Miliardová populace, která se rozplynula

Hvězdice slunečnicová (Pycnopodia helianthoides) patří mezi největší mořské hvězdice na světě. Má rozpětí ramen přes jeden metr, až 24 paprsků a pohybuje se tak rychle, že patří mezi nejaktivnější predátory mořského dna. Před rokem 2013 obývala pás od Aljašky po Baja California v počtech odhadovaných na miliardy kusů.

Pak přišla epidemie. Takzvaná „nemoc chřadnutí hvězdic“, jejíž původce, bakterie Vibrio pectenicida, byl identifikován až v roce 2025, rozložila tkáně hvězdic doslova během dnů. Podle přehledu NOAA o stavu druhu klesl výskyt druhu v oblasti od Oregonu po Mexiko o 92 procent. V severní a střední Kalifornii byly propady ještě drastičtější: regionální odhady ukazovaly pokles o 97,9 až 100 procent. Jižně od mysu Cape Flattery ve státě Washington se dospělí jedinci při monitoringu prakticky přestali objevovat.

Vědci přitom nemohli tvrdit, že druh v Kalifornii definitivně vyhynul. NOAA výslovně upozorňovala, že hlubší vody (hvězdice žije až do 435 metrů) nebyly dostatečně vzorkované. Správnější slovo bylo „funkční vymizení“: hustota populace klesla tak nízko, že si jedinci zřejmě nedokázali najít partnera k rozmnožování.

Proč je 18 jedinců víc než číslo

Osmnáct hvězdic na jedné lokalitě nezní jako záchrana druhu. A také to záchrana druhu není, minimálně ne v měřítku celé Kalifornie. Váha nálezu je jinde.

Lauren Schiebelhutová, bioložka ze Sonoma State, popsala skupinu jako první kalifornskou populaci po kolapsu, která zahrnuje dostatečný počet velkých jedinců s reálným reprodukčním potenciálem. Hvězdice slunečnicová je takzvaný volný výtěrník: samice i samci vypouštějí pohlavní buňky do vody a oplodnění závisí na tom, že jsou si partneři fyzicky blízko. Právě proto byla extrémně nízká hustota populace po epidemii tak zničující: i kdyby někde přežilo pár jedinců, rozptýlených po stovkách kilometrů pobřeží, šance na setkání gamet byla mizivá.

V zátoce u Sea Ranch ale vědci našli dospělce i juvenily pohromadě. Přítomnost mladých jedinců naznačuje, že k úspěšné reprodukci už došlo. A vzorky tkání všech 18 zdokumentovaných hvězdic jsou nyní podrobovány genetické analýze; vědci chtějí zjistit, zda tato skupina nese znaky odolnosti vůči Vibrio pectenicida. Pokud ano, jejich DNA by mohla být klíčem k odolnějším generacím odchovávaným v laboratořích.

Jeden detail ale naději komplikuje. Přímo vedle zdravých jedinců tým zaznamenal hvězdici s příznaky nemoci chřadnutí. Patogen je stále přítomný. Expozice ovšem zjevně neznamená automatický kolaps celé skupiny, a právě to je pro výzkumníky cenná informace.

Chaluhové lesy bez strážce

Zmizení hvězdice slunečnicové nezůstalo problémem jednoho druhu. Spustilo řetězovou reakci, která proměnila celé pobřeží severní Kalifornie.

Hvězdice byla hlavním predátorem fialových ježovek. Jakmile zmizela, populace ježovek explodovala. Ježovky spásaly chaluhy. Podle Greater Farallones National Marine Sanctuary zmizelo v severní Kalifornii mezi lety 2014 a 2016 více než 90 procent chaluhových porostů. Místo podmořských lesů, které poskytovaly úkryt a potravu desítkám druhů ryb a bezobratlých, zůstaly takzvané ježovčí pustiny: holé skalní plochy pokryté ježovkami, kde téměř nic dalšího neroste.

Důsledky výrazně přesáhly oblast biologie:

• Populace červené abalony klesla přibližně o 85 procent. Kalifornie rekreační lov abalony zakázala a uzávěru prodloužila do roku 2036.
• Komerční rybolov červených ježovek zkolaboval.
• Utrpěla místní turistika i navazující ekonomika pobřežních komunit.

Ježovčí pustiny přitom mohou přetrvávat roky až dekády. Chaluha samotná umí růst rychle, až 25 centimetrů denně, a za příznivých podmínek dosáhne dospělosti během jedné sezóny. Jenže dokud ježovky nemají predátora, nové výhonky nemají šanci.

Experiment z UC Santa Cruz z roku 2025 ukázal, že pouhá přítomnost hvězdice slunečnicové mění chování ježovek: přestávají aktivně spásat chaluhy. Hvězdice nemusí sežrat každou ježovku, stačí, že tam je. Strach funguje jako ekologický nástroj.

Cesta zpátky: laboratoř, moře a hodně nejistoty

Objev u Sea Ranch neznamená, že se příroda opraví sama. Kalifornský plán obnovy stojí na několika souběžných pilířích a žádný z nich sám o sobě nestačí.

V laboratořích Sunflower Star Laboratory a na Friday Harbor Labs při University of Washington vědci odchovávají hvězdice z uměle oplodněných vajíček. Takzvaná „valentýnská kohorta“ vznikla na Valentýna 2024 a do konce roku 2025 proběhlo první dočasné vysazení do moře; 47 ze 48 juvenilů přežilo měsíc v oceánu. Hvězdice ale potřebuje k dosažení plné velikosti dva až tři roky a navýšení chovu z desítek na stovky či tisíce jedinců je teprve v plánu.

