Minuta u Kréty

Ráno 23. května 1941 vedl Mountbatten torpédoborec HMS Kelly vstříc německým pozicím u Kréty. Nad lodí se objevily Junkersy Ju 87, střemhlavé bombardéry, které námořníci přezdívali „řvouny“. Zásah přišel rychle. Kelly se po explozi převrátila zhruba během minuty, což byla příliš krátká doba na organizovanou evakuaci. Mountbatten a část posádky se sice dostali do vody, jenže Němci pokračovali v ostřelování přeživších čekajících na záchranu. Než dorazila pomoc, hladina kolem vraku se zbarvila krví.

Mountbatten přežil. A z potopení Kelly si odnesl pověst velitele, který zůstává na můstku do poslední chvíle. Příběh se stal součástí válečné mytologie, inspiroval film Noëla Cowarda In Which We Serve a provázal Mountbattenovo jméno s obrazem muže, kterého moře nezlomí. O třicet osm let později ho moře přece jen pohltilo. Jen tentokrát nešlo o válku.

Srpen v Mullaghmore

Mountbatten vlastnil letní sídlo Classiebawn Castle na pobřeží hrabství Sligo. Každý rok v srpnu tam trávil dovolenou a každý rok vyplouvával na Shadow V, přibližně devítimetrové dřevěné loď zakotvené v přístavu Mullaghmore. Místní ho znali. Znala ho i IRA.

Rutina byla veřejná a neměnná. Mountbatten odmítal výraznější ochranku navzdory opakovaným varováním policie. Podle dostupných svědectví považoval bezpečnostní opatření za přehnaná. Byl přesvědčen, že v Irské republice, mimo Severní Irsko, mu nehrozí reálné nebezpečí. Právě tato předvídatelnost se nicméně stala zbraní.

V noci z 26. na 27. srpna 1979 se k nehlídané Shadow V dostal Thomas McMahon, člen Prozatímní IRA. Na palubu umístil přibližně 23kilogramovou nálož. Ráno Mountbatten vyplul s rodinou a přáteli; na palubě byli jeho vnuk Nicholas Knatchbull, vnukova babička z matčiny strany lady Brabourne a patnáctiletý Paul Maxwell, místní chlapec, který pomáhal s lodí. Loď stihla urazit jen pár set metrů od přístavu.

Signál z pobřeží

Exploze přišla bez varování. Bombu odpálil operátor z pobřeží rádiovým dálkovým ovládáním: stisknutí tlačítka, rádiový signál, detonace. Shadow V se rozlétla na kusy. Mountbatten, Nicholas Knatchbull a Paul Maxwell zahynuli téměř okamžitě. Lady Brabourne zemřela na následky zranění o den později.

Technika dálkového odpalu nebyla pro britskou armádu žádnou novinkou. V Severním Irsku se s ní vojáci potýkali při hlídkování ulic i při přesunech konvojů. Rádiově odpalované nálože patřily k nejúčinnějším zbraním IRA právě proto, že útočník nemusel být v blízkosti cíle; stačilo vidět, stisknout, zmizet. Téhož dne, jen o několik hodin později, IRA použila stejný princip u Warrenpointu v Severním Irsku. Dvě nálože tam zabily osmnáct britských vojáků. Byl to nejkrvavější den pro britskou armádu v celém severoirském konfliktu.

HISTORY uvádí, že IRA odpovědnost za oba útoky převzala okamžitě. McMahon byl zatčen ještě téhož dne, ironicky ne na útěku z místa činu, ale při rutinní policejní kontrole. Forenzní důkazy ho spojily s výbušninou. V roce 1979 dostal doživotí. Propuštěn byl v roce 1998 na základě Velkopáteční dohody.

Proč právě Mountbatten

Pro IRA nebyl Mountbatten vojenský cíl v operačním smyslu. Byl symbolem. Válečný hrdina, muž, který předával nezávislost Indii, prominentní člen královské rodiny, mentor prince Charlese. Jeho zabití tak mělo zasáhnout Británii tam, kde to bolí nejvíc, v pocitu nedotknutelnosti jejích institucí.

Charles o něm později řekl, že pro něj byl „dědečkem, kterého nikdy neměl“. Při návštěvě Mullaghmore v roce 2015 mluvil o hluboké bolesti ze ztráty a připomněl, že spolu s Mountbattenem zahynul i jeho kmotřenec Nicholas.

Síla atentátu nespočívala v sofistikovanosti zbraně. Přibližně 23kilogramová nálož a rádiový odpalovač nebyly technologický průlom. Průlomem byla asymetrie: jeden muž s výbušninou, nehlídaná loď, předvídatelný cíl a stisknutí tlačítka z bezpečné vzdálenosti. IRA dokázala proměnit civilní rutinu v bojiště s minimálními náklady a maximálním politickým dopadem.

Co přišlo potom

Reakce byla okamžitá na obou stranách Irského moře. Už 28. srpna 1979, den po atentátu, britská vláda nařídila revizi bezpečnostních opatření pro celou královskou rodinu. Podle záznamu v Hansardu byla hotová do 10. září. Pro Irsko šlo o reputační krizi: interní memorandum irského ministerstva zahraničí z 29. srpna označilo situaci za „akutní problém“ pro mezinárodní obraz země a počítalo s tlakem Londýna na bezpečnostní spolupráci.

Atentát na Mountbattena a masakr u Warrenpointu v jediném dni změnily dynamiku konfliktu. Británie už nemohla předstírat, že hrozba se týká jen vojáků na hlídce v Belfastu nebo Derry. IRA ukázala, že dokáže zasáhnout kohokoli, kdekoli, i člena královské rodiny na dovolené v sousedním státě.

Mountbatten přežil minutu v ledové vodě u Kréty, ostřelování z německých letadel a celou druhou světovou válku. Nezabila ho válka. Zabila ho rutina, kterou odmítl změnit, a protivník, který na ni čekal.

Článek Mountbatten přežil válku na moři, ale ne rybářský výlet. Bombu v lodi odpálil mechanismus, který vojáci znali z Belfastu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.