Triky, které nelze opakovat

Houdini byl tehdy v roce 1903 v poutech a se závažím na noze vhozen do Temže. Po krátké době se ovšem vynořila mávající ruka. Triky s nějakou mírou ohrožení života byly v té době obecně velmi populární. Houdini se vyžíval v riskování, což mu přineslo veřejné uznání a slávu po světě i v komunitě. V mnoha ohledech svou dobu předběhl. Zanechal po sobě sice celou řadu triků, jeho následovníci je však nejsou schopni nikdy zopakovat.

Dnes už se na ně nehledí s takovým úžasem, počátkem 20. století ale vyvolaly poprask. Koncept, který nemohli následníci zopakovat, bylo „čínské mučení vodou“. Houdini byl spoutaný ponořen hlavou dolů do obrovské bedny s vodou a uzavřen závorou. Díky své fyzické kondici a obratnosti se dokázal otočit, zbavil se pout a pak poměrně snadno otevřel víko boxu. Variantou bylo shození do řeky i v bedně.

Design, který vydržel celé roky

Není třeba dodávat, že se osvobodil ještě před ponořením a krabici si otevřel zevnitř. Díky svým dovednostem, kondici a designu triků tedy Houdini vydržel na výsluní poměrně dlouho. Opakování jeho triků je ale pro lidi stále riziko, vyžaduje obratnost a pečlivou přípravu vybavení. Ve většině případů samozřejmě divák už přesně ví, jak a čím bude „překvapen“. Co tedy potkalo indického fakíra, který se právě pro replikaci jednoho kouzla rozhodl?

Lahiri byl spoután řetězy uzamčenými šesti zámky, pak ho do vody shodili z člunu. Podle plánů se měl pod vodou osvobodit a vyplout na hladinu. Nebylo to ovšem prvně, co se Lahiri rozhodl pro takto riskantní podvodní trik. Před více jak 20 lety byl vypuštěn do stejné řeky ve skleněném boxu jako Houdini. Podařilo se mu však dostat ven. Je dost možné, že tok Hooghly je odlišný od Temže, případně samotný kouzelník nějaké okolnosti nepředvídal.

Snaha oživit magii, Houdiniho smrt

Lahiri se tak na hladinu nikdy nedostal. Diváci na kouzelníka trpělivě čekali, když se však po deseti minutách nevynořil, obrátili se na policii. Ta prozkoumala břehy řeky a našla Lahiriho tělo. Ještě krátce před opakováním proslulého triku mluvil fakír s fotografem místních novin, jak uvedla BBC. „Zeptal jsem se ho, proč vlastně riskovat život jen kvůli magii,“ uvedl Jayant Shaw. Ale Lahiri se jen usmál a řekl: „Když to udělám správně, bude to kouzlo.“

„Pokud bych ale udělal chybu, bude výsledkem tragédie.“ Podle svého mluvčího chtěl Lahiri provést právě tento trik včetně spoutání, aby „oživil zájem o magii“. Houdini sám zemřel nejspíš na zánět slepého střeva. K tomu byl na jedné přednášce nečekaně studentem udeřen pěstí do břicha. Následně odcestoval do Detroitu, tam se ovšem po představení v zákulisí zhroutil a byl odvezen do nemocnice, kde mu zjistili prasklé slepé střevo.

Článek Riskoval svůj život kvůli magii: Indický fakír chtěl provést Houdiniho trik. Jeho bezvládné tělo našli na břehu řeky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Anne Bodenhamová – Salisbury, 1653

Jako čarodějnice Anne Bodenhamová dokonce vystupovala. Služebnice Anna Stylesová ji obvinila, že uzavřela smlouvu s ďáblem a vyvolávala démony. K tomu se ji údajně snažila přesvědčit. Velkou roli v procesu hrál přední britský filozof Henry More z Cambridgeské univerzity, v té době považovaný ze jednoho z nejvzdělanějších lidí. Dva roky po popravě vydal knihu, kde právě na tomto případu měl vědecky dokazovat existenci čarodějnictví.

Jane Brooksová – Shepton Mallett, 1658

Právě toto dílo ovlivnilo anglikánského duchovního Josefa Glanvilla. Ten stojí za případem procesu s Jane Brooksovou, která byla obviněna z týrání malého chlapce a čarodějnictví a oběšena v roce 1658. Stejně jako More o tomto případu napsal Glanvill knihu a publikace těchto dvou autorů pak inspirovaly další čarodějnické procesy.

Čarodějnice z Lowestoftu – 1662

V roce 1662 byly dvě ženy – Rose Cullenderová a Amy Dennyová – obviněny a posléze odsouzeny z čarodějnictví a uhranutí skupiny dětí. Některé z nich proti dvojici i svědčily. Před soud byl povolán i známý lékař Thomas Browne. Jednalo se o autora publikací, kde se vědecky snažil dokázat existenci čarodějnictví. Potvrdil, že děti byly opravdu očarovány, což byl jeden z hlavních důkazů obžaloby, který nakonec vedl k popravě obou žen.

