<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" >

<channel>
	<title>horniny &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<atom:link href="https://vedazive.cz/tag/horniny/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<description>Člověk, historie a kultura, příroda a zvířata, technika</description>
	<lastBuildDate>Sat, 25 Jul 2026 19:49:22 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.9.8</generator>

<image>
	<url>https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/cropped-vedazive-logo-32x32.jpg</url>
	<title>horniny &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>V horninách z Grónska vědci našli stopy magmatického oceánu z počátků Země</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/v-horninach-z-gronska-vedci-nasli-stopy-magmatickeho-oceanu-z-pocatku-zeme/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Tereza Říha]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 28 Jul 2026 03:54:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[geologie]]></category>
		<category><![CDATA[horniny]]></category>
		<category><![CDATA[Země]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=214971</guid>

					<description><![CDATA[<p><em>Šest kusů horniny z jihozápadního Grónska nese chemický otisk žhavého magmatu, které před 4,5 miliardy let pokrývalo téměř celý povrch naší planety.</em></p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Nebylo to tak, že by někdo odhrnul led a pod ním se třpytila zkamenělá láva. Tým vedený Helen Williamsovou z Cambridgeské univerzity analyzoval metabazalty z jedné z nejstarších horninových sekvencí na Zemi, takzvaného suprakrustálního pásu Isua, a v jejich izotopovém složení rozpoznal podpis procesů, které se odehrály v prvních zhruba 45 milionech let existence planety. Šlo tedy o dobu, kdy Země po srážce s tělesem velikosti Marsu, z níž se zrodil Měsíc, připomínala spíš žhnoucí kouli magmatu než svět, jaký známe dnes. Studie vyšla v časopise <a href="https://api.repository.cam.ac.uk/server/api/core/bitstreams/849e3fb8-f642-4351-8ccc-e463293a37a8/content" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science Advances</a> a její síla nespočívá v jednom překvapivém čísle, ale v kombinaci hned několika nezávislých geochemických stop, které společně ukazují stejným směrem.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co vlastně vědci v grónském ledu našli</h2>



<p>Suprakrustální pás Isua je úzký pás hornin v jihozápadním Grónsku starý přibližně 3,7 miliardy let. Původně šlo o polštářové lávy a gabra, které postupem času metamorfóza proměnila v amfibolity. Williamsová a její kolegové z nich vybrali šest vzorků ze severního teránu, ne náhodně, ale cíleně: hledali kameny s co nejmenší stopou pozdějších chemických přepisů. Vzorky měly nízký obsah těkavých látek, nevykazovaly výrazné anomálie ceru a obsahovaly uzavřené izotopové systémy lutecia-hafnia a samaria-neodymu. Jinými slovy, šlo o vzorky, které si po miliardách let stále nesou původní zprávu.</p>



<p>A ta zpráva je výmluvná. Metabazalty vykazují neobvykle těžké izotopy železa, hodnoty δ⁵⁷Fe dosahují až 0,30 ‰, což je výrazně víc, než kolik mívají běžné plášťové horniny. K tomu se přidávají kladné anomálie wolframu-182 (až +21,3 ppm) a specifický nesoulad mezi systémy hafnia a neodymu, který už dříve naznačoval existenci velmi starých, izolovaných rezervoárů hluboko v plášti.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč právě železo změnilo hru</h2>



<p>O tom, že Země kdysi prošla fází globálního roztavení, se spekulovalo desetiletí. Starší práce, včetně studií spoluautorky Haniky Rizové z <a href="https://earthsci.carleton.ca/news/2021/dr-hanika-rizo-co-authors-publication-iron-isotopes-trace-primordial-magma-ocean" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Carleton University</a>, už v letech 2012 a 2016 ukázaly na wolframové a neodymové anomálie v grónských horninách, které naznačovaly existenci pradávných hadejských rezervoárů. Problém byl, že samotné signály neodymu a wolframu nedokázaly určit, jaká mineralogie za nimi stojí. Věděli jsme, že „něco starého&#8220; v plášti existuje. Nevěděli jsme, co.</p>



