Co jsou ty „modré zóny“ ve skutečnosti

Oficiální název opatření zní „Ticket Zone“. Výraz „modré zóny“ pochází z vizuálu velkoplošných podlahových polepů v modré barvě, které Wiener Linien instalují na podlahu před hranicí placeného prostoru. K podlahovému značení přibývají cedule v úrovni očí u jízdenkových automatů a označovačů a také nadhlavové navigační prvky. Cíl je jednoduchý: aby nikdo nemohl říct, že nevěděl.

Pilotní test proběhl už v listopadu 2025 na stanici Westbahnhof. Trval dva týdny, během nichž dopravní podnik testoval srozumitelnost značení, reakce cestujících i vstupy odborníků na informační design. Na základě výsledků se první dlouhodobě polepenou stanicí stal v dubnu 2026 Hauptbahnhof a postupné zavádění pokračuje na dalších jedenáct uzlů.

Všech 12 stanic na jednom místě

Wiener Linien vybraly stanice podle dvou kritérií: vysoký pohyb turistů a časté využívání podzemních prostor jako průchozí zkratky. Kompletní seznam:

• Hauptbahnhof
• Praterstern (U1/U2)
• Schwedenplatz (U1/U4)
• Karlsplatz (U1/U2/U4)
• Schottenring (U2/U4)
• Volkstheater (U2/U3)
• Landstraße (U3/U4)
• Westbahnhof (U3/U6)
• Hütteldorf (U4)
• Spittelau (U4/U6)
• Handelskai (U6)
• Meidling (U6)

Nejde tedy o celou síť vídeňského metra. Jde o přestupní uzly, kde se kříží linky, proudí davy a kde je hranice mezi veřejným prostorem a placeným metrem nejméně intuitivní.

Kolik zaplatíte a jak pokuta funguje

Tady je potřeba rozlišit dvě částky, které se v souvislosti s opatřením objevují. V tarifním režimu platném od ledna 2026 činila sankce za jízdu bez platného dokladu 135 eur při okamžité úhradě, hotově nebo kartou přímo revizorovi. Kdo nezaplatil na místě a dostal složenku, zaplatil 145 eur. Částka 145 eur z titulku je tedy vyšší sazba za odloženou platbu, nikoli základní pokuta.

Od 1. 7. 2026 přepravní podmínky Wiener Linien přešly na model „jízdné + příplatek“ (Mehrgebühr), kde se výsledné částky pohybují v rozmezí zhruba 135 až 185 eur podle režimu úhrady. Princip zůstává stejný: čím déle odkládáte, tím víc zaplatíte.

Pro srovnání: v Berlíně je pokuta 60 eur, v Paříži 70 eur při okamžité úhradě a 120 eur při odložené. Praha pracuje s přirážkou 1 200 Kč na místě (asi 48 eur) a 1 500 Kč do 15 dnů. Vídeň je tedy přísnější než většina srovnatelných metropolí, ale nevybočuje z evropského rámce.

Co to znamená pro českého turistu

Pravidlo se vztahuje na každého, kdo překročí hranici placeného prostoru, bez ohledu na národnost, důvod průchodu nebo to, zda nakonec skutečně nastoupí do vlaku metra. Stačí projít kolem označovačů směrem k nástupišti a nemít platný lístek. Revizoři si mohou vyžádat průkaz totožnosti a v případě potřeby přivolat policii.

Praktické minimum pro návštěvníka Vídně:

• Papírový lístek musí být označený ještě před vstupem do Ticket Zone.
• Digitální jízdenka v aplikaci WienMobil musí být od hranice zóny zobrazitelná na displeji.
• E-ticket nebo PDF lístek z online obchodu Wiener Linien je vázaný na průkaz totožnosti s fotografií, mějte ho u sebe.
• Lístky koupíte v automatech přímo u vstupu do stanic, v aplikaci, v partnerských trafikách nebo na info a ticket pointech Wiener Linien. Od konce května 2026 navíc na devíti stanicích funguje systém Tap+Ride, kde stačí přiložit bezkontaktní kartu.

Důležitý detail pro ty, kdo jedou z letiště: běžná jízdenka pro městskou zónu (Kernzone Wien) neplatí na cestu z letiště Schwechat. Hranice městské zóny končí dřív.