Čarodějnice z Malmesbury – 1672

Městečko ve Wiltshire v Anglii bylo po celé 17. století proslulé svými hony na čarodějnice. Místní věřili, že zde čarodějnice vraždí děti. V roce 1672 zde bylo z čarodějnictví obviněno 14 žen a posláno k soudu do Salisbury. Soudce James Long nakonec dvě z nich – Anne Tillingovou a Judith Witchellovou – poslal na šibenici. Také on napsal dílo o čarodějnictví, ve kterém se odvolává především na Henryho Mora.

Čarodějnice z Bidefordu – 1682

Během soudu v Exeteru byly v roce 1682 k smrti odsouzeny tři ženy z devonského přístavu Bideford. Podle obžaloby uzavíraly smlouvy s ďáblem a používaly čarodějnictví k zabíjení svých nepřátel. I po jejich popravě byla vydána brožura, kde se na základě pseudovědeckých tvrzení dokazuje existence a nebezpečnost čarodějnictví. Každopádně byl tento případ poslední popravou čarodějnic v Anglii.

Salemské procesy – 1692

Asi historicky nejznámějším případem honu na čarodějnice je případ ze Salemu v Massachusetts v dnešních Spojených státech. Hysterie, která zde propukla, vedla k popravě celkem 20 žen. Ukázalo se, že zdejší soudci byli ve svém rozhodování velmi ovlivněni právě díly Mora a Glanvilla a byli přesvědčeni o vědeckém důkazu čarodějnictví. Také se na toto téma pokoušeli publikovat.

Zdroj: HistoryHit

Článek 6 nechvalně proslulých čarodějnických procesů z let 1650–1700. Některé se zdůvodňovaly i vědecky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ptáci z peří a pohyblivé karty

S proměnou pírka na holuba měl v soutěži Britain’s Got Talent velký úspěch Darcy Oake. Pírko bylo ve skutečnosti tzv. flash paper. Jde o materiál, který hoří velmi rychle a velmi jasným světlem. Právě tento záblesk mu posloužil k velmi prosté věci – tedy vytažení holuba z tajné kapsy v rukávu jeho oblečení. Iluzionismus není v zásadě nic jiného než naprosto precizní souhra pohybů, gest a věcí ukrytých na příhodných místech.

Objevení předem vybrané karty je jeden z nejstarších triků na světě. Dobrovolník zvolí kartu a vrátí ji do balíčku. Kouzelník udělá několik pohybů a karta se sama vysune. Jenže ne tak úplně sama. Klíčem je maličká vycpávka, kterou kouzelník přilepí na kartu, když je vracena do balíčku. To pak vytvoří iluzi karty, která se sama od sebe vysouvá z balíčku. Prodávají se navíc také speciální karty na karetní triky, které mají upravené povrchy.

Plechovka na kartě a věci v lahvi

Plechovka od limonády, která stojí na kartě, kde zdánlivě nemá oporu. Opět stará klasika, jejíž mistrovské zvládnutí je demonstrací kouzelnického umu. Je to jeden z nejlehčích triků, velmi vhodný pro začátečníky se zájmem o tento obor. Pokud byste měli možnost podívat se z jiného úhlu, všimnete si, že plechovka stojí na podložce ve tvaru T. Sloupek, který poskytuje plechu oporu, jsou zkrátka dvě karty narovnané k sobě. Opora pak není problém.

Velmi populárním pouličním trikem je vpravení telefonu do PET láhve nebo jiného uzavřeného prostoru. Kouzelník ukáže láhev, vyžádá si mobilní telefon a pak ho prudkým pohybem dostane dovnitř skrze stěnu. To se dá provést několika způsoby a nejoblíbenější je malinký, ale velmi ostrý nůž umístěný mezi prsty. Po otestování je lahev jednoduše naříznuta a po vpravení telefonu vše přilne zpátky. Žádné složité mechanismy, jen šikovné ruce.

Procházení zdí a krabice s pilou

Jeden z triků, které asi nejvíc proslavil David Copperfield, je procházení zdí. V prostoru zakrytém tak, že je vidět jen silueta kouzelníka, dojde k jeho průchodu pevnou zdí. Ta je předem prověřena a zkontrolována. Vypadá to velmi dobře a provedení je jako obvykle velmi jednoduché. Stěna je skutečně pevná, což už se nedá říct o podlaze. V té je totiž průchod ve tvaru písmena V a kouzelník potřebuje jen zlomek sekundy, aby se dostal na druhou stranu.

Přeříznuté tělo je také Copperfieldův oblíbený kousek. Byl uzavřen do krabice, rozdělen pilou a obě části fungovaly nezávisle na sobě. Pak došlo opět ke spojení a David vyšel živý a zdravý. Aby taky ne. Klíčem k této klasice je asistent tvořící druhou polovinu těla kouzelníka. Každá část krabice skrývá samostatné a zahnuté tělo – jeden ukazuje trup a druhý nohy. Tak snad jste nepřišli o příliš iluzí a i další návštěvy magických představení vás budou bavit.

Zkoušeli jste se někdy naučit nějaký magický trik? Jak to dopadlo?

Zdroj: BrightSide

Článek Tajemství legendárních kouzelnických triků odhalena v plné kráse. Vyčarovat holubici z pírka dokážete i vy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.