Vývoj a výzkum léku na plast

Mezinárodní tým badatelů studoval klíčový enzym zapojený v celém procesu a během testování dosáhl ještě větší efektivity. Hlavně co se týče PET plastu, ze kterého se vyrábí měkké lahve na nápoje. Ty jsou totiž největší složkou plastového nánosu. „Vlastně jsme původní enzym ještě vylepšili, což nás docela zaskočilo“, uvádí profesor John McGeehan z univerzity v Morthmouthu v Británii. „Jedná se o skutečný, velký a opravdu použitelný objev“, konstatuje s týmem.

Zmutovanému enzymu trvá rozklad plastu několik dní, ovšem vědci jsou si celkem jistí, že postup bude možné ještě zrychlit. Tím by se mohl stát použitelným v opravdu masovém měřítku, nejen v laboratorních podmínkách, jak tomu bylo dosud. Tým doufá v možnost změnit plast opět na původní složky, aby ho bylo možné skutečně recyklovat. To by totiž znamenalo absenci nutnosti těžby nové ropy, v oběhu by zůstávalo jen dosavadní množství.

Objem plastu ve světovém měřítku

Každou minutu se na celém světě prodá asi jeden milion plastových lahví a z toho je recyklováno jen 14 %. Mnoho z nich rovnou skončí v oceánech, přičemž znečistí i ty nejodlehlejší a nejizolovanější oblasti. Výsledkem jsou umírající živočichové i otravy lidí, protože mořské ryby stále konzumujeme. Plasty jsou ovšem velice odolné vůči přirozenému rozkladu. Jde v mnoha ohledech o zázračný materiál, který se ale lidem povedlo vyrobit až příliš dobře.

Momentálně je možné tyto lahve změnit jen na vlákna pro výrobu oblečení nebo koberců. Nový enzym slibuje možnost opakované produkce lahví ze stejné dávky surovin. Překážkou je stále skutečnost, že ropa je levná, takže nové PET lahve jsou taky levné. Pro výrobce je proto výhodnější generovat stále nové obaly. McGeehan ovšem věří v postupující změnu náhledu veřejnosti, která se k recyklaci stáčí stále více. I když to obvykle trvá déle.

Enzymy nejsou novinka

Průmyslové použití enzymů není nic nového. Jsou používány například v pracích prášcích nebo výrobě biopaliv. Jedním z možných zlepšení tohoto konkrétního proteinu je vložení do bakterie, která vydrží extrémní teploty. Při nich se totiž mění struktura PET plastů a mohly by tak být rozloženy asi 10–100krát rychleji. Dřívější výzkumy odhalily schopnost rozkladu také u některých hub. Bakterie je ovšem mnohem snadnější použít v průmyslu.

Enzymy jsou obecně naprosto netoxické, rozkládají se samy a dají se pomocí mikroorganismů vyrobit ve velkém množství. Badatelé i výrobci před sebou mají ještě dlouhou cestu, než bude reálné masové použití v oblasti plastového odpadu. Jde však o správný směr a budoucnost by mohla přinést i přípravek ve spreji, který se bude zkrátka rozprašovat nad pytli v oceánu. Je ale třeba dát pozor, aby vyřešení jednoho problém s odpadem jen nepřineslo další.

Je podle vás tato cesta reálná, nebo přinese jen další problémy?

Zdroj: TheGuardian

Článek Historický průlom: Vědci vytvořili enzym rozkládající plasty. Řešení největšího problému planety je na cestě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.