Kontroly nejsou náhoda

Wiener Linien nasazují denně kolem stovky kontrolorů. Za předchozí rok provedli přibližně 3,5 milionu kontrol a 3,4 procenta kontrolovaných cestujících nemělo platný doklad nebo mělo doklad neplatný. Redakčním dopočtem to vychází na zhruba 119 tisíc zachycených případů ročně, a to jen mezi kontrolovanými, nikoli v celé síti s 903 miliony přepravených cestujících.

Nové podlahové značení Ticket Zone není past na turisty. Je to přiznání, že v obřích přestupních uzlech dosud chyběl jasný vizuální signál, kde volný průchod končí. Kdo si lístek koupí, nepocítí nic. Kdo ne, uvidí modrou čáru na podlaze, a pak případně i složenku na 145 eur.

Článek Vídeňská MHD zavádí modré zóny na 12 stanicích, za porušení pravidel hrozí pokuta 145 eur se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč město pověsilo vlak nad řeku

Odpověď leží v terénu. Wuppertal se táhne úzkým údolím, které v 19. století už bylo zastavěné textilními továrnami a dělnickými čtvrtěmi. Pro tramvajové koleje nezbývalo místo na ulicích a podzemní metro znemožňovala složitá geologie údolí. Městský archiv to shrnuje jednou větou: hledala se rychlá dopravní osa mimo uliční prostor.

Řešení navrhl inženýr Eugen Langen. Ocelové portály zasazené do koryta Wupperu nesou kolejnici, pod níž se vozy zavěšují a kloužou nad vodou. Zhruba deset kilometrů trasy vede přímo nad řekou, zbylých 3,3 kilometru nad ulicemi směrem do čtvrti Vohwinkel. Minimální poloměr oblouku je 88,5 metru, trať kopíruje každé zakřivení řeky s přesností, která i dnes budí respekt.

Kývání je v plánu

Závěsný vůz se při jízdě mírně houpe. To není vada, ale konstrukční princip: technická dokumentace počítá s výkyvem až 15 stupňů na každou stranu a veškeré rozestupy i profily jsou pro tento pohyb dimenzované. Vozy současné generace označované jako Generation 15 měří 24 metrů a pojmou 42 sedících a 130 stojících cestujících a jezdí traťovou rychlostí 60 km/h s moderním zabezpečovacím systémem ETCS.

Od devadesátých let město systematicky obnovuje stanice, nosné podpěry i mosty. Po roce 2015 začaly být nasazovány nové vozy, v roce 2023 se Schwebebahn vrátila do plného pravidelného provozu po rozsáhlém programu modernizace. Památkovou ochranu získala už v roce 1997 a přesto ji nikdo nezakonzervoval. Wuppertal ji raději modernizoval než nahradil. Podle nás je právě tohle nejsilnější argument celého příběhu: město si spočítalo, že závěsná dráha funguje líp než cokoli, čím by ji šlo nahradit.

Den, kdy z vagonu vypadla slonice

21. července 1950 nastoupila do vozu Schwebebahn čtyřletá slonice Tuffi. Nešlo o omyl ani o opilecký nápad. Byla to naplánovaná reklamní jízda cirkusu Althoff, který ve Wuppertalu hostoval a chtěl pozornost tisku. Dostal ji.

Tuffi během jízdy zpanikařila, prorazila boční stěnu vagonu a zřítila se do Wupperu. Městské i provozní zdroje se shodují: slonice pád přežila prakticky bez vážného zranění, nanejvýš s oděrkou. Jak přesně se podařilo čtyřtunové zvíře dostat do vagonu a kdo akci úředně povolil, se z veřejně dostupných archivních dokumentů dodnes nepodařilo dohledat. Výsledek je ale jasný: Tuffi se stala nejslavnější cestující v dějinách městské dopravy. Její silueta zdobí fasády domů podél trasy, dětské knihy i web provozovatele.

