Vlas, arsen a 0,02násobné pokrytí

Příběh vzorku začíná 15. prosince 1890, dnem, kdy byl Sedící býk zastřelen u řeky Grand River. Armádní lékař Horace Deeble tehdy z těla odebral pramen vlasů a pár legín, bez právního oprávnění, jak později konstatovala repatriační kancelář Smithsonianu. Předměty putovaly do washingtonského Národního přírodovědného muzea, kde ležely až do roku 2007, kdy je muzeum vrátilo rodině.

Většinu vlasů LaPointe po repatriaci spálil při duchovní ceremonii. Malý vzorek však předtím poskytl mezinárodnímu týmu vedenému genetikem Eskem Willerslevem z Cambridgeské univerzity. A tady začalo čtrnáct let laboratorního boje. Vlas byl přes století skladovaný při pokojové teplotě a pravděpodobně ošetřený anorganickými sloučeninami arsenu. DNA v něm byla extrémně degradovaná; průměrné pokrytí genomu dosáhlo pouhých 0,02×. Pro srovnání: moderní forenzní analýza běžně pracuje s pokrytím třicetkrát i stokrát vyšším.

Nová metoda pro nemožná data

Klasické přístupy (Y-chromozomální nebo mitochondriální DNA) by v tomto případě nestačily. Uniparentální markery sledují jen jednu linii předků a mají omezenou rozlišovací sílu. Tým proto zvolil autosomální DNA, tedy markery zděděné od obou rodičů napříč celým genomem. Problém byl v tom, že z tak poškozeného vzorku zbyla jen hrstka čitelných dat.

Ida Moltkeová, Thorfinn Sand Korneliussen a další členové týmu proto vyvinuli novou pravděpodobnostní metodu navrženou přímo pro nízkopokryvná data. Po filtraci jim zůstalo 2 259 informativních SNP lokusů, polymorfních bodů v genomu, kde se lidé navzájem liší. Tyto body porovnali s genotypem Ernieho LaPointea i dalších nepříbuzných Lakotů. Výsledek, publikovaný v časopise Science Advances 27. října 2021, potvrdil: LaPointe je se Sedícím býkem ve vztahu odpovídajícím pravnukovi. Jde o vůbec první publikovaný případ, kdy byla ze staré DNA takto nízké kvality potvrzena příbuznost mezi historickou a žijící osobou.

Pozoruhodný detail: LaPointe není jen objektem výzkumu. Je spoluautorem studie. Věda tu nepřišla zvenčí s verdiktem, komunita a laboratoř pracovaly společně.

Tři typy legitimity, jedna odpověď

Podle nás je nejzajímavější vrstvou tohoto příběhu střet tří odlišných zdrojů pravdy, které se výjimečně sešly na stejném závěru:

• Orální tradice – rodina LaPointeových si po generace předávala linii od Sedícího býka přes Standing Holy. Pro lakotskou komunitu to nikdy nebylo sporné.
• Archivní dokumenty – rodné a úmrtní listy, rodinný strom a historická rešerše Smithsonianu, na jejichž základě muzeum v roce 2007 rozhodlo o repatriaci vlasů a legín.
• Moderní genetika – autosomální DNA analýza z roku 2021, která přidala nezávislou biologickou oporu.

Slovo „oficiálně“ v kontextu LaPointeova příbuzenství tedy neznamená soudní verdikt. Znamená kombinaci institucionálního uznání ze strany Smithsonianu a peer-reviewed vědeckého potvrzení. Žádný soud o statusu potomka nerozhodoval, a nebylo to potřeba. Papírová stopa i DNA ukazují stejným směrem.

Kde leží Sedící býk, a kdo o tom rozhodne

Genetické potvrzení má i zcela praktický rozměr. Dodnes totiž není jisté, kde přesně spočívají ostatky Sedícího býka. Fort Yates v Severní Dakotě je veden jako původní pohřebiště. Zároveň existuje monument u Mobridge v Jižní Dakotě, spojený s kontroverzním přesunem ostatků v roce 1953. Národní registr historických míst u mobridgeského památníku výslovně uvádí, že spor o skutečné místo posledního odpočinku trvá.

