Třicet procent: číslo, které vysvětluje zavřené dveře

Údaj pochází z chovatelských standardů EAZA, tedy organizace sdružující evropské zoologické zahrady. Přibližně 30 % gepardích mláďat narozených v lidské péči uhyne během prvních čtyř týdnů. Standardy zároveň doporučují po porodu minimalizovat jakékoli vyrušování, omezit přístup ošetřovatelů, oddělit samici od ostatních gepardů, nechat ji s mláďaty v klidu.

Přesně to Praha dělá. Mláďata zůstávají v neveřejném zázemním výběhu, kam nemají přístup návštěvníci ani většina personálu. Zoo sama v tiskové zprávě z 16. července uvedla, že paterčata „kritické období ještě zdaleka nepřekonala“. K 11. srpnu novější potvrzení, že všech pět bezpečně přežilo, v otevřených zdrojích chybí.

Venkovní porod, bouřky a vylizovaná srst

Samice neporodila v boudě ani v interiéru. Porod proběhl přímo ve venkovním výběhu, což je řešení bližší přirozenosti, ale zároveň rizikovější. Zoo jako konkrétní hrozby jmenuje letní bouřky, promoknutí a následné pneumonie. Při jednom z lijáků samice mláďata sušila vylizováním vody ze srsti. Každý takový moment je test.

Příběh samice přitom začal daleko od Prahy a daleko od ideálu. Do Troji dorazila z Francie ve špatném fyzickém i psychickém stavu. Od jara 2023 se její kondice postupně zlepšovala. V roce 2025 poprvé zabřezla, ale porodila mrtvé mládě. Letošní paterčata jsou jejím prvním životaschopným vrhem v Praze.

Osm let ticha a čtvrtinový pokles

Poslední gepardí paterčata se v pražské zoo narodila 14. června 2017. Osmileté čekání není náhoda; EAZA výslovně uvádí, že chov a rozmnožování gepardů „není přímočarý úkol“. Vyžaduje citlivé seznamování samce a samice, správnou sociální strukturu podobnou přírodě, vhodné sousední expozice a minimum stresu. Splnit všechno najednou je logisticky i biologicky náročné.

Kontext je ještě naléhavější. Podle Zoo Praha klesl počet gepardů v evropských zoo od roku 2020 o čtvrtinu. Za poklesem pravděpodobně stojí kombinace faktorů:

• Malá a fragmentovaná populace v lidské péči
• Obtížné párování a nízká reprodukční úspěšnost
• Vysoká mortalita mláďat v prvních týdnech
• Omezený počet zařízení, která gepardy skutečně úspěšně odchovávají

V tomto rámci nejde pražský vrh měřit jako rutinní přírůstek. Jde o test, zda jedna z nejstarších evropských gepardích chovných linií (Praha drží gepardy od roku 1933 a první mláďata odchovala už v roce 1972 jako jedno z prvních zařízení na světě) dokáže fungovat proti nepříznivému trendu.

Kdy se paterčata ukážou veřejnosti

Poslední oficiální vyjádření mluví o druhé polovině srpna 2026, „pokud vše půjde dobře“. Přesné datum zoo nezveřejnila. Speciální vstupenka ani příplatek oznámeny nebyly, platí standardní vstupné a srpnová otevírací doba od 9 do 19 hodin. Kdo chce vývoj mláďat sledovat průběžně, nejspolehlivější cestou jsou oficiální kanály zoo: web, Facebook, Instagram a newsletter.

Co je teď v sázce

Podle nás Praha v tuto chvíli dělá přesně to, co by měla: neprodává atrakci, ale chrání šanci. Pět živých gepardích mláďat v době, kdy evropská populace klesá a třetina vrhů končí úhynem, má vyšší hodnotu než jakákoli fotogenická premiéra. Jestli se všech pět dožije veřejného výběhu, bude to jeden z nejvýznamnějších chovatelských úspěchů pražské zoo za poslední dekádu. Jestli ne, bude to připomínka toho, proč jsou zavřené dveře někdy tím nejlepším, co zoo může nabídnout.

Článek Gepardí paterčata v Zoo Praha zůstávají v zázemí kvůli vysoké úmrtnosti mláďat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Genom zúžený dobou ledovou

Příčina sahá tisíce let zpátky. Na konci poslední doby ledové, zhruba před 12 000 lety, prošel gepard takzvaným populačním hrdlem, počet jedinců spadl na malou skupinu přeživších. Z té se druh znovu rozšířil, ale geny, které tento propad nepřežily, už nikdo nevrátí. Výsledkem je mimořádně nízká variabilita napříč celým genomem, včetně genů hlavního histokompatibilního komplexu (MHC), tedy klíčové části imunitního systému.

