kalendář – VědaŽivě.cz

Badatelé konečně rozluštili záhadu bájného mayského kalendáře, obsahuje celou soustavu planetárních cyklů

Redakce VědaŽivě — Mon, 21 Jul 2025 05:37:00 +0000

Mluvíme tu tedy o neuvěřitelně složitých výpočtech. To ukazuje na obrovskou úroveň pokroku této starověké civilizace. Ačkoli nemůžeme zatím plně pochopit, jak takového civilizačního pokroku Mayové dosáhli, jejich neuvěřitelné znalosti jsou nyní už faktem. Zdá se také, že měli zvláštní lásku k astronomii i měření času. Nový výzkum konečně ukázal složitý systém, který u nich tyto dva vědecké pilíře spojoval. Co dalšího ukazuje?

Celá soustava planetárních cyklů

Autoři práce navrhují, že pomocí mayského kalendáře lze sledovat veškeré pohyby planet na noční obloze po dobu celých 45 let. Zde ovšem stojí za to připomenout, že nejde jen o jednoduchý systém dnů, měsíců či let, jak mu rozumíme my. Mayové je totiž spojovali do složité řady vzájemně propojených cyklů. Jde například o 260 dnů trvající posvátný rituální kalendář zvaný tzolkin. Ten se skládá z více prvků s různými funkcemi.

Jde o 20 „týdnů“ s názvy dnů a 13denními „měsíci“ číslovanými od 1 do 13. Pak existuje 365 dnů trvající období dle kalendáře haab, rozdělené na 18 měsíců v délce 20 dnů a jeden měsíc o 5 dnech. Kromě těchto dvou kalendářů existuje i tzv. long count (dlouhý počet), tedy kalendář počítající dny uběhlé ode „dne nula“. Tyto dva nám dnes známé kalendáře se pak jednou za 52 let synchronizovaly. Tak vzniklo zcela obecné kalendářní období, kterému v mayské kultuře říkali „kalendářní kolo“.

Nápisy ukazují na vracející se planety

Nápisy nalezené na různých místech popisují také další cyklus počítání času, tentokrát trvající 819 dní. Každé jeho datum je spojeno s jednou ze čtyř světových stran. Vyplývá z toho, že dokončení celé této série trvalo 4 cykly po 819 dnech, tedy asi 9 let. Pro vědce je to velká výzva. Mají totiž podezření, že cykly souvisí se synodickými obdobími planet. Tedy s dobou, za kterou se každá ze Země pozorovaná planeta vrátí na stejnou pozici na obloze.

Příkladem je často Merkur, jehož synodická perioda je 1 117 dní. Po znásobení sedmi to dokonale zapadá do roku čítajícího 819 dní, systém se ovšem nerovná žádné z ostatních planet. Tak to alespoň působí na první pohled. Jak totiž vědci v novém výzkumu ukazují, vezmeme-li v úvahu 20 kol po 819 dnech, je výsledkem číslo 16 380 dní. To je asi 45 let, na která lze snadno adaptovat synodické období zahrnující naprosto všechny planety.

Vzájemně propojené cykly planet

Třeba Saturnu trvá 378 dní, než se vrátí na stejné místo na nebi. 13 těchto cyklů dává v součtu 4 914 dní, přesně 6krát 819, tedy sedm návratů planety Venuše. To se zase perfektně shoduje s pěti cykly trvajícími 819 dní a 39 návraty Jupitera a 19 cykly po 819 dnech. Zmíněný velký cyklus trvající 45 let (16 380 dní) je také násobkem 260. Vypadá to tedy, že 20 kol po 819 dnech opravdu perfektně sedí na tzolkin. Mayští astronomové se tedy neomezovali.

Místo zaměření se na 1 planetu vytvořili cyklus 819 dní, který vytvářel mnohem větší kalendářní systém. Mohl tak být použit k předvídání pohybů všech viditelných synodických období planet, stejně jako souměřitelný s cykly tzolkinu i velkého kalendářního kola. Tato civilizace nás bude nepochybně ještě zásobovat dalšími úžasnými informacemi. Mayský kalendář je jedním z velkých témat, které zajímá badatele i amatéry.

Článek Badatelé konečně rozluštili záhadu bájného mayského kalendáře, obsahuje celou soustavu planetárních cyklů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tajemství mayského kalendáře rozluštěno: V roce 2012 neměl nastat konec světa, nýbrž nový cyklus

Redakce VědaŽivě — Wed, 24 Apr 2024 02:44:00 +0000

Mayský kalendář fascinuje moderní vědce už pěknou řádku let. Mnozí žasnou nad jeho propracovaností a doposud není jasné, kde Mayové přišli k takovým znalostem. Před 12 lety to byl právě mayský kalendář, na který se odkazovali různí astrologové i vědci. Podle tehdejší interpretace mayského poselství měl 21. prosince 2012 skončit svět. K tomu však nedošlo a dnes už vědci ví proč. Jednalo se pouze o počátek nového cyklu.

