Většina šuplíků skrývá běžné kusy

Výjimka opravdu existuje. A je výrazná. Nabídka zapečetěné prázdné kazety TDK MA-R 60 z roku 1982, tedy Type IV, skončila na eBay na 135 dolarech. Stránka zároveň uvádí stav New i poznámku, že se prodaly dva kusy.

Redakce VědaŽivě po přepočtu podle kurzu České národní banky z 11. 3. 2026 vychází zhruba na 2 841 Kč za jedinou kazetu, ne za celou krabici. Titulek tedy nepřehání, jen míří na úzké sběratelské výjimky.

Samotné stáří ale nestačí. National Audio Company na stránce aktualizované 21. 11. 2025 uvádí, že dál vyrábí mimo jiné FerroMaster C256 jako Type I a FerroMaster C756 jako Type II High Bias. Staré tak automaticky neznamená vzácné, protože nové Type I i Type II koupíte i dnes. A právě tady se láme první zásadní otázka, věk nestačí, rozhoduje typ a přesná verze.

Cenu určí typ a přesná verze

Rozdíl může být propastný. Na stejné platformě skončila nerozbalená TDK D-90 za 200 Kč, zatímco TDK MA-XG 90se na Aukru objevila za 2 999 Kč v režimu Kup teď a listing uvádí 1x zakoupeno. Už tady je vidět, že ne všechny kazety hrají stejnou cenovou ligu.

Z běžné hromady proto vytáhněte bokem hlavně tyto kusy:

• Type II
• Type IV
• promo
• demo
• zapečetěné kusy

Právě tam roste šance, že nenarazíte jen na levný bazarový materiál.

Rozhoduje detail. Discogs u sales history ukazuje posledních 30 prodejů konkrétního releasu a z nich počítá minimum, medián i maximum, takže nevidíte přání prodejců, ale skutečně prodané ceny. Stejná služba zároveň trvá na přesné shodě verze a u kazet radí kontrolovat label, katalogové číslo, barcode a nápisy přímo na shellu, tedy na plastovém těle kazety.

Redakce VědaŽivě právě tady vidí nejčastější chybu. Lidé oceňují album, sběratel kupuje přesnou verzi. A pak přichází chyba, která může bolet ještě víc.

Jedno přehrání může bolet

Někdy stačí minuta a hodnota padá. Americký Národní archiv upozorňuje, že každé přehrání může záznam poškodit, a doporučuje proto počet přehrání originálu omezit. U kazety, kterou se snažíte správně určit a ocenit, je to zásadní detail.

Discogs v metodice hodnocení kazet sráží dolů prasklý shell, zmačkaný pásek nebo chybějící přítlačný filc. U stupně Poor/Fair už počítá i s tím, že kazeta nejspíš nepůjde přehrát. Samotný plastový obal naopak nehodnotí, protože ho lze nahradit.

I správně určený kus tak můžete znehodnotit během minuty. A hned za tím čeká další hranice, tu už neurčuje sběratel ani stav, ale právo.

Prodej ano, sdílení ne

Právo tady dělí bazar od internetu ostrou čarou. Fyzickou kazetu můžete poslat dál. Její obsah už bez licence veřejně sdílet nemůžete.

Autorský zákon v § 14 dovoluje po prvním prodeji v EU nebo EHP prodávat originál nebo rozmnoženinu v hmotné podobě, pokud prodej proběhl autorem nebo s jeho souhlasem. Stejný zákon ale v § 18 řadí digitální zpřístupnění mezi sdělování díla veřejnosti a výslovně říká, že tím vyčerpání práva nenastává. Prodat originál ano, veřejně sdílet jeho obsah bez licence ne.

Tím se vrací i otázka, jak velký ten trh vlastně je. Official Charts uvádí, že kupující ve Velké Británii v roce 2025 pořídili 164 tisíc kazet, meziročně o 53 procent víc, zároveň však 7,5 milionu vinylových alb. Kazety tedy žijí, jen nevládnou. Redakce VědaŽivě proto čte comeback spíš jako niku pro fanoušky a sběratele než jako masový stroj na rychlé peníze.

Podobně zní i americké uzemnění. Report RIAA za první pololetí 2025 uvádí 11,4 milionu dolarů v kategorii Other Physical, kam sama asociace řadí CD, CD singly, kazety, vinylové singly, DVD Audio, Physical Music Video a SACD. Nejde tedy o čistě kazetové tržby. Redakční přepočet podle kurzu ČNB z 11. 3. 2026 dává asi 239,9 milionu Kč, ale zlatá horečka z toho pořád nevzniká.

Verdikt zůstává prostý. Nejdřív vytřídit, pak ověřit prodané ceny a stav, teprve potom prodávat nebo nevyhazovat naslepo. Právě na tom se láme rozdíl mezi bezcennou hromadou a kusem, který by byla škoda pustit z ruky.

Článek Staré kazety ze šuplíku mohou mít dnes cenu zlata. Sběratelé se o ně přetahují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.