Praktický dopad? Menší schopnost reagovat na nové patogeny, vyšší náchylnost k infekčním nemocem a slabší evoluční pružnost při změnách prostředí. V roce 1983 to bolestně ukázala epidemie koronavirově asociované FIP v chovné kolonii v Oregonu: gepardi umírali, zatímco jiné kočkovité šelmy ve stejném zařízení zůstaly bez příznaků. Cheetah Conservation Fund dnes výslovně uvádí, že genetická diverzita je pro přežití druhu kritická, a přesto dál klesá.

Spermie, které nesplňují normu

Genetická uniformita se promítá i do reprodukce, a čísla jsou tvrdá. Ve studii na 97 namibijských gepardech (29 čerstvě odchycených z volnosti, 68 dlouhodobě chovaných) bylo průměrně jen 18,4 % spermií morfologicky normálních. Pohyblivost dosáhla 69 %, intaktní akrozom mělo 73,6 % buněk. Jde o takzvanou teratospermii, stav, kdy většina spermií vykazuje strukturální defekty.

Podstatné je, že problém není „vinou zoo“. Autoři studie z roku 2007 uzavírají, že prostředí v lidské péči může u namibijského geparda zajistit kvalitu spermatu srovnatelnou s volně žijícími jedinci. Věk ani sezona nehrají zásadní roli. Jde o druhový rys, ne o důsledek špatného managementu.

Další komplikace přichází při kryokonzervaci. Po rozmrazení klesá pohyblivost spermií zhruba na 40–49 % a podíl intaktních akrozomů na 48–67 %. Pro umělou inseminaci nebo IVF to znamená, že i technicky zvládnutý proces pracuje s biologicky oslabeným materiálem. Malá část samců, méně než deset procent, sice produkuje ejakuláty s parametry blízkými neinbredním kočkovitým šelmám, ale to je spíš statistická výjimka než pravidlo.

Laboratoř uprostřed namibijské buše

V Otjiwarongu v centrální Namibii provozuje CCF Life Technologies Conservation Genetics Laboratory, podle organizace jedinou plně vybavenou genetickou laboratoř přímo v ochranářském zařízení v Africe. Založila ji v roce 2008 genetička Anne Schmidt-Küntzelová a dnes slouží jako páteř několika propojených programů:

• Genome Resource Bank – úložiště spermatu, krve a tkání pro budoucí reprodukční i výzkumné využití.
• Kryokonzervace v polních podmínkách – sběr a mražení spermatu přímo při odchytu volně žijících samců.
• Hormonální stimulace a IVF – u samic se testuje stimulace eCG/hCG, laparoskopický odběr oocytů a oplodnění in vitro; perspektivně i embryotransfer u starších, přirozeně nereprodukujících samic.
• Forenzní genetika – genotypizace konfiskovaných gepardů pomáhá určovat jejich geografický původ a podporuje boj proti nelegálnímu obchodu.

Laboratoř zároveň funguje jako výcvikové centrum. V lednu 2025 hostila konferenci ConGen Global a pravidelně přijímá stážisty z univerzit po celém světě.

Přesun zvířete je genetické rozhodnutí

V zoo programech řízených přes plemenné knihy, například v severoamerickém programu Smithsonian National Zoo, se páry nevybírají podle toho, kdo je nejblíž, ale podle genetické komplementarity. Zvíře může cestovat stovky kilometrů, aby nový vrh posílil celkovou diverzitu populace. V terénu jde o totéž v jiném měřítku: zachovat tok genů mezi fragmentovanými skupinami, správně určit poddruhový původ před jakýmkoli přesunem.

CCF v únoru 2026 ukázal na keňském materiálu, že genetický podpis populace může být složitější, než naznačují mapy rozšíření. Bez laboratorní analýzy by ochranáři riskovali, že smíchají geneticky odlišné linie, nebo naopak propásnou příležitost propojit kompatibilní jedince.

Český kontext potvrzuje, že problém se týká i zdejších zahrad. Zoo Praha v červenci 2026 oznámila narození pěti mláďat, a zároveň připomněla, že od roku 2020 klesl počet gepardů v evropských zoo o čtvrtinu. Zoo Plzeň popisuje specifický management: budoucí partneři o sobě během roku ideálně nemají vědět a bývají drženi odděleně. Dvůr Králové Zoo figuruje mezi partnerskými institucemi CCF. Všechny tyto zahrady řeší tentýž druhový limit, i když lokální laboratorní data veřejně nepublikují.

Pět let do kolapsu?

Global Cheetah Summit 2024 formuloval varovný scénář: životaschopné populace v řadě regionů mohou při pokračování současných trendů směřovat k ekologickému kolapsu během méně než pěti let. Gepard není „odsouzen“, přežil dávný populační propad a znovu se rozšířil. Má ale mimořádně malou rezervu pro další chyby. Každá ztracená populace odnáší geny, které už nikdo nenahradí, a každý neodchovaný vrh je promarněná šance v reprodukční loterii s osmnáctiprocentní výherní kvótou.

Článek Chov gepardů komplikuje malá genetická variabilita i nízká kvalita spermií se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.