Obr, který stále čeká na naše poznání

Pravdou je, že vědci mají o krakatici obrovské stále jen velmi málo informací. Jen dvakrát se zatím podařilo zachytit je na kameru v jejich přirozeném prostředí a oba případy se odehrály během posledních 10 let. Podle Amerického přírodovědného muzea (American Museum of Natural History) si ani odborníci nejsou jisti počtem krakatic na planetě, natož o kolik jednotlivých živočišných druhů může jít. Největší dodnes nalezené tělo měla na délku 13 metrů, a to včetně chapadel.

Badatelé nicméně odhadují, že tento druh může dosáhnout až délky 20 metrů, aspoň podle zobáků, které byly nalezeny v žaludcích vorvaňů. Právě pro vorvaně je dle Smithsonova institutu krakatice hlavní kořistí. U mnoha druhů krakatic jsou samice větší než samci a tohle bude nejspíš platit i u těch obřích. Jejich tělo tvoří osm ramen a dvě chapadla s přísavkami s ostny, kterými si přitahují kořist. Jejich zobáky jsou z chitinu, stejného materiálu jako krunýře hmyzu.

Obří neznamená největší

Přestože se jedná o obří tvory, nejsou největším druhem hlavonožců. Existuje totiž ještě kalmar Hamiltonův, který žije v Jižním oceánu v hloubce minimálně kilometru. Má větší a výrazně těžší tělo než krakatice obrovská. V únoru 2007 se rybářům z Nového Zélandu podařilo vylovit samici s údajnými rozměry přes 10 metrů a hmotností přes 450 kilogramů. Kalmar může podle vědců dosáhnout délky až 14 metrů, krakatici obrovské ale rostou delší chapadla.

Krakatice obrovské se objevují po celém světě, jejich přesný regionální výskyt je stále neznámou. Záznamy hovoří spíše o výskytech v severních oblastech oceánů a dále poblíž Jižní Afriky a Nového Zélandu. Podle některých expertů by právě tyto regiony měly určovat jednotlivé druhy krakatic. Nicméně studie z roku 2013 prozkoumala vzorky 43 krakatic z celého světa a našla jen velmi slabou genetickou odlišnost. Z toho plyne, že krakatice obrovská je jen jeden druh, který se do světa rozšířil migrací.

Obří mořští samotáři s chapadly

Krakatice obrovská je samotářský tvor a vědcům dodnes není jasné, jak se samice a samci navzájem najdou a jak se rozmnožují. Podle jedné hypotézy se obě pohlaví sejdou jen velmi zřídka. Proto si samice vždy naberou spermie od více samců. Samice nalezená na pobřeží Japonska v roce 2020 měla ovšem spermie jen od jednoho protějšku, což naznačuje reálnou monogamii těchto hlavonožců. Ovšem ani přesný proces páření není dodnes znám či jakkoli popsán.

Samec nejspíš vypustí spermie na ramena samičky, která pak drží ve vodě vajíčka, dokud nejsou oplodněná. Samička pak vypustí jednu obrovskou masu vajíček. Když se vylíhnou mláďata, jsou veliká jen asi 4 milimetry a přebývají v hloubce 200 metrů pod hladinou. Když dospějí, klesnou do větší hloubky. Přes svou velikost mají krakatice obrovské poměrně krátký život, vědci předpokládají, že se dožívají asi pěti let, rostou tedy velmi rychle.

Setkali jste se někdy napřímo s hlavonožcem?

Zdroj: LiveScience

Článek Obří Kraken existuje: Vědci zkoumají DNA děsivého tvora žijícího na dně oceánu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.