Jediná svého druhu a přece ne úplně sama

Závěsné dráhy existují i jinde, ale žádná neplní stejnou roli. Drážďanská Schwebebahn je krátká svahová linka: 4,5 minuty jízdy, 84 metrů převýšení, spíš vyhlídková atrakce než doprava. Japonský Šónan Monorail u Kamakury používá odlišnou technologii SAFEGE s gumovými pneumatikami uvnitř uzavřeného nosníku. Je moderní, ale nemá za sebou 125 let provozu. Ve střední Evropě, natož v Česku, srovnatelný městský závěsný systém neexistuje.

Jak se svézt

Z hlavního nádraží Wuppertal Hbf stačí nastoupit do Schwebebahn jako do jakékoli jiné městské linky. Od června 2026 platí ve Wuppertalu jednotná tarifní zóna VRR: jednotlivá jízdenka stojí 3,80 € a celodenní 7,60 €. Platí také Deutschlandticket. Kdo chce víc než běžnou jízdu, může si od roku 2026 znovu rezervovat historický Kaiserwagen, repliku vozu z císařských dob. Okružní jízda trvá asi 65 minut. Pronájem celého vozu pro 61 osob vyjde na zhruba 25 tisíc korun ve všední den. Interaktivní muzeum Schwebodrom na adrese Werth 96 je otevřené od středy do neděle a při cestě po trati k němu vystoupíte na zastávce Werther Brücke.

O víkendu 28. února a 1. března 2026 město oslavilo 125. výročí volnými jízdami pro všechny. Schwebebahn ten den udělala totéž co po celé uplynulé století a čtvrt: vezla lidi z jednoho konce údolí na druhý, dvanáct metrů nad vodou, s mírným houpáním, přesně podle plánu.

Článek Ocelová dráha nad řekou Wupper nese vlak už 125 let. Pod ní mezitím vyrostlo celé město, vidělo i příjezd slona se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Svazek se skvostným zdobením

Kniha je dle jeho názoru bez nadsázky mistrovským dílem s přebalem z vzácné kůže, slonoviny, mahagonu, stříbra a také drahokamů. Přední stranu obálky zdobí vyobrazení tří pávů, na zadní straně je zase starobylý hudební nástroj, který připomíná loutnu. Na celkové zdobení padlo celých 1 050 kamenů – drahokamů a polodrahokamů. Najdete tu ametysty, topazy a rubíny. Celý svazek byl uložen v dubovém pouzdře.

V publikaci jsou použity ilustrace amerického umělce jménem Elihu Veder, který byl v letech 1883–1884 považován za jednoho z nejúspěšnějších, nejznámějších a – celkem logicky – také nejvíce vydávaných. Kopii této limitované edice můžete stále najít v některých aukcích. Podle konkrétní země pořádání se pak cena pohybuje v přepočtu mezi 90–900 tisíci korun. Firma Sangorski & Sutcliffe byla pověřena výrobou jedinečného obalu Johnem Harrisonem.

Původní záměr a neblahý osud

Hlavním požadavkem bylo vytvořit zcela nesrovnatelné mistrovské dílo, jaké svět do té doby ještě neviděl, a to bez ohledu na výslednou cenu. Dokončení této zakázky trvalo asi dva roky. Hotová kniha byla pak poslána do Spojených států, kde měla nalákat místní boháče k investování peněz. Cena byla ovšem nakonec příliš vysoká, o svazek tudíž nejevil nikdo zájem. Publikace se pak vrátila do domoviny a skončila v aukci domu Sotheby’s.

V důsledku toho byla nakonec vydražena jen za 450 liber (cca 13 tisíc korun), tedy za třetinovou cenu. V té době totiž začala v zemi stávka uhelného průmyslu. Všichni sběratelé se bojí jakékoli nestability, během níž zbytečně neriskují, a tedy neinvestují. Kniha byla následně poslána do Spojených států, ovšem loď nikdy nedorazila do cíle, protože se srazila s ledovcem. Optimističtí hledači pokladů věří, že tento vzácný svazek bude jednou opět objeven.

Varianty, kopie a náhražky

Zlato a kameny totiž na rozdíl od samotného rukopisu nehoří a nevadí jim ani dlouhý pobyt pod vodou. V kopiích jsou ilustrace reprodukované současným umělcem Richardem Greenem podle dochovaných fotografií knihy. Další, skromnější exemplář, byl částečně zničen během 2. světové války. Třetí a nejskromnější pokus byl úspěšný a na jeho základě se pak objevilo několik ještě levnějších verzí původně skvostného svazku. 

