Na místo a pak jen dolů

Jen hrstka lidí může prohlásit, že byla na nejhlubších místech planety. Jedním z nich je Victor Vescovo, který vedl v letech 2018–2019 expedice na nejhlubší body všech 5 oceánů světa. Tato výprava pokryla 87 000 kilometrů během pouhých 10 měsíců a celkem provedla 39 ponorů. V rámci naší výpravy ale prozkoumáme jen jeden příkop, konkrétně Mariánský. Na takovou cestu budete potřebovat asi 750 000 dolarů (cca 22 milionů Kč).

Co byste tedy viděli během celého potápění? Nejdříve se potřebujete dostat do Japonska. Z něj pak poplujete ponorkou asi 2 000 kilometrů do nitra Tichého oceánu. Prohlubeň Challenger, nejhlubší známý bod, leží 11 kilometrů pod povrchem. A jen dostat se k němu zabere 2,5 hodiny. Už od začátku sestupu ale budete mít na co koukat. Prvních 200 metrů je totiž místo největší koncentrace mořského života. Postupně bude všechno kolem tmavnout.

Postupně se měnící fauna

S tím bude samozřejmě ubývat i mořského života, i když občas stále uvidíte něco, co hledá potravu. První hlubokomořské zvíře zachytíte v hloubce 1 kilometru a bude to ryba rodu Anoplogaster (anglicky Fangtooth). Příznačně nazvaná ryba měří 16 cm a má dva obrovské zuby. Aby se vešly do těla, má po stranách mozku dvě pouzdra. S dalším postupem směrem ke dnu, do hloubky 2 500 kilometrů, už se žádných velryb nedočkáte. Obvykle se tak hluboko prostě nepotápí.

Jakmile však dosáhnete hloubky 8 000 metrů, narazíte na Pseudoliparis swirei, nejhlouběji objevenou rybu popsanou v roce 2017. V tomto místě je atmosférický tlak asi 1 100krát vyšší než na hladině. A kdybyste tu nebyli v řádně natlakované a přizpůsobené ponorce, byl by to asi takový pocit jako mít na zádech plně naložený kamion. Takže ta rybka venku musí být pěkně silná, aby v takových podmínkách vůbec přežila. Taky podle toho vypadá.

Nečekejte tu nic tajemného

Nakonec se dostanete na dno, nečekejte ale žádné poklady, skrytá města ani příšery. Další zastávkou bude nejhlubší vulkán, tedy West Mata. Leží na severozápad a potřebujete si najmout ponorku, kterou se dostanete 1,2 kilometru pod hladinu. Budete-li mít štěstí, bude vulkán aktivní a užijete si krásné proudy lávy a spoustu bublinek. Jen si dávejte pozor na trosky, které budou všude lítat. Obě tato místa jsou přírodní hlubinné body Země.

Co tedy něco umělého? Zlatý důl Mponeng v Jihoafrické republice je nejhlubší aktivní zlatý důl, v němž pracuje každý den na 4 000 horníků. Navzdory opatřením je to stále riziko a v květnu 2020 tu seismická vlna zabila 3 horníky, a to 3,5 kilometru pod povrchem. Nejhlubší část se nachází 4 kilometry hluboko – pro představu je to jako 10 délek mrakodrapu Empire State Building. Nejsou tu žádné příšery, jediný život krom horníků sestává z jednoduchých bakterií.

Článek Jak by to vypadalo, kdybyste se vydali na průzkum těch nejhlubších míst planety (připravte si 22 milionů Kč) se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když vymřelo skoro všechno

Události masových vymírání byly tak významné, že při nich zcela zmizelo 75–90 % všech živočišných a rostlinných druhů na planetě. Dají se zpětně vypátrat skrze geologické vrstvy a chemické složení hornin či nalezených fosilií. Posledních 11 500 let jsme v době holocénu, přičemž tato epocha nastoupila s koncem poslední doby ledové. Podle mnoha badatelů jsme se ale už dostali do středu tzv. antropocénu, který započal s využíváním fosilních paliv a průmyslovou revolucí.

Podle jiných vědců bylo jeho počátkem ovládnutí zemědělství, respektive farmaření. Ať už je to jakkoli, naše populace výrazně narůstá, stejně tak poptávka po jídle či palivu a roste i výroba plastů. Současně s tím stále nebezpečnějším tempem ubývá právě živočišných druhů a rostlin. Představme si tedy, že všechno kromě lidí už vyhynulo a my jsme tu zůstali zcela osamoceni. Jak by vypadal život na modré planetě za takových okolností?

Zvířata a farmaceutický průmysl

Nedávný mezinárodní průzkum odhadl, že na hraně vyhynutí je až 1 milion druhů zvířat a rostlin. Abychom to dali do kontextu, právě z těchto zdrojů získáváme více jak 50 % moderních léků a více jak 90 % tradičních léčiv. A co se týče životy zachraňujících vakcín proti nemocem, jsou testy na zvířatech naprosto klíčové. Bez nich bychom se ocitli v postapokalyptickém světě, kde jsou místo laboratorních myší používáni přímo lidé.