Souběžně probíhá:

• Odstraňování ježovek, mechanické i komerční, aby chaluhy dostaly prostor k regeneraci.
• Výsadba chaluh: přímé osazování skalního podloží sporovými řetězci.
• Monitoring patogenu: Kalifornie financuje rutinní testování Vibrio pectenicida ve vodě i u volně žijících hvězdic, aby případný nový výskyt nemoci zachytila včas.
• Genetický screening: vzorky z Sea Ranch i z laboratorních populací se porovnávají kvůli hledání markerů odolnosti.
• Občanská věda: Ocean Protection Council podporuje rozšířené pátrání přes platformu iNaturalist a environmentální DNA, aby se odhalily případné další přeživší skupiny.

Co objev znamená a co ještě ne

Osmnáct hvězdic v jedné kalifornské zátoce ještě neznamená návrat druhu. Je to první důkaz, že comeback je vůbec možný. Poprvé za deset let mají vědci v rukou živý genetický materiál z volné přírody, juvenily svědčící o reprodukci a lokalitu, kterou mohou dlouhodobě sledovat.

Skutečný návrat chaluhových lesů severní Kalifornie ale bude vyžadovat víc než jednu přeživší skupinu. Bude vyžadovat tisíce hvězdic na stovkách kilometrů pobřeží, účinnou ochranu před patogenem a roky trpělivé práce v laboratořích i pod hladinou.

Hvězdice u Sea Ranch přežily dekádu, během které je nikdo nehledal přesně tam, kde byly. Teď záleží na tom, jestli jim ta dekáda navíc bude stačit.

Článek Z miliónů hvězdic slunečnicových přežilo 18 kusů. Potápěči je po deseti letech našli na nezmapovaném útesu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozpuštěná hvězda obklopená mikroupíry

Tímto způsobem dojde časem k efektivnímu udušení tohoto mořského živočicha. Mikrobi tohoto druhu hledají ve vodě místa s vysokým obsahem organického materiálu v teplé vodě a následně kyslík odsávají. Vytvoří tak prostředí, ve kterém hvězdice nepřežijí a doslova se rozpustí na loužičku slizu. Tato choroba si prvně získala pozornost v roce 2013, kdy mořské hvězdice u pobřeží Pacifiku umíraly v obrovských počtech.

Objevily se i dřívější případy, ale nikdy se nejednalo o tak masivní měřítko. Vědci původně z tohoto „rozpouštění“ hvězdic podezřívali virus nebo neznámou bakterii, díky které hvězdice onemocní. Tuto hypotézu podpořila i studie z roku 2014, podle které mohla být nakažená zvířata zasažena právě virem. Spojení ovšem zmizelo, když následující výzkumy nezachytily žádný vztah mezi viry a umírajícími hvězdicemi, což vědce akorát zmátlo.

Mikrobi jdoucí po kyslíku a chytající se na povrch

Nové nálezy odhalily právě bakterie jdoucí přímo po kyslíku a způsobující rozpouštění hvězdic. Tohle zjištění vědce přivedlo k tomu, že takové choroby nemusí způsobovat jen jediný druh patogenu. Tento způsob likvidace hvězdic je zcela novým mechanismem pro přenos infekce či nemoci, uvádějí badatelé. Celý průzkum zneklidňujícího fenoménu obsahoval velké množství falešných stop, pak vědci srovnali prostředí zdravých a postižených hvězdic.

To byl zlomový moment pátrání, ovšem ne všechny hvězdice jsou pro tyto mikroby atraktivní. Druhy s členitější a silnější strukturou svého povrchu mají více prostoru, kde se tito škůdci mohou zachytit, než plošší druhy hvězdic. Mořské hvězdice dýchají tak, že rozšiřují kyslík po těle skrze malé vnější žábry, takže jeho nedostatek v důsledku usedlého mikroba způsobí jejich dušení. Smrt v podobě slizu je nejspíš způsobená masivním úhynem buněk celé hvězdice.

Zdroj: ScienceNews

Článek Bakterie dusí mořské hvězdice a mění tyto tvory na sliz se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

• hvězdice růžová,
• hvězdice trnová koruna.

Agresivní bakterie likviduje celé kolonie

Tito ostnokožci dýchají celým povrchem svého těla. Kyslík přijímají z mořské organické hmoty, která vzniká rozkladem mořských řas, planktonu, mršin i výkalů mořských živočichů. Hvězdice kyslík přijímají prostřednictvím výrostků na svém těle, tzv. papul, které jsou svojí funkcí podobné žábrám. Právě organickou hmotou se živí zákeřná bakterie.

Rozložená organická hmota tvoří většinu potravy těchto bakterií. V důsledku nedostatku organické hmoty vytvářející kyslík se tak hvězdice udusí a rozkládá se. Vzniká tím tak koloběh, protože rozkládající se hvězdice přiláká větší množství agresivní bakterie. Ta tak během krátké chvíle vymýtí celou kolonii těchto mořských tvorů.

Řešení celé situace nepřichází

Vědci o řešení situace diskutují, ale řešení je v nedohlednu. Vysoký výskyt bakterie je pravděpodobně způsobený klimatickými a ekologickými změnami, které vytvářejí větší množství organické hmoty. Zamezení tvorby organické hmoty ale není jednoduchý proces. 

V dlouhodobém hledisku se vědcům nabízí metoda adaptování nových mořských mikroorganismů, kteří původní bakterii potlačí a nezkonzumuje organickou hmotu v oceánu. Část vědců se ale obává nasazení uměle vytvořeného organismu do křehkého biotopu oceánu.

Článek Mořské hvězdice jako vyhynulý druh? Vědci si nevědí rady se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.