Pasti jako džbán na limonádu

Čísla z původního popisu v Botanical Journal of the Linnean Society mluví jasně. Spodní láčky dorůstají až 30 × 16 centimetrů, horní až 25 × 12 centimetrů. McPherson ve svém terénním článku pro Carnivorous Plant Newsletter uvádí, že jedna past pojme až 1,5 litru tekutiny. Pro srovnání: celá rostlina běžné mucholapky podivné (Dionaea muscipula) měří kolem 13 centimetrů v průměru. Jediná láčka z Mount Victoria je tedy řádově větší než celá mucholapka a rozměrově bližší spíš menšímu květináči.

Právě tato velikost stojí za mediálním rámcem „rostlina, která loví krysy“. Pasti jsou bezpochyby dost velké, aby v nich mohl utonout drobný hlodavec velikosti myši až menší krysy. Jenže tvrdý vědecký důkaz, že se tak děje pravidelně, chybí. Filipínský botanik Leonard Co v dobovém rozhovoru pro GMA News označil tvrzení o lovu hlodavců za anekdotické. Bezpečně doložená je hlavně kapacita pasti, nikoli seznam pravidelné savčí kořisti.

Jak past funguje: dvě vrstvy tekutiny

Láčkovky neloví aktivně. Nemají sklapovací mechanismus mucholapky ani lepivé tentakule rosnatky. Jde o pasivní past: okraj láčky vylučuje nektar, který láká hmyz i drobné obratlovce. Povrch peristómu, ozdobného límce kolem ústí, je za vlhka extrémně kluzký. Kořist uklouzne, spadne dovnitř a vnitřní stěny jí nedovolí vylézt zpět.

U N. attenboroughii autoři popisu zaznamenali neobvyklý detail. Tekutina uvnitř láčky tvoří dvě oddělené vrstvy, které se nemísí. Horní dvě třetiny jsou v podstatě vodnatý roztok. Spodní třetina je mléčně zakalená, průhledná a výrazně viskózní. Právě v této husté spodní vrstvě probíhá rozklad kořisti kombinací trávicích enzymů a bakterií.

Jedna hora, pár set rostlin

Nepenthes attenboroughii je mikroendemit v nejpřísnějším slova smyslu. Roste výhradně v summitové oblasti Mount Victoria v municipalitě Narra na středním Palawanu, na kamenitém ultramafickém podloží bohatém na serpentinit. Známé populace zabírají úzký výškový pás zhruba od 1 580 metrů do vrcholu. Stanoviště tvoří otevřený, slunný porost zakrslých keřů vysokých sotva metr až metr osmdesát, tvarovaných větrem.

Právě tato extrémní specializace, konkrétní substrát, konkrétní mikroklima, konkrétní nadmořská výška, dělá z druhu jednu z nejohroženějších láčkovek světa. Plocha výskytu je menší než deset čtverečních kilometrů, populace čítá jen několik set jedinců a autoři původního popisu už v roce 2009 varovali před pytláctvím motivovaným sběratelskou poptávkou.

Sběratelská horečka a český kontext

Rod Nepenthes spadá pod mezinárodní úmluvu CITES; v zásadě je celý rod veden v příloze II, což znamená, že obchod s ním je regulován. V českém prostředí to prakticky znamená, že dovoz ze třetích zemí vyžaduje vývozní doklad země původu a dovozní povolení vydané v rámci EU. Kupující by měl vždy požadovat prokazatelně legální, uměle vypěstovaný exemplář.

Samotná N. attenboroughii se v běžné české maloobchodní nabídce prakticky nevyskytuje. Specializované e-shopy jako Sarracenia.cz nebo CZPlants nabízejí spíše hybridy odvozené od příbuzné N. truncata nebo snadno pěstitelný kříženec Nepenthes × ventrata, jehož láčky dorůstají kolem 8–13 centimetrů. Kdo touží po „velké láčkovce na parapet“, truncata-linie je nejbližší realistická volba. Na rozměry attenboroughii ale nedosáhne.

Botanika není uzavřená kapitola

Kew Gardens upozorňuje, že jen ve filipínském herbářovém materiálu bylo v posledních letech rozpoznáno dvanáct dosud nepopsaných druhů láčkovek. Nepenthes attenboroughii tak není ojedinělý případ, ale spíš připomínka, kolik toho ještě nevíme o tropických horských ekosystémech.

Rukopis jejího popisu byl přijat 22. října 2008. Z terénního nálezu se stal validovaný taxon. Z jedné odlehlé hory na Palawanu se tak stal symbol toho, jak tenká je hranice mezi vědeckou fascinací a rizikem, že sběratelská horečka vymaže druh dřív, než ho stihneme pořádně poznat.

Článek Obří masožravá rostlina z Filipín. Nově popsaná láčkovka dokáže díky obřím pastem chytit i hlodavce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.