Domek, o kterém se nemluvilo

V jihozápadní části Královské zahrady stojí nenápadná budova, které se říká prezidentský domek. Veřejnost kolem ní chodí v letní sezoně, kdy je zahrada otevřená, ale dovnitř se běžně nedostane; ještě v roce 2024 ho Pražský hrad otevíral jen mimořádně v rámci festivalu Open House jako „běžně nepřístupnou bývalou prezidentskou rezidenci“.

Přitom právě tady bydleli všichni komunističtí prezidenti: Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda. A nakonec Husák. Podle historika architektury Zdeňka Lukeše, který objekt popsal v pořadu TV Architect, nechal poslední komunistický nájemník vybudovat v suterénu saunu a malý bazén. Vzniklo tu i soukromé kino. Nic z toho se samozřejmě neobjevilo v žádném dobovém zpravodajství. Po roce 1989 domek téměř nikdo neobýval; sloužil hlavně pro jednání, tiskové konference a zázemí pro zahraniční návštěvy.

Vystrkov: 470 hektarů mimo mapy

Hradní rezidence ale nebyla jediným místem, kde si špičky aparátu užívaly komfortu, o němž veřejnost neměla ponětí. U Orlické přehrady existoval areál Vystrkov, přísně střežený komplex s hlavní hotelovou budovou a vilami pro nejvyšší státní funkcionáře, rozprostřený na ploše 470 hektarů. Podle historické sekce dnešního Hotelu Orlík nebyl areál zakreslen ani v mapách. Prezidentská vila tu vznikla už za Antonína Novotného a postupně ji přebírali další prezidenti včetně Husáka.

Projekty se opakovaně přepracovávaly podle požadavků funkcionářů; kdo přesně co nařídil, z veřejně dostupných archivů jednoznačně nevyplývá. Jisté je, že nešlo o jednu chatu u vody, ale o celý oddělený svět s vlastní infrastrukturou a bezpečnostním režimem. Dnes Vystrkov funguje jako komerční hotelový a vilový resort. Kdokoliv si tam může zarezervovat pokoj. Ironie, kterou by normalizační plánovači těžko předvídali.

Husákovo ticho: legenda, která žije dodnes

Pražané znají Těšnovský tunel pod lidovým názvem „Husákovo ticho“. Tradovaný výklad říká, že tunel vznikl proto, aby hluk z magistrály nerušil prezidenta v budově Ústředního výboru KSČ na nábřeží. Příběh je působivý, a právě proto je třeba dodat, že podle Českého rozhlasu jde spíš o rozšířenou legendu. Přímý důkaz, že Husák osobně nařídil stavbu tunelu kvůli vlastnímu pohodlí, se nepotvrdil. Pravděpodobnější je pragmatické dopravní řešení spojené s rekonstrukcí nábřeží na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let.

Přezdívka ale přežila režim i třicet let demokracie. A to samo o sobě vypovídá o tom, jak hluboce se v kolektivní paměti usadil obraz normalizační moci, která si žila jinak, než kázala.

Husák, Brežněv, Ceaușescu: stupně téhož systému

Husákův životní standard nebyl ve východním bloku ničím ojedinělým. Archivní materiály z Fordovy prezidentské knihovny zachycují Brežněvovu daču v uzavřeném komplexu, oficiální limuzínu ZIL-114 i zmínku o bazénu, a to už v roce 1974. Logika izolovaného aparátnického komfortu fungovala všude stejně: oddělený prostor, vlastní zásobování, bezpečnostní perimetr, nulová veřejná kontrola.

Na opačném konci spektra stál rumunský Ceaușescu. Jeho bukurešťský Palác parlamentu (340 000 metrů čtverečních, 1 100 místností) vznikal v době tvrdých hospodářských obtíží jako monumentální sídlo moci. Husák nebyl megaloman tohoto kalibru. Jeho privilegia spadala do kategorie tichého, skrytého komfortu, ne okázalé monumentality. Ale princip zůstával tentýž: pravidla, která režim hlásal veřejnosti, pro jeho vlastní špičku neplatila.

Co zbylo po listopadu

Prezidentský domek na Hradě stojí dál, nenápadný a zavřený. Vystrkov hostí turisty místo funkcionářů. Těšnovský tunel denně projíždějí tisíce aut a málokdo z řidičů přemýšlí o jeho přezdívce. Husákova rodina v roce 2009 odmítla pamětní desku na jeho rodném domě v Bratislavě; ne z politických důvodů, ale kvůli obavě, že vandalové poškodí dům a novou fasádu.

Článek Husákova past na Pražany: Kdo překročil neprostupnou zeď tohoto parku, toho zmasakrovali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.