Cyklický mayský kalendář

Všichni víme o tom, že existuje nějaký mayský kalendář, který mylně předpověděl konec světa. Mnozí však netuší, že Mayové měli hned několik systémů kalendářů. Také ta mylná předpověď není chybou Mayů, nýbrž nesprávného výkladu jejich poselství. Mayové velmi dobře chápali cykličnost světa i celého vesmíru. Podle tohoto pravidla také vytvořili své kalendáře, které reflektovaly opakující se události světa. Dohromady jich používali asi dvacet, ale nejdůležitější byly pouze tři – sakrální neboli tzolkinský, světský a dlouhý kalendář.

Mayský oltář

Důležité kalendáře Mayů

Sakrální mayský kalendář, který se nazývá Tzolkin, počítá roky po 260 dnech. Jeho primárním účelem bylo stanovení posvátných dnů a sloužil také pro mayské věštby. Světský kalendář připomíná dnešní lunární kalendář, který rozděloval rok do 18 měsíců po 20 dnech. Stejně jako lunární kalendář určoval vhodnou dobu pro různé činnosti a práce, včetně pěstování rostlin. V tomto kalendáří přebývá 5 dnů, které Mayové považovali za nešťastné, během kterých raději nic nedělali.

Dlouhý kalendář poté pracoval s delšími časovými úseky. Právě dlouhý kalendář měl předpovědět zánik světa v roce 2012. Tvoří ho totiž 13 „baktunů“, které odpovídají 5 125 let. Konec tohoto kalendáře však neznamená konec světa, ale pouze konec jednoho dlouhého cyklu.

Objev slavného archeologa

S novým vysvětlením kalendáře přišel slavný archeolog Stanley Guenter. Mayský kalendář a pochopení celé mayské kultury se stalo Guenterovým životním posláním. Svou znalostí hieroglyfů a lingvistických analýz významně přispívá k porozumění mnoha mayským textům, včetně mayských kalendářů. V současné době pracuje také na několika televizních dokumentech, díky kterým chce nové poznatky předat širší veřejnosti a objasnit tak dávné poselství Mayů.

Článek Tajemství mayského kalendáře rozluštěno: V roce 2012 neměl nastat konec světa, nýbrž nový cyklus se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kolik kalendářů se na světě používá? Čína a Etiopie mají úplně jiné, než používá většina Evropy

Redakce VědaŽivě — Sun, 30 Jan 2022 04:23:00 +0000

Kalendář nám pomáhá strukturovat každodenní život. Kdybychom neměli kalendáře, naše společnost by měla problém fungovat. Jak bychom věděli, kdy jsou volby? Jak bychom věděli, kdy jít do nemocnice na operaci? Kdy mají přátelé narozeniny? Podle emeritního docenta fyziky a astronomie na Aarhus University v Dánsku Leifa Kahla kalendář vznikl, když člověk přešel od loveckých a sběračských společností k rolnickým. Lidé potřebovali časový rozvrh pro péči o zemědělskou půdu a plodiny. A tak se objevily kalendáře.

Dny jako skládačka

Leif Kahl poukazuje na to, že výchozí bod většiny kalendářů je spojen s astronomií. Některé kalendáře jsou založeny na Slunci, jiné na Měsíci a některé na obojím. Lunární kalendáře mají v průměru 29,5 dne v každém měsíci, protože se řídí rytmem měsíce. Proto má například islámský kalendářní rok pouze 354 dní, je tedy o 11 dní kratší než v našem vlastním kalendáři. Výročí se rok od roku přesouvají.

Stonehenge

V jiných zemích, jako je Čína, existuje „lunisolární kalendář“. Tedy kalendář, který bere v úvahu jak Měsíc, tak Slunce. Přestupný rok má 13 měsíců. Stonehenge je zase založen na pohybu Slunce a stal se základem pro většinu evropských kalendářů. Problém výroby kalendáře je ale ten, že musíte skloubit den, měsíc a rok, a ty do sebe bohužel dokonale nezapadají.

Kalendář díky papežovi

V roce 46 př. Kr. Julius Caesar představil juliánský kalendář, který se v posledních stoletích používal ve většině Evropy. Právě zde byl zaveden přestupný rok, aby se zohlednil roční posun. Problém byl podle Kahla v tom, že juliánský kalendář měl roční délku 365,25 dne, takže kolem roku 1580 došlo k posunu kalendáře asi o 10 dní. A to navzdory skutečnosti, že se to Julius Caesar pokusil vzít v úvahu zavedením přestupného roku. Juliánský kalendář dodnes používají některé pravoslavné církve.

