchranáři tak vidí, jestli se člověk hýbe, nebo zůstává na místě.

Co funguje offline a co ne

Bez mobilních dat GPS v telefonu stále pracuje; družicový signál nepotřebuje internet. Pokud máte dopředu staženou offline mapu oblasti, Google Mapy zvládnou i navigaci. Špendlík ale bez připojení nesdílíte odkazem; můžete si zapsat souřadnice nebo Plus Code a poslat je jako SMS. Google Maps Go, odlehčená verze pro levnější telefony, zvládne dlouhý stisk a zobrazení detailů místa, ale chybí jí offline mapy i sdílení živé polohy.

Špendlík z telefonu neudělá geodetický přístroj. Udělá z něj ale nástroj, kterým za dvě sekundy řeknete „přesně tady“, a druhá strana to pochopí bez vysvětlování.

Článek Dlouhý stisk v Google Mapách odešle polohu s přesností na metr. Telefon ji počítá z doby letu signálu ke 4 satelitům se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Badatelé nad letitým problémem

Spolu se svými kolegy Davem Goldbergem a Bobem Vanderbeiem – vynálezcem „Purpurové Ameriky“, mapy pro ukázku volebních výsledků – vytvořili to, co je nejspíš nejpřesnější plochá mapa Země, jaká kdy byla vytvořena. Zobrazení zakřiveného povrchu Země bylo pro klasické kartografy po staletí problémem. Pro upřesnění – žádná plochá mapa Země nemůže být naprosto dokonalá.

Jenže ploché mapy se snadno skladují, pro jejich výrobce i uživatele je to tedy vytoužený formát. Badatelé nejdříve společně určili šest kritických problémů, které u ploché mapy mohou nastat: místní tvary, vzdálenosti, zakřivení, šikmost a oříznutí hranic. Tyhle problémy dobře ilustruje slavná Mercatorova projekce, základní šablona pro Google Mapy. Má perfektní místní tvary, ale je mizerná v zobrazení velkých oblastí, např. Jižní Ameriky.

Nikdo a nic není dokonalé

Člověk nemůže udělat všechno dokonalé. Úkolem je proto vytvořit mapu s minimem chybné konverze. Badatelé se snažili využít techniku používanou matematikem Carlem Gaussem. Merkatorova projekce má na jejich škále skóre 8,296. Čím míň, tím lepší mapa je. Glóbus má 0. Nejlepší předchozí mapa byla z produkce National Geographic Society s polovičním skóre. Cíl vylepšit jejich model „Winkel tripel“ vyžadoval průlom v metodice vytváření map.

Klíčem se ukázala technika podobná starému fonografickému zápisu. Jedna strana mapy tak ukazuje severní polokouli, druhá jižní polokouli, zatímco rovník běží podél okraje. Nemá tak žádné hraniční problémy a zároveň ukazuje správnou topologii koule. Jde zkrátka o přenesení koule do ploché podoby. Celkem jasnou nevýhodou této mapy je nemožnost vidět celou Zemi najednou, ovšem stejný problém existuje i u glóbusu. Chybové skóre této mapy je nižší než jedna.

Zdroj: Scientific American

Článek Kosmolog se svými kolegy konečně vyřešil staletí starou hádanku aneb Jak vznikla nejpřesnější plochá mapa světa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vylepšení a lepší orientace

Hlavním novým prvkem jsou vylepšené mapové podklady s novým, lépe čitelným a estetičtějším stínováním terénu. Tato inovace není pouze kosmetickou úpravou – poskytuje uživatelům přehlednější a detailnější informace o terénu. Díky tomuto upgradu jsou mapy nejen vizuálně atraktivnější, ale také usnadňují uživatelům orientaci v terénu. Detailní stínování umožňuje snadněji identifikovat hřebeny kopců a další terénní prvky, což přináší výrazný přínos především pro milovníky hor a přírody.

Okolní terén

Využití této novinky může být zvláště významné v horských oblastech, kde uživatelé budou mít nyní k dispozici ještě přesnější a atraktivnější mapové podklady. Bez ohledu na roční období – ať už je zima nebo léto – se jedná o vylepšení, které poskytuje uživatelům nový pohled na okolní terén a zlepšuje celkový zážitek z používání Mapy.cz.

Tímto krokem Seznam.cz nejenže posiluje svůj vlastní produkt, ale také reaguje na potřeby uživatelů, kteří ocení přidanou hodnotu v podobě detailnějších a estetičtějších mapových podkladů. V kontextu konkurence a rostoucích nároků uživatelů na kvalitu digitálních mapových služeb jde o strategický tah, který může výrazně přispět k udržení a rozšíření popularity Mapy.cz mezi širokou uživatelskou základnou.