LaPointe dlouhodobě usiluje o to, aby byly ostatky ověřeny a případně důstojně přepohřbeny. Cambridgeský tým upozorňuje, že před jakýmkoli dalším krokem by se kosti z Mobridge musely geneticky porovnat s referenčním materiálem, a že o takové analýze může rozhodovat právě LaPointe jako potvrzený lineální potomek. Přímý právní mechanismus, který by mu dnes automaticky umožnil přesun, v dostupných zdrojích není. Ale jeho hlas v celé debatě teď váží víc než kdykoli předtím.

Co otevírá do budoucna

Autoři studie zdůrazňují, že jejich metoda není jednorázový trik. Kdekoli existuje byť jen malý biologický vzorek historické osobnosti (pramen vlasů, zub, fragment kosti), lze stejným postupem testovat příbuzenství se žijícími lidmi. Cambridge jako příklady zmiňuje Jesseho Jamese nebo Romanovce.

Ernie LaPointe dnes mluví o „čtvrtém způsobu potvrzení“ svého původu, po orální tradici, dokumentech a ceremoniální zkušenosti přibyla genetika. Pro něj samotného to možná není překvapení. Pro vědu je to precedent, který mění pravidla hry v historické genealogii.

Článek DNA z matčiny strany potvrdila, že v Dakotě žije přímý potomek Sedícího býka. Okamžitě začal spor o jeho hrob se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vícero reálných příběhů

V roce 1776 došlo k únosu Jeminy Boonové, slavného hraničáře z Kentucky. Provedla to skupina Šošonů a Čerokíjů, dopadeni byli ale už za tři dny. Boon dva indiány téměř zabil, zbytek uprchl. Další ženy ale strávily v zajetí měsíce i celé roky. Indiáni pomocí zajatkyň i dětí totiž rozšiřovali vlastní populaci. Dne 10. Února 1676 se pod útokem indiánů ocitlo městečko Lancaster ve státě Massachusets, kde byla i Mary Rowlandsonováa její manžel byl zrovna pryč.

Kmen Narragansettů si pak zajatce rozdělil a vypleněnou osadu opustil. Během těžkého pochodu zahynula Maryina zraněná dcerka, ona sama byla později prodána do otroctví. Náčelník Quannopin využíval zajatkyně jako služky i k nošení nákladů. Mary byla pravidelně ponižována a bita, dělala i nejnáročnější práce a neustále byla o hladu. Navíc byla stále obklopena „pohany“, sama byla oddanou puritánkou, což způsobovalo další problémy.

Další náčelník a vykoupení

Osudovým se jí stalo setkání s náčelníkem Metacometem, nic romantického se však nekonalo. Dostala ale příslib, že jí za výkupné propustí. Požadoval 20 liber, oblečení, přes 10 litrů kukuřice a nějaká tabák. Sehnat všechno trvalo Mary celé týdny. Doba celkového zajetí se tak nakonec vyšplhala na necelé tři měsíce. Metacomet nicméně slibu dostál a hladovou zuboženou Mary nakonec propustil i s jejími dvěma dětmi, takže se mohla vrátit do původního života.

Přes veškeré hrozby, kterých se dočkala, i všechno, co se stalo s její rodinou a domovem, se nakonec Mary Rowlandsonová setkala se svými blízkými. Svůj příběh ze zajetí následně sepsala a roku 1682 byl vydán. Stal se prvním bestsellerem v historii Ameriky a zároveň ustanovující prací žánru vyprávění o zajetí. Mary sama se následně přestěhovala do Bostonu. Roku 1679 si vzala kapitána Samuela Talcotta. Znáte další podobné osudy?

Zdroj: Britannica

Článek Jak se indiáni chovali k bílým ženám? Neznámá krutost zažitá na vlastní kůži vám otevře oči se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.