<p>Železo to změnilo. Při extrémních tlacích hlubokého pláště se těžké izotopy železa přednostně hromadí v minerálech jako bridgmanit a vápníkový perovskit, tedy přesně ve fázích, které by měly krystalizovat z chladnoucího magmatického oceánu. Lehčí železo naopak putuje do kovového jádra. Když Williamsová a její tým spojili těžké železo s wolframovými a hafnio-neodymovými anomáliemi a přidali termodynamické modelování, alternativní vysvětlení (subdukční původ, recyklovaná kůra, pyroxenitový zdroj) jedno po druhém odpadala. Zbyla nejpravděpodobnější varianta: vzorky z Isuy nesou otisk kumulátů, které vznikly při tuhnutí prvotního magmatického oceánu.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Oceán lávy od obzoru k obzoru</h2>



<p>Představa je jednoduchá a zároveň ohromující. Po obřím impaktu, který z Prazemě a dopadajícího tělesa vytvořil systém Země–Měsíc, byla naše planeta téměř celá roztavená. <a href="https://www.cam.ac.uk/research/news/traces-of-earths-early-magma-ocean-identified-in-greenland-rocks" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Cambridgeská univerzita</a> to ve svém oznámení popisuje jako „hluboké moře žhavého magmatu&#8220; rozprostírající se po povrchu a sahající stovky kilometrů do nitra. Žádné kontinenty, žádné oceány vody, žádná atmosféra v dnešním smyslu. Jen záře roztaveného křemičitanu.</p>



<p>Jak toto moře chladlo, těžší minerální fáze klesaly ke dnu, ke hranici jádra a pláště, a vytvářely tam izolované kapsy s unikátním chemickým otiskem. Williamsová je poeticky nazývá „pradávnými hřbitovy krystalů&#8220;. A právě tyto kapsy podle všeho přežily miliardy let konvekce pláště a občas se znovu dostaly k povrchu, buď do zdrojových oblastí archaických vulkánů, jejichž produkty dnes vidíme v Isue, nebo do plášťových proudů pod dnešními hotspotovými sopkami.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Grónsko není konec, ale začátek</h2>



<p>Jedním z nejzajímavějších aspektů studie je její přesah za hranice Grónska. Autoři výslovně upozorňují na podobnosti mezi izotopovými podpisy z Isuy a signály, které se objevují v bazaltech z Havaje, Samoy, Islandu a Pitcairnu, tedy z míst, kde plášťové proudy vynášejí materiál z velkých hloubek. Pokud by se totožné geochemické stopy potvrdily i tam, znamenalo by to, že primordiální heterogenity vytvořené při tuhnutí Země nejen přežily 4,5 miliardy let, ale aktivně vstupují do zdrojů dnešního vulkanismu.</p>



<p>Rizová dnes pracuje i s horninami z komplexu Saglek-Hebron v severním Labradoru, dalšího z mála míst na planetě, kde se zachovaly horniny z eoarchejského období. Williamsová zase vede cambridgeský projekt EarthMelt zaměřený právě na fázi magmatického oceánu vyvolanou impaktem při vzniku Měsíce a její důsledky pro chemii pláště, vznik atmosféry i spuštění magnetického pole.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč to trvalo tak dlouho</h2>



<p>Nabízí se otázka: proč se něco takového podařilo prokázat až teď? Důvodů je několik a navzájem se posilují. Téměř všechny horniny starší než čtyři miliardy let byly dávno pohlceny a přetaveny deskovou tektonikou; Isua je jednou z mála výjimek. I tam ale většina vzorků nese stopy pozdějších chemických přepisů, takže najít šest dostatečně „čistých&#8220; kusů vyžadovalo pečlivý výběr. A konečně, teprve pokroky v hmotnostní spektrometrii a v pochopení toho, jak se izotopy železa chovají při extrémních tlacích spodního pláště, umožnily vůbec použít železo jako stopovač tak hlubokých procesů. Williamsová sama přiznává, že řada kolegů dříve váhala podobné chemické stopy vůbec hledat.</p>



<p>Šest nenápadných kamenů z grónského pásu Isua nepřepisuje učebnice, ale upevňuje jednu z jejich nejodvážnějších hypotéz. Země, na které stojíme, si ve svém nitru stále nese jizvy po svém ohnivém zrodu a některé z nich právě začínáme číst.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/v-horninach-z-gronska-vedci-nasli-stopy-magmatickeho-oceanu-z-pocatku-zeme/">V horninách z Grónska vědci našli stopy magmatického oceánu z počátků Země</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Venušiny misky vznikly zvětráváním žuly a erozním působením srážkové vody</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/venusiny-misky-vznikly-zvetravanim-zuly-a-eroznim-pusobenim-srazkove-vody/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Tereza Říha]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 06 Jul 2026 02:32:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[horniny]]></category>
		<category><![CDATA[JESENÍKY]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=212006</guid>

