Jak skalní výčnělek v parku dostal věže a hradby

Princip, který Havlík zvolil, kopíroval logiku skutečného Karlštejna: vrstvení stavby na přírodní ostrožně. Originál, založený Karlem IV. roku 1348, stoupá po vápencovém hřbetu ke Velké věži dosahující šedesáti metrů. Australská verze zachovává tutéž kompozici, stupňovité uspořádání budov s dominantní věží na vrcholu, jenže v radikálně zmenšeném měřítku. Podle Monument Australia měří replika kolem pěti metrů na výšku, krajanský přepis místní pamětní tabule uvádí rozměry přibližně šest krát čtyři krát dva metry.

Havlík pracoval sám, bez formálního stavebního vzdělání. Celý profesní život strávil v oborech daleko od architektury: textil, lesnictví, těžba uranu, údržba zeleně. Hradní miniaturu modeloval rukama a trpělivostí, vrstvu po vrstvě, rok za rokem. Podle pamětní tabule v Havlik Parku dostal projekt do základní podoby zhruba za pět let. Pak pokračoval v opravách, vylepšeních a doplňcích.

Dvanáct let péče o kamenný sen v tropickém vedru

Období od roku 1978 do Havlíkovy smrti v roce 1990 bývá popisováno jako „dvanáct let stavby“. Přesnější obraz nabízí rozlišení dvou fází: prvních pět let intenzivní práce, kdy vznikla víceúrovňová silueta hradu, a následující roky průběžného dolaďování. Havlík doplňoval detaily, opravoval poškození tropickými dešti, plánoval další prvky. Posledním z nich mělo být vodní kolo. V den, kdy zemřel, ležel hotový díl pod jeho postelí. Veřejně dostupné zdroje přesnou příčinu úmrtí neuvádějí, pamětní tabule zmiňuje chatrné zdraví.

U miniatury dodnes stojí verš Jaroslava Vrchlického, v češtině i angličtině. Detail, který prozrazuje, jak hluboce Havlík prožíval vazbu k rodné zemi. Tabule jeho dar popisuje jako „symbolický dar lidem z Batcheloru“, výraz vděku adoptované komunitě i stesku po krajině, kterou opustil.

Proč bývalé uranové městečko přijalo český hrad za vlastní

Batchelor vyrostl v padesátých letech jako zázemí dolu Rum Jungle, jednoho z prvních australských nalezišť uranu. Když těžba skončila, městečko hledalo novou identitu. Havlíkova miniatura postupně přerostla z parkové kuriozity v rozpoznatelný symbol. Park dostal jméno po svém tvůrci, replika se stala součástí Batchelor Heritage Walk a figuruje v turistických mapách celé oblasti kolem Litchfield National Park.

Že příběh v Batcheloru stále rezonuje, dokládá i seminář „Secrets of Karlstejn Castle“, který v listopadu 2022 uspořádal Batchelor Institute. Místní obyvatelé hrad přijali bez znalosti českého originálu; funguje pro ně jako orientační bod, místo procházek a připomínka člověka, který městu zanechal víc než jen kamennou stavbu. Havlík totiž společně s Milanem Vodičkou založil poblíž Stuart Highway plantáž cypřišů, z níž podle pamětní tabule pocházela většina raných borovic a mangovníků ve městě. Stopa českého emigranta tak prorůstá Batchelorem doslova, v korunách stromů i v siluetě hradu nad trávníkem.

Cesta k australskému Karlštejnu: 98 kilometrů z Darwinu po asfaltu

Batchelor leží necelých sto kilometrů jižně od Darwinu. Trasa vede po Stuart Highway a odbočce Batchelor Road, celá po zpevněném povrchu. Havlik Park se nachází přímo ve městě, replika je veřejně přístupná jako parkový objekt. Nejde o stavbu s interiérovými prohlídkami, ale o zastavení na procházce, kde si návštěvník prohlédne miniaturu zvenčí, přečte pamětní tabuli a pokračuje po Heritage Walk kolem dalších místních památek. Pro cestovatele mířící do Litchfield National Park představuje Batchelor logickou zastávku.

V českém povědomí zůstává Havlíkův Karlštejn spíš okrajovou kuriozitou; krajanský přepis pamětní tabule vyšel ve Věstníku Sokol Sydney v roce 2002, širší publicitu stavba v Česku nezískala. Přitom jde o mimořádně neobvyklý a dobře zdokumentovaný případ, kdy emigrant přenesl ikonickou českou stavbu do zcela odlišné krajiny a vytvořil z ní živoucí součást místní identity.

Článek Park v Austrálii nese české jméno a stojí v něm replika Karlštejna. Emigrant ji stavěl svépomocí na skále se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pokladnice s devíti klíči

Tím nejsvětějším místem na hradě byla (a dodnes je) Kaple svatého Kříže. Ta ale zdaleka nebyla jen na modlení, jak nám průvodkyně během prohlídky několikrát zdůraznila. Byla to pokladnice s metr tlustými zdmi a dveřmi na devět zámků. A když tam vejdete, hned pochopíte proč. Stěny posázené drahokamy a stovky obrazů od mistra Theodorika mluví samy za sebe. A opět – nejsou to jen dekorace. Každý ten obraz je vlastně taková „stráž“ pokladu. Je to fascinující místo, kde se středověká zbožnost potkává s paranoiou člověka, co má doma pod polštářem říšské korunovační klenoty (to nemám ze své hlavy, to zase parafrázuji průvodkyni).

Svatý grál: Krásná pohádka, ale kde nic, tu nic

Teď k té největší záhadě. Je tam někde zazděný svatý grál? No, bylo by to sice fajn a turisté ze všech koutů světa by v takovém případě nejspíš utrhali průvodcům ruce, ale historikové nad tím jen smutně kroutí hlavou. V žádném inventáři (a že si tehdy na papírování potrpěli) o grálu není ani čárka.

Ta legenda o grálu na Karlštejně vznikla nejspíš až mnohem později, možná i díky tomu, jak tajemně kaple vypadá. Karel IV. byl sice schopný sehnat kdejakou svátost, ale grál byl i pro něj spíš literární mýtus než reálný předmět k mání. Přesto se najdou hledači záhad, kteří tvrdí, že specifická geometrie hradu a rozmístění obrazů v kapli jsou vlastně šifrou k jeho nalezení a že je jen otázkou času, kdy se to někomu povede. No, uvidíme, jestli s tím někdy někdo pohne.

Zazděné poklady a chodby, co nikam nevedou

Co se ale potvrdilo, jsou ty zazděné prostory. Nečekejte v nich ale kostlivce s mapou k pokladu. Karlštejn prošel v 19. století dost drsnou rekonstrukcí pod taktovkou architekta Josefa Mockera (to je ten, co nám „vylepšil“ i svatého Víta). A při ní se skutečně narazilo na dutiny v masivních zdech.

Ale bohužel – zase to není žádná romantika. Tyhle skrýše měly úplně jednoduchý účel – když šlo do tuhého a k hradu se blížili nepřátelé, cennosti se prostě zašily do zdí, nahodilo se to omítkou a dělalo se, že tam nic není. Jedním z největších objevů byl takzvaný Karlštejnský poklad, což je soubor desítek luxusních předmětů, které někdo schoval při husitských válkách. Našly se tam prsteny, brože i unikátní nádoby, které nám dodnes ukazují, jak si tehdejší smetánka žila na vysoké noze. Inu, je to alespoň něco, ne?

Článek Není to jen hrad, je to obří trezor. Otec vlasti nechal ve stěnách Karlštejna vybudovat množství úkrytů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.