Pope Gregory XIII, portrait by Lavinia Fontana (Public Domain)
Zveřejnil(a) ValorZone dne Úterý 16. října 2018

Řehoř XIII.

V roce 1582 se však papež Řehoř XIII. rozhodl přejít na upravený juliánský kalendář, tzv. gregoriánský, kde má rok 365 dní a 366 dní v přestupném roce. Přestupný rok je v každém roce dělitelném 4. Roky dělitelné 100 jsou přestupné pouze, jsou-li dělitelné také 400. Měsíce nejsou vázány na měsíční fáze, ale mají pevně danou délku 30 a 31 dní. V únoru pak proměnlivě 28 nebo 29 dní. Gregoriánský kalendář je hlavním, celosvětově užívaným kalendářem.

Egyptský a perský kalendář

Kalendář, který se na některých místech Afriky používá dodnes – egyptský – je starý asi 5000 let. Egyptský kalendář má 12 měsíců po 30 dnech, týdny trvají 10 dní. Na konci roku se přidá dalších pět dní, takže rok má přesně 365 dní. Například v Etiopii, která používá egyptský kalendář, se nebere v úvahu čtvrtden, který každý rok chybí. Roční období se proto v kalendáři pomalu mění.

Chrámový egyptský kalendář

Írán a Afghánistán používají perský kalendář. Od mnoha jiných kalendářů se liší tím, že nemá zvláštní pravidla, ale místo toho je určován astronomickými pozorováními. Po celém světě existuje nepřeberné množství různých kalendářů. Vznikly vývojem rozličných společností a kultur a odlišným přístupem protestantské a katolické církve.

Jak často používáte klasický papírový kalendář?

Zdroj: Forskning, TimeAndDate

Článek Kolik kalendářů se na světě používá? Čína a Etiopie mají úplně jiné, než používá většina Evropy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč má únor jen 28 dní, zatímco červenec se srpnem 31? Záhada rozluštěna, její řešení vás pobaví

Redakce VědaŽivě — Sun, 05 Sep 2021 03:55:00 +0000

Červenec byl prý kdysi pojmenován July podle Julia Caesara, a tudíž měl 31 dní. Jenže když později převzal Řím císař Augustus, chtěl, aby srpen – August – měl také 31 dní. Tyto dny byly uzmuty z února, kterému tak zůstalo pouhých 28 dní. Jenže badatelé s touto historickou anekdotou nesouhlasí a dny mají odpovídat lunárním cyklům. Problém byl, že celková délka roku pak nedovolovala rovnoměrný počet dní v měsících.

Současný gregoriánský kalendář

V moderním gregoriánském kalendáři má každý měsíc minimálně 28 dní. A pokud bychom neměli únor, bylo by to číslo krásných 30. Jenže zatímco zbytek má aspoň těch 30, únor má o dva míň, při přestupném roku jen o jeden méně. Ale proč je tedy nejčastěji užívaný kalendář na světě takto nestejnorodý? A proč to odskákal právě chudák únor? Za vším vězí římská pověra, protože předchůdce nynějšího kalendáře měl jednu odlišnost.

První římský kalendář sestával jen z 10 měsíců namísto dnešních 12. Aby byl kalendář v kompletním souladu s lunárním cyklem, přidal král Numa Pompilius k původní desítce ještě leden a únor. Předchozí verze měla 6 měsíců po 30 dnech a 4 po 31, což dávalo dohromady 304 dnů. Jenže Římané se báli sudých čísel v kalendáři, protože to mělo nosit smůlu. A právě této pověře se Numa Pompilius chtěl vyhnout.

Odebrání stávajících dnů

Král proto každému měsíci s 30 dny jeden odebral a nechal jim jen 29. Lunární rok tvoří 355, tedy přesněji 354,367 dní, jenže to bychom byli zase u těch smolných sudých čísel. Králi tedy zůstalo „v ruce“ 56 dní, se kterými musel něco udělat. Po dlouhém rozvažování musel mít aspoň jeden měsíc sudý počet, aby bylo zbývající dny kde uplatnit. Nakonec si tedy Numa vybral únor, kdy se odehrávaly římské rituály k uctění mrtvých.

Únor se tak stal nešťastným měsícem s celkovým počtem 28 dní. Součet sudého počtu – tedy 12 měsíců – lichých čísel bude totiž vždycky sudé číslo a Numa chtěl, aby tento součet byl lichý. Na tomto případu je krásně vidět, jaký měly dávné postoje k číslům masivní vliv na to, co dneska vnímáme jako konstantu našeho měření času. Ostatně symbolika čísel je něco, co nás provází po celou naši historii, a kalendář není rozhodně jediným případem.

Zdroj: TheTimesOfIndia

Článek Proč má únor jen 28 dní, zatímco červenec se srpnem 31? Záhada rozluštěna, její řešení vás pobaví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.