					<description><![CDATA[<p><em>Necelých sedmnáct kilometrů vzdušnou čarou od slavného Rejvízu leží skalisko, v němž příroda miliony let tesala kamenné vany, křesla i výklenky, a většina návštěvníků Jeseníků o něm vůbec neví.</em></p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Rejvíz má svou pověst zaslouženou. Rašeliniště, Velké mechové jezírko, atmosféra horské osady v mlze, to všechno z něj dělá jednu z nejfotogeničtějších zastávek v Jeseníkách. Jenže kdo si s regionem spojuje jen mokřadní krajinu a hřebenové túry, míjí lokalitu, kterou Česká geologická služba i Agentura ochrany přírody řadí mezi nejvýznamnější ukázky žulového zvětrávání v celém Česku. Na Smolném vrchu v Žulovské pahorkatině, v katastru obce Velká Kraš, stojí národní přírodní památka Venušiny misky. Největší z nich má průměr kolem 1,6 metru, hloubku přes metr a pojme asi 65 litrů vody. Není to „pár minut pěšky od Rejvízu&#8220;, je to samostatný výlet do jiné, nižší a méně okoukané části Jeseníků. A právě proto stojí za pozornost.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Žula, která se propadá sama do sebe</h2>



<p>Skalní mísy nevznikly přes noc. Proces začal už ve třetihorách, kdy tropické klima rozkládalo minerální zrna žuly a granodioritu působením srážkové vody. <a href="https://youtu.be/-PX-f9IBDIE?si=JgaF74fgE5-wHTDz" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Voda se zachytávala v drobných nerovnostech povrchu</a>, chemicky nahlodávala horninu, v zimě mrzla a rozšiřovala trhliny. Vítr a déšť pak odnášely rozpadlý materiál. Výsledkem jsou mísovité až polokulovité prohlubně, které vypadají, jako by je někdo vymodeloval dlátkem.</p>



<p>Na Smolném vrchu ale nejde jen o mísy. Celé skalisko je galerií drobných forem zvětrávání:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li><strong>skalní křesla a sedadla</strong>&nbsp;– konkávní tvary připomínající opěradla</li>



<li><strong>žlábkové škrapy</strong>&nbsp;– úzké rýhy vyryté stékající vodou</li>



<li><strong>tafoni</strong>&nbsp;– dutiny a výklenky v bočních stěnách skal</li>
</ul>



<p>Geologové přitom stále diskutují o jednom detailu. Běžný výklad říká, že Smolný vrch (404 m n. m.) vyčníval v době zalednění nad povrch pevninského ledovce jako takzvaný nunatak, a proto si skály uchovaly křehké mikroformy. Popularizační materiál AOPK ale připouští i druhou variantu: vrch mohl být při maximu zalednění celý pod ledem, jenže ledovec byl přimrzlý k podloží a tvary pod ním přežily nepoškozené. Obě interpretace se v odborné literatuře objevují vedle sebe, ale definitivní verdikt zatím chybí.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Venušiny lidičky a schůdky z roku 1879</h2>



<p>Název Venušiny misky sahá ke starším německým označením Venusnappla a Fenisnappla. Podle místních pověstí obývaly Smolný vrch „Venušiny lidičky&#8220;, drobné bytosti, které si ve skalních prohlubních údajně připravovaly koupele. Už geolog Karl Jüttner věnoval lokalitě studii v roce 1926 pod názvem&nbsp;<em>Die Schalensteine und Venusnappla des Friedberger Granitstockes</em>, což dokládá, že místo přitahovalo pozornost dávno před vznikem dnešní ochrany.</p>



<p>A nejen odbornou. Ve skále jsou dodnes vytesané schůdky s nápisem „1879 AK&#8220; a vyhlídková partie byla zabezpečena zábradlím už na počátku 20. století. Venušiny misky tedy nejsou žádný čerstvě objevený poklad, spíš lokalita, která z kolektivní paměti vypadla, zatímco Rejvíz si svou značku udržel.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-4-3 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe title="Jesenické pohádky a pověsti.  Venušiny mísy_mluvené slovo" width="500" height="375" src="https://www.youtube.com/embed/-PX-f9IBDIE?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<h2 class="wp-block-heading">Dva výlety, dva světy</h2>



