Hřbitov jako tělocvična

Père-Lachaise, dvacátý pařížský obvod. Turisté tam chodí k hrobům Jima Morrisona a Oscara Wildea. Tomić tam jako teenager skákal ze střechy jednoho mauzolea na druhé, lezl po kamenných náhrobcích a přelézal vysoké obvodové zdi hřbitova. Ty zdi mu pak sloužily jako přístup do sousedních činžáků; první vloupání provedl podle vlastních slov kolem desátého roku věku.

Mediální zkratka „hypermobilita šlach“ popisuje něco, co je medicínsky přesnější nazývat kloubní hypermobilitou: klouby se pohybují nad běžný rozsah díky volnějším vazům a pojivovým tkáním. Veřejně doloženou lékařskou diagnózu u Tomiće nemáme. Co ale doložené je: mimořádná ohebnost, rozsah pohybu a lezecká zdatnost, kterou si pěstoval od dětství na kameni a omítce. V šestnácti zvládal vícepodlažní fasády. Tělo bylo jeho hlavní nástroj a Père-Lachaise jeho posilovna.

Šest nocí na jednom okně

Samotná loupež v Musée d’Art Moderne nevypadala jako hollywoodská scéna se slaňováním ze střechy. Tomić si vytipoval přízemní okno mimo záběr kamer a šest nocí na něm systematicky pracoval. Odhaloval šrouby, chemicky ošetřoval rám, do otvorů tlačil modelínu, aby zamaskoval stopy. Použil přísavky. Testoval, zda tichý alarm reaguje.

A alarm nereagoval. Podle pozdějšího vyšetřování a zprávy Le Monde byl bezpečnostní systém muzea v žalostném stavu: vypnutý alarm, chybějící zařízení proti sejmutí obrazů ze zdi, nefunkční obrazovka v bezpečnostním centru. Město Paříž přitom už v roce 2007 provedlo audit a vědělo o zranitelnosti svých muzeí, desetimilionový program modernizace ale nestačil problém vyřešit včas.

Tomićova fyzická výjimečnost by bez těchto selhání nestačila. Talent na lezení ho dostal k oknu. Trpělivost a řemeslná rutina ho dostaly dovnitř. Ale dveře mu de facto otevřelo muzeum samo.

Impulzivní sběratel za 104 milionů eur

Původní zakázka mířila na jediný obraz: Zátiší se svícnem od Fernanda Légera. Objednal si ho překupník Jean-Michel Corvez. Jenže jakmile se Tomić ocitl uvnitř galerie, podle vlastních slov ho „stáhly“ další obrazy. Matissova Pastorála. Modiglianiho Žena s vějířem. Picassovo Holub s hráškem. Braquův Olivovník u l’Estaque.

Pět děl. Zakázková loupež se změnila v impulzivní sběr. Tomić se stylizoval do role estéta, obdivovatele umění, člověka, který krade jen to, co ho osloví. Paradox je prostý: všech pět obrazů je od loupeže nezvěstných. Překupník Birn u soudu tvrdil, že je po policejní razii v panice zničil a vyhodil. Žalobkyně tomu nevěřila. Obrazy od roku 2010 nikdo neviděl.

Rozsudek a kontext

Tomiće zadrželi v květnu 2011. Proces začal 30. ledna 2017, rozsudek padl 20. února téhož roku: osm let vězení. Corvez dostal sedm let, Birn šest. Přesné datum Tomićova propuštění se z veřejných zdrojů nepodařilo ověřit.

V globálním měřítku nebyla pařížská loupež rekordní. FBI uvádí jako historicky nejdražší krádež umění loupež v bostonském Gardner Museum z roku 1990, kde zmizelo třináct děl za více než 12 miliard korun. Tomićových 104 milionů eur (zhruba 2,6 miliardy korun) ale představuje největší uměleckou loupež ve francouzských dějinách.

Co se změnilo, a co ne

Paříž po loupeži investovala do zabezpečení městských muzeí. Dnes Paris Musées uvádí bezpečnostní plán pro každou instituci a rozpočet 25 milionů eur včetně mezd ostrahy. V Česku existuje zákonný rámec: zákon o ochraně sbírek muzejní povahy počítá s financováním zabezpečovacích systémů, Národní galerie Praha vydala metodiku minimálních standardů. Ale žádný zákon nezabrání tomu, aby někdo nechal alarm vypnutý.

Netflixový dokument Vjeran Tomic: The Spider-Man of Paris je v českém katalogu dostupný s českým dabingem i titulky. Ukazuje muže, který svůj talent proměnil v kariéru zločince, a muzeum, které mu to usnadnilo víc, než by kdokoli čekal.

Pět obrazů za 2,6 miliardy korun je stále někde venku. Nebo nikde.

Článek Pařížský Spiderman Tomic cvičil mezi náhrobky a pak vyloupil muzeum. Klíčem byla hypermobilita jeho šlach se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.