Jaké další vzácné knižní svazky vás napadají?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Spolu s Titanikem se potopilo i něco velmi cenného, o čem nikdo nemluví. Za čím se hledači pokladů ženou? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kdo tady pojede jako první?

Pravda, jedná se o dosti nestandardní uspořádání, které se reálně odehraje jen sporadicky. O to větší problém však je dopátrat se opravdu správného řešení. Proti sobě stojí zelený autobus veřejné dopravy a červené osobní auto. Na každém rohu křižovatky je dopravní značka a současně světla běžného semaforu – na obou však svítí zelená. Kdo má tedy přednost a proč? Vzpomeňte si na všechny předpisy, nenechte se vyrušit a odpovězte.

Většina lidí odvětí, že jako první má jet autobus, jenže to je chyba. První totiž musí projet červené auto. Zákon o provozu na pozemních komunikacích uvádí, že světelná signalizace má přednost před svislým dopravním značením. Tudíž autobus, protože odbočuje doleva, musí dát červenému vozu přednost. A to přesto, že mají zrovna oba zelenou. Vjede tedy do křižovatky, pustí auto, a sám dokončí odbočovací manévr. Docela jednoduché, že?

Hlavní příčiny nehod podle statistik

Už jsme zmínili prostou nepozornost. Není to ale zdaleka jediný důvod výrazné nehodovosti na silnicích. Statistiky Policie ČR uvádí 4 nejčastější příčiny, a to včetně podílu na celkovém počtu usmrcených osob. Nesprávný způsob jízdy měl na svědomí 67 % nehod a 40 % mrtvých. Nedání přednosti 16 % nehod a stejný podíl mrtvých lidí. Nepřiměřená rychlost pak 15 % nehod a 37 % obětí. Špatné předjíždění 2 % nehod a 7 % úmrtí.

V roce 2019 bylo nejčastějším důvodem nevěnování se řízení. Mohlo za to především používání mobilního telefonu během jízdy. Dále pak otáčení se za pasažéry – včetně dětí – a klasické „klábosení“. Jakmile ovšem usednete za volant, máte odpovědnost jak za vlastní spolujezdce, tak i okolí vozu. Nedržení bezpečné vzdálenosti je jakousi českou specialitou. Hodně řidičů totiž rozzlobí pomalejší auto před nimi, a pak se na něj nalepí.

Jak vůz správně otáčet a couvat s ním?

Toto může znít mnoha řidičům úsměvně, jde však o třetí nejčastější důvod dopravních nehod za rok 2019. Hlavním modelem bylo zakázané otáčení na křižovatce s přídavkem v podobě nedání přednosti. Během couvání se proto vždy důkladně dívejte do zpětného zrcátka. Jinak snadno přehlédnete náhodného chodce, cyklistu či cokoli dalšího. Takové pobíhající dítě se vám za vůz dostane během zlomku vteřiny a nezareagujete včas.

Nedání přednosti se vztahuje primárně na křižovatky. Čeští řidiči na nich totiž záhadně zmatkují. Hodně často mívají tendenci projet místo rychle i na červenou. Snadno tak dochází ke střetům s cyklisty, ovšem i prostředky hromadné dopravy. A na takovém místě je riziko zranění i smrti více lidí najednou opravdu vysoké. Pamatujte, že řidičský průkaz vás opravňuje k řízení vozidla, nikoli podceňování okolností.

Článek Dopravní hádanka, na které pohořelo mnoho českých řidičů: Projede první červené auto nebo autobus? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dopravu budou řídit semafory se čtvrtou barvou

Autonomní vozidla jsou stále v počátcích vývoje a na silnicích se zatím pohybují jen ve velmi omezené míře. Žádné z nich však není plně autonomní a vždy musí být přítomen řidič. V některých zemích světa jsou autonomní auta dokonce zakázána. To se však bude s vývojem technologií postupně měnit a brzy se dočkáme světa, ve kterém budou silnice brázdit plně autonomní auta vedle těch řízených člověkem. Tato změna bude vyžadovat jisté úpravy v řízení dopravy. Všechny semafory by tak měly dostat navíc čtvrtou bílou barvu, která bude řídit provoz s autonomními vozidly.