<p>Srovnávat Rejvíz a Venušiny misky je trochu jako srovnávat akvarel s reliéfem.&nbsp;<a href="https://jeseniky.cz/cz/turisticke-cile/27-rejviz.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Rejvíz</a> nabízí naučnou stezku vedoucí mokřadní krajinou po prkenných chodnících nad rašelinou a pohled na hladinu mechového jezírka, kde se zrcadlí obloha. Je to pomalý, meditativní zážitek v nadmořské výšce kolem 780 metrů.</p>



<p><a href="https://portal.nature.cz/w/uzemi-444" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Venušiny misky</a>&nbsp;jsou jiný žánr. Kratší, koncentrovanější zastávka na nižším vrchu, kde hlavní atrakcí není výška ani rozloha, ale geologická originalita soustředěná na pár desítek metrů skalního hřbetu. Vyhlídka ze Smolného vrchu navíc otevírá panorama Žulovské pahorkatiny, krajiny, kterou většina jesenických turistů projíždí jen po silnici.</p>



<p>Vzdálenost mezi oběma místy jsme orientačně dopočítali z GPS souřadnic: vzdušnou čarou vychází přibližně 16,8 km. V praxi to znamená přesun autem do okolí Velké Kraše, Kobylé nad Vidnavkou nebo Černé Vody a samostatný nástup na trasu. Nejde o dvě zastávky na jednom okruhu, ale o dva různé výlety do dvou různých částí Jeseníků.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Jak se tam dostat a co respektovat</h2>



<p>Praktický přístup vede po zelené turistické značce z Černé Vody nebo od rozcestí Velká Kraš. Regionální portál&nbsp;<a href="https://jeseniky.cz/cz/turisticke-cile/475-venusiny-misky.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Jeseníky.cz</a>&nbsp;uvádí vzdálenost 2,38 km od Cyklokempu Černý Potok ve Velké Kraši. Terén je nenáročný až středně náročný, rozhodně ne bezbariérový; posledních pár desítek metrů k samotnému skalisku vyžaduje trochu jistoty v nohách.</p>



<p>Vstup je volný, bez vstupného a bez sezónní uzávěry. Ale pozor: jde o národní přírodní památku. AOPK výslovně upozorňuje na nutnost omezit lezení v partiích s nejcitlivějšími drobnými tvary. Mísy, které přežily miliony let zvětrávání a možná i celý ledovec, by neměly podlehnout podrážkám turistických bot.</p>



<p>Smolný vrch je důkaz, že v Jeseníkách nemusíte stoupat na hřeben, abyste narazili na něco výjimečného. Stačí sjet o pár set výškových metrů níž, do krajiny, kde žula pracuje potichu a výsledek mluví sám za sebe.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/venusiny-misky-vznikly-zvetravanim-zuly-a-eroznim-pusobenim-srazkove-vody/">Venušiny misky vznikly zvětráváním žuly a erozním působením srážkové vody</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/-PX-f9IBDIE" medium="video" width="960" height="720">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/-PX-f9IBDIE" />
			<media:title type="plain">Jesenické pohádky a pověsti.  Venušiny mísy_mluvené slovo</media:title>
			<media:description type="html"><![CDATA[Pověst nás zavádí do okolí Velké Kraše. A osvětluje nám, jak prý vznikl název zdejší národní přírodní památky &quot;Venušiných misek&quot;. V této pověsti-pohádce se t...]]></media:description>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/07/jesenicke-pohadky-a-povesti-venu.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Před skoro půl milionem let dostala Antarktida mohutný zásah, o kterém skoro nikdo neví</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/pred-skoro-pul-milionem-let-dostala-antarktida-mohutny-zasah-o-kterem-skoro-nikdo-nevi/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 17 Apr 2021 09:53:21 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[Antarktida]]></category>
		<category><![CDATA[horniny]]></category>
		<category><![CDATA[meteorit]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=6836</guid>