Hlodavci tvoří až 75 % zvířat užívaných obecně ve vědeckém testování. Velmi snadno se totiž množí a jejich genetická výbava a fyziologie se značně překrývá s tou naší. Bez těchto malých pomocníků s fousky by bylo nutné spoléhat se jen na počítačové simulace a tkáňové kultury. Takovou změnu by rozhodně nešlo provést přes noc a nejen pro vědeckou komunitu by se jednalo jak o finanční, tak i o logistickou noční můru.

Prázdný žaludek a žádná vlna

Zvířata nás také zásobují životně důležitými surovinami, jako je například zmijí jed na léčbu krevního tlaku nebo inzulin ze slinivky prasat. Nemluvě o všech těch chutných produktech jako mléko, sýry, hamburgery a podobně. Tohle všechno by bylo okamžitě minulostí. Abychom zabránili hladomoru, museli bychom se spolehnout na laboratorně pěstované maso a zeleninu. Nemluvě o planktonu, který zajišťuje většinu kyslíku na planetě.

Pronikneme-li k nejmenším tvorům, ocitneme se v hmyzí říši, která je naprosto kritická. Jakmile by totiž zmizely včely, které zajišťují opylování – a tedy růst rostlin –, měl by lidský rod pouhý rok života. Museli bychom přijít na to, jak tuto přirozenou operaci provést uměle, nejspíš pomocí dronů a větrných systémů. A jestli jste vysazení na vlnu, hedvábí a další materiály, tak smůla. Provedly by cenový skok a byly by extrémně nedostupné.

Smutný život bez mazlíčků

Všechny tyto tkaniny totiž pochází ze zvířat nebo z rostlin, takže při jejich zmizení by nám zůstala jen možnost syntetických vláken. To znamená neustálé svědění a také hrozně moc potu. Samozřejmě by se vymírání týkalo i našich chlupatých společníků jako koček, psů, fretek a dalších. Mohli bychom si sice zařídit nějaké robotické mazlíčky, ale upřímně, drbat za ušima něco z plechu a plastu opravdu není ono. Mnoho lidí by nejspíš zemřelo žalem.

Dobrá zpráva je, že díky snahám nejrůznějších odborníků se například velrybí populace vrací do počtů, které zde byly ještě před dobou rapidního harpunování. Stejně tak se znovu rozmáhá populace orla bělohlavého. To samé se týká goril, kterým se díky společné snaze mnoha oddaných lidí daří přežívat v národních parcích. Z toho je vidět, že dostatečně velká skupina lidí se společným zájmem dokáže opravdu cokoli. Máme před sebou ale stále hodně práce.

Který živočišný druh byste nejvíce postrádali?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Co by se stalo, kdybychom vyhubili všechno živé na planetě? Katastrofický scénář nutí k zamyšlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od klíšťat přes hady po prasata

Zmije obecná je naším jediným jedovatým hadem. Její uštknutí není díky potřebné dávce jedu smrtelné pro dospělého, ale může být pro alergiky, malé děti nebo staré lidi. Obecně je zmije plachý tvor, takže pokud se pohybujete nablízku, nejspíš se zkrátka odplazí. Pokud však někde narazíte na klikatou čáru na hadím hřbetu, nechte hada hadem. Takových prasat divokých najdete mnohem víc, protože jsou dokonce přemnožená.

Jsou sice v principu taky plachá, ale váží i před 100 kg, takže dráždit je není dobrý nápad. Během léta je lze potkat například uprostřed kukuřičných polí. Obvykle útočí bachyně, která brání selátko, takže od mláďat ruce pryč. Po celé republice včetně měst můžete narazit na klíšťata a to i během procházky městským parkem. V celé EU máme nejvíce nemocných nakažených od klíšťat, před námi už je aktuálně jenom Rusko, kde se ovšem lidé hojně očkují.

Pavouci a brouci s křídly

Pokud máte za to, že u nás nenajdete pořádného jedovatého pavouka, počkejte si na zápřednici jedovatou. Kdysi skoro vymizel, ale dnes se do přírody vrací. Pravda, smrt hrozí jen sporadicky, ale slušné horečky vám kousnutí způsobit může. Takové vosy jsou mnohem horší, protože jsou v základu agresivní a bodají prakticky na potkání. Ovšem pro ohrožení života by musel dospělý člověk dostat žihadel aspoň stovku.

Sršeň obecná budí respekt kvůli své velikosti, královna může mít skoro 4 centimetry. Nejsou agresivní a hledí si obecně svého. Pokud na ně budete ale mávat rukama, vyhodnotí to jako ohrožení a útočit začnou. Štípnutí bývá slabší než od vosy, bolí ale mnohem víc. Hnízdo brání velmi aktivně, ovšem pro ohrožení života by člověk musel schytat tak stovku zásahů. Svůj jed ovšem dokáží stříknout až na 40 cm, takže se mějte na pozoru, hleďte si svého a oni udělají totéž.

Zdroj: A – Z Animals

Článek Nebezpečná zvířata, na které můžete narazit v Česku a není radno si s nimi zahrávat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.