Článek Používáte mapy? Přichází nová funkce. Kdo ji odmítne použít, toho čekají hrozivé následky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na mapě ve starém atlasu

Prvně se o ostrovu zmiňuje Alonso de Santa Cruz v publikaci vydané v Madridu roku 1539. Z dálky popsal totiž skupinu ostrovů jako červené, španělsky bermeja. Naposledy se ostrov objevil ve svazku Geographic Atlas of the Mexican Republic vydaném roku 1921. Takže co se s ostrovem vlastně stalo a kde je? Teorií je několik a různí se. Šlo o následek globálního oteplování a stoupající hladiny moří? Nebo ho setřáslo podmořské zemětřesení? Nebo ho odpálila CIA v zájmu svrchovanosti USA nad zálivem, jak naznačují konspirační teorie?

V roce 1997 vyjednaly orgány USA a Mexika dohodu o rozdělení Hoyos de Dona, úseku mezinárodních vod, kde měl ostrov Bermeja původně spočívat. Obnovený zájem o území vyvolal i nové pátrání po ztraceném ostrově, takže mexická vláda vyslala příslušnou expedici. Ostatně pokud by Bermeja existovala, značně by posunula hranice mexického vodního území. A hlavně právo státu na využívání ropných nalezišť v těchto vodách.

Našli, moji rádcové, našli?

Hledání nepřineslo žádné výsledky a dohoda s USA byla nakonec podepsána. Nicméně s autorizovanou dobou zdržení průzkumu nalezišť a využití Hoyos de Dona, která měla v roce 2010 končit, se Mexiko opět vydalo na ostrovní lov. Dopady, které by ostrov Bermeja měl na ekonomiku této země, byly zkrátka příliš lákavé na to je ignorovat. V roce 2009 tak proběhla 3 oficiální vyšetřování, všechna s použitím nejmodernější dostupné techniky.

Badatelé nevynechali ani jednu vlnu, prozkoumali všechny hlubiny, ale Bermeja se jim vytrvale vyhýbala. Je snad načase přiznat, že tento kus země nikdy neexistoval? Že si ho zkrátka vymysleli raní objevitelé, a to jen proto, aby zmátli své tehdejší rivaly? Věří tomu i Julio Zamora, prezident Mexican Society of Geography: „Země, které vytvářely mapy během 16. a 17. století, je publikovaly se všemi nepřesnostmi, aby znemožnily použití nepřítelem.“

Zákeřná hra starých objevitelů?

Jeden strategicky umístěný falešný ostrov dokázal spolehlivě odradit všechny potenciální uzurpátory od cest tímto směrem. A příslušní kartografové tak měli volnou ruku ve vytváření dalších nákresů. Irasema Alcántara z UNAM, Geografického institutu na Mexické národní autonomní univerzitě, ale nesouhlasí. „Setkali jsme se s dokumenty, které obsahovaly velmi přesné nákresy a popisy existence ostrova Bermeja.“ Takový základ zní rozhodně slibně.

„Na jejich základě jsme pevně přesvědčeni, že ostrov existoval, ale nejspíš na jiném místě.“ Byl tedy přízračný ostrov jen nešťastnou obětí politické hry o moc? Jak by řekli milovníci seriálu Akta X – pravda je někde tam venku. A ostrova Bermeja se to nepochybně týká také. Jedno je však jisté, Mexičané se o neobyvatelný ostrov začali zajímat, až když o něj přišli. Jak typicky lidské.

Článek Záhadný případ ostrova Bermeja, který „zmizel“ v Mexickém zálivu. Spekuluje se, že ho nechaly odpálit USA se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

„Důkaz“ u obrovských peruánských linií

Tento „důkaz“ existence UFO lze najít nedaleko peruánské plošiny Nazca, jež je známa díky řadě obrazců viditelných z velké výšky. Jedná se o sérii obrovských geoglyfů, které byly postaveny lidmi Nazca před více jak 2 000 lety. Právě tyto obrazce jsou častým cílem konspiračních teoretiků všeho druhu, kteří tvrdí, že je musela postavit mimozemská ruka. Waring zachytil na mapě Google Earth kruh o průměru asi 6,8 kilometru, který je viditelný asi 566 kilometrů od pobřeží Limy.

Zdá se, jako by tento obrazec vystupoval z mořského dna – vypadá jako kopec či hora. S největší pravděpodobností jde však o datový artefakt. Podobně podivné tvary se na dně oceánu mohou v této nebo podobných aplikacích objevit z různých důvodů. Google totiž k mapování této vrstvy používá různé zdroje dat, ta pak mají různá rozlišení i úroveň celkových detailů. Když se všechny tyto složky spojí do jednoho celku, mohou vzniknout prapodivné obrazy.