					<description><![CDATA[<p>Ohnivá koule nažhaveného plynu zasáhla Antarktidu v době před asi 430 000 lety, když přes ni přelétal meteorit.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Vědci našli důkazy o tom, že nad Antarktidou se vypařil během letu meteorit a shořel v&nbsp;obrovském oblaku žhavého plynu. Stalo se to zhruba před 430&nbsp;000 lety a v&nbsp;současnosti našli vědci malé <strong>kousky trosek ovlivněné</strong> právě tímto dopadem. Tým prozkoumal minerální částice z&nbsp;Rondanských hor v&nbsp;Queen Maud v&nbsp;Antarktidě, které se nachází jižně od Afriky na východní straně kontinentu. Antarktida má obecně vynikající podmínky pro pátrání po meteoritech.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-d-vn-dopad-se-st-le-patrn-m-vlivem">Dávný dopad se stále patrným vlivem</h2>



<p>Antarktida je suchá, studená a prakticky bez lidské přítomnosti, takže cokoli se tu nachází z&nbsp;minula, má velmi dobrou šanci se zachovat nepoškozené. Vědci k&nbsp;vlastnímu překvapení našli částice, které nevypadaly jako pozemské, ale ani jako mikrometeority. Mikrometeority připomínají prášek, tohle vypadalo jako několik malinkých kamínků spojených dohromady. Některé na sobě měly stopy dalších materiálů <strong>vtisknutých do jejich povrchu</strong>.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="970" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/tcunjmraxwbg8pksgiy5b8-970-80jpg.jpg" alt="" class="wp-image-6842 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/tcunjmraxwbg8pksgiy5b8-970-80jpg.jpg 970w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/tcunjmraxwbg8pksgiy5b8-970-80jpg-300x211.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/tcunjmraxwbg8pksgiy5b8-970-80jpg-768x540.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/tcunjmraxwbg8pksgiy5b8-970-80jpg-720x506.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/tcunjmraxwbg8pksgiy5b8-970-80jpg-450x316.jpg 450w" sizes="auto, (max-width: 970px) 100vw, 970px" /></figure>



<p>Chemické složení částic naznačilo, že se zformovaly před stovkami tisíc let během výbuchu v&nbsp;nižší atmosféře. K&nbsp;tomu dochází, když se dopadající meteorit vypaří ještě před tím, než zasáhne pevný povrch planety. Nálezy více takových unikátních úderů a tím pádem ještě dalších a <strong>starších částic nám mohou pomoci</strong> porozumět složení a charakteristice atmosféry dávných stádií Země. Stejně tak mohou znalosti povahy těchto dopadů pomoci připravit se na další dopady.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-podrobn-rekonstrukce-dopadu">Podrobná rekonstrukce dopadu</h2>



<p>Dopad sám byl jen začátkem příběhu a podrobného rozboru, při kterém tým pátral po složení a zkoumal prameny, zda se někde neobjevily podobné částečky. Tohle všechno bylo vedeno snahou vytvořit <strong>model původního asteroidu</strong>, který částečky vytvořil. Částečky samy měly rozměry asi 100 – 300 mikrometrů a obsahovaly částečky olivínů a železných spinelidů, které vytvořily vzory podobné vločkám.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="701" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/iceberg-404966-1280-1024x701.jpg" alt="" class="wp-image-6837 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/iceberg-404966-1280-1024x701.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/iceberg-404966-1280-300x205.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/iceberg-404966-1280-768x526.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/iceberg-404966-1280-511x350.jpg 511w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/iceberg-404966-1280-720x493.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/iceberg-404966-1280-450x308.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/iceberg-404966-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Minerály byly spojené dohromady drobnými částmi skla a toto složení potvrdilo, že jde o materiál pocházející z asteroidu. Koncentrace niklu taky poukázala na vnější původ, <strong>protože v zemské kůře se nikl moc nevyskytuje</strong>. Splývající podoba částic naznačila, že žhavý oblak, kde vznikly, byl velký a velmi hustý, což dovolilo roztavení a smíchání. Originální asteroid tak byl podle odhadů velký asi 100 –150 metrů.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-livescience">Zdroj: Livescience</h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/pred-skoro-pul-milionem-let-dostala-antarktida-mohutny-zasah-o-kterem-skoro-nikdo-nevi/">Před skoro půl milionem let dostala Antarktida mohutný zásah, o kterém skoro nikdo neví</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
