Mikroskopická jehla plná dráždivých látek

Žahavý chloupek kopřivy dvoudomé je dutá křemičitá spikule zakončená kulovitou špičkou. Při sebemenším dotyku se špička ulomí a ostrý hrot pronikne kůží jako miniaturní injekční jehla. Dovnitř se dostane koktejl dráždivých látek: histamin, serotonin a acetylcholin. Podle newyorského ministerstva životního prostředí nejde o alergickou reakci, ale o přímé chemické podráždění tkáně. Histamin se naváže na H1 receptory v kůži a na senzorických nervových zakončeních. Výsledek je předvídatelný: cévy se rozšíří, propustnost kapilár stoupne, do místa vpichu se nahrne tekutina a imunitní buňky. Kůže zčervená, oteče, pálí a svědí. Nic z toho není analgetický účinek. Je to poplašná signalizace, kterou tělo spouští při poškození tkáně.

Proč babičky přesto cítily úlevu

Pokud kopřiva bolest vyvolává, jak je možné, že generace lidí přísahaly na její léčivý účinek? Odpověď leží v mechanismu, který odborná literatura označuje jako protidráždění: silný povrchový podnět na čas přesměruje nervové zpracování hlubší bolesti. Prof. Karel Pavelka, ředitel Revmatologického ústavu, popsal možný reflexní efekt přes dráždění mechanoreceptorů v kůži. Intenzivní pálení na povrchu jednoduše přebije tupou, chronickou bolest uvnitř kloubu. Mozek se soustředí na nový, akutnější signál.

K tomu se přidává viditelný důkaz: zarudnutí, teplo, pocit „něco se děje“. U nemoci, která v minulosti neměla účinnou léčbu, měl takový rituál obrovskou přesvědčovací sílu. Efekt byl reálný, jenže krátkodobý a čistě senzorický. Zánět uvnitř kloubu, destrukci chrupavky ani autoimunitní útok na synoviální membránu kopřivové šlehání neovlivnilo.

Co říkají klinické studie

Jediná kontrolovaná studie, která kopřivovému šlehání přisoudila statisticky významný efekt, pochází z roku 2000. Britský tým tehdy testoval denní aplikaci jednoho listu kopřivy dvoudomé na bolestivou bázi palce u 27 pacientů s artrózou. Po týdnu byl pokles bolesti na vizuální analogové škále i zlepšení v dotazníku disability statisticky lepší než u placeba, hluchavky bílé (P = 0,026 a P = 0,003). Výsledky publikoval Journal of the Royal Society of Medicine.

Jenže o osm let později dopadl pokus o replikaci jinak. Pilotní studie z roku 2008 u 42 pacientů s chronickou bolestí kolene už jasný rozdíl proti placebu neprokázala; průměrný pokles bolesti podle škály WOMAC činil 1,7 bodu v kopřivové větvi a 1,6 bodu v placebové. Prakticky totéž.

• Studie palce (2000): 27 pacientů, crossover design, statisticky příznivý výsledek, ale velmi malý vzorek.
• Studie kolene (2008): 42 pacientů, paralelní design, žádný klinicky významný rozdíl oproti placebu.

Ani jedna ze studií neměřila vliv na progresi onemocnění. Obě sledovaly jen krátkodobé vnímání bolesti.

Kopřiva v čaji versus kopřiva na kůži

Důležité je oddělit dvě zcela odlišné věci: žahání čerstvou rostlinou a užívání zpracované kopřivy. Spařením nebo sušením se žahavé spikule zničí, proto mladé kopřivové listy bez problémů vaříme do polévky nebo louhujeme v čaji. Evropská léková agentura (EMA) u kopřivového listu uznává tradiční použití pro úlevu od drobných kloubních bolestí a pro podporu vylučování moči. U kopřivového kořene pak uvádí tradiční indikaci při symptomech dolních močových cest spojených s benigní hyperplazií prostaty, ovšem výslovně až po vyloučení závažného stavu lékařem.

To jsou omezené, tradičně podložené indikace. Žádná z nich se netýká šlehání čerstvou kopřivou a žádná nenahrazuje moderní léčbu revmatických onemocnění.

Článek Babičky doporučovaly kopřivové šlehání na revma. Biochemie ukazuje, proč histaminová reakce bolest netlumí, ale naopak zesiluje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.