Zavádějící smíchání dvou zdrojů

Už i vývojáři Googlu dříve upozornili na jednu zvláštnost v použitých datech, která může ke vzniku takových artefaktů vést. Může tvořit hlavně různé kopule a kopce. Mapa oceánského dna totiž vychází z map pocházejících od Scrippsova oceánografického ústavu. Tato instituce používá k mapování gravitační měření pomocí satelitů. Tato metoda mapuje v hrubých obrysech stoupání a klesání mořského dna a je známá také jako batymetrie oceánu.

Podrobnější mapa pak vzniká použitím sonarových záznamů na lodích, které směrem ke dnu vysílají zvukové pulsy. Následně zachytí jejich ozvěnu a získají z ní obraz s velmi vysokým rozlišením. V některých případech se ovšem hrubé satelitní mapování a podrobné lodní měření neshodne. Výsledný obraz pak může vypadat například jako velmi prudký kopec, či naopak velice strmý propad. Což je nejspíš i případ Waringova nálezu.

Zkreslení přílišnou horlivostí

To, co ufolog spatřil, se totiž nachází přímo uprostřed linie transektu, kterou velmi pravděpodobně procházel lodní sonar. Proto je dost dobře možné, že výsledný obraz tohoto konkrétního místa je výsledek tzv. sešití více datových zdrojů. Takové dlouhé linie jsou na mapách Google Earth k nalezení po celém dně oceánu. Občas si je ovšem příliš horlivý pozorovatel vyloží jako jasné linie ukazující na ztracené civilizace.

Prapodivné obrazy dna, jaké ukazuje aplikace Google Earth, nám dobře ilustrují to, jak málo toho o této části planety vlastně víme. Například snímky z družic pokrývají skoro celé mořské dno a dovedou rozlišit útvary a rysy až do hloubky 1,5 kilometru. Na druhé straně novodobé sonary umí odhalit detaily mnohonásobně jemnější. I tak bylo ovšem pomocí sonarů dle Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) zmapováno pouhých 5 % dna oceánu.

Co opravdu podivného jste naposledy našli na mapovací aplikaci?

Zdroj: Science

Článek Záhadný obrazec se objevil na mořském dně nedaleko Peru. Jeho přítomnost odhalil amatérský UFO nadšenec se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nový přírůstek do rodiny oceánů

Tím, že kartografové ze společnosti National Geopgraphic konečně na mapách uznali Jižní oceán, se celkový počet oceánů na naší planetě zvýšil na pět. Společnost, která mapy světa uveřejňuje od roku 1915, oznámila novou mapovou politiku symbolicky u příležitosti Světového dne oceánů. Kartografové Jižní oceány definovali pomocí proudu kolem Antarktidy, čímž se přidává k Atlantickému, Tichému, Arktickému a Indickému.

Faktem zůstává, že se zatím jedná o uznání mezinárodně sporné, neboť National Geographic nedisponuje v tomto ohledu nějakou pravomocí. Společnost nicméně doufá, že její krok revize map pomůže lidem přemýšlet o těchto vodách jinak a více je chránit. Ostatně tyto vody byly už dlouho uznávány jako pátý oceán vědeckými kapacitami po celém světě, tudíž akt National Geographicu je jen logickým pokračováním.

Další uznání je otázkou

Protože však neexistovala mezinárodní shoda, odehrávalo se uznání oceánu jen na komunitní úrovni. Jižní oceán byl vždycky označen, ale pokaždé a každým trochu jinak. Finální uznání coby oceánu znamená vědomí ekologické samostatnosti ekosystémů, které tyto vody obsahují. Jižní oceán je obklopen rychlým Antarktickým proudem a jde o jediný oceán, který se dotýká tří dalších a kompletně obklopuje kontinent, místo aby jím byl ohraničen.

Dosud se NG řídil podle stanoviska Mezinárodní vodní organizace, která tyto vody za oceán nejdříve uznala roku 1937, ale v roce 1953 stanovisko odvolala. Americká rada pro geografické názvy uznává Jižní oceán od roku 1999, zatímco další společnosti v oboru přijaly název až v únoru tohoto roku. Podle mnoha odborníků bude mít největší dopad vzdělávání, které informaci o pátém oceánu dostane do obecného povědomí.

Zdroj: Dailymail

Článek Nový přírůstek do rodiny oceánů. Planeta Země už jich má oficiálně pět. Co to reálně znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.