Redakce VědaŽivě

10 ledna, 2022

Automechanik prozradil univerzální tipy, jak prodloužit životnost jakéhokoliv auta až o 12 let. Ušetřete za drahé opravy

Doprava bude plynulejší

Američtí vědci vedení doktorem Ali Hajbabaiem učinili několik studií a simulací, aby semafor se čtyřmi barvami otestovali. Bílá barva by tak měla sloužit čistě pro komunikaci s autonomními vozy. V teorii by to mělo vypadat tak, že pokud bude v daném provozu dostatečné množství autonomních vozů, na semaforu se rozsvítí bílé světlo. To bude znamenat, že průběh a plynulost dopravy řídí přítomné autonomní vozy.

Pro běžného řidiče tak bude bílé světlo na semaforu signál, že má jednoduše následovat vůz před sebou a řídit se tím, jestli zrovna stojí nebo jede. Pokud se v provozu nebude vyskytovat dostatek autonomních vozů, semafory se přepnou do klasického režimu tří barev, kde červená bude klasicky znamenat zastavení a zelená jízdu.

Redakce VědaŽivě

29 června, 2021

Jak by vypadal svět bez aut aneb Co by to znamenalo pro lidstvo a matku Zemi?

Výsledky přinese důkladné testování

Zatím se však nemusíme bát, že by k takové změně došlo ze dne na den. Všechny dostupné výsledky vychází z počítačových simulací. Nejprve se tedy musí přejít do fáze testování v reálném provozu, která se bude provádět na vybraných místech. Podle vědců by však semafory se čtyřmi barvami měly zajistit až o 10 % plynulejší dopravu. Vše se však bude odvíjet od toho, kolik autonomních vozů se bude u křižovatky vyskytovat.

Článek Semafory dostanou čtvrtou barvu: Bílé světlo slibuje větší bezpečnost na silnicích se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nové pravidla pro elektrokoloběžky

Původně mělo nařízení platit už od počátku roku. Došlo tak k několika měsíčnímu zpoždění a nakonec vstoupilo v platnost až v dubnu. Zákon upravuje okruh vozidel, pro které bude nutné sjednání povinného ručení. Nově se tak dotkne i některých majitelů elektrokoloběžek. Konkrétně se jedná o elektrokoloběžky, které přesahují konstrukční rychlost 25 kilometrů v hodině.

Další kategorií, které se nové nařízení týká, jsou koloběžky s hmotností větší než 25 kilogramů, které zároveň přesahují konstrukční rychlost 14 kilometrů v hodině. Podle prodejců obchodního řetězce DATART se tak nařízení dotkne pouze několika málo modelů. Znepokojení však vyvolalo ve většině vlastníků tohoto dopravního prostředku.

Pohodlná elektrodoprava

Elektrokoloběžky a další elektronické dopravní prostředky si v posledních letech získaly značnou oblibu. Nejrozšířejnější jsou především ve městech, kde představují pohodlný a ekologický způsob dopravy. Nařízení o povinném ručení se tak bude týkat i dalších prostředků, jako jsou elektronické skateboardy nebo sagwaye.

Zákon naopak nezahrnuje elektrokola, u kterých není elektronická baterie vnímána jak primární pohon dopravního prostředku. Většina majitelů elektrokoloběžek však může zůstat v klidu, jelikož valná většina výrobců nabízí elektrokoloběžky, které nespadají ani do jedné z kategorií, pro které je nově povinné sjednání povinného ručení.

Lepší výdrž a pohodlí

S rychlým vývojem technologií se však mohou misky vah přesunout na druhou stranu a začnou převažovat elektrokoloběžky s větší konstrukční rychlostí či hmotností. Už nyní je patrný pokrok ve výdrži baterie, na kterou se dá dnes ujet až několik stovek kilometrů. Do budoucna by si tak všichni majitelé elektrokoloběžek měli pohlídat aktuální podmínky pro sjednání povinného ručení, aby se vyhnuli případným pokutám za porušení tohoto zákonu.

Článek Velké změny v povinném ručení: Kdo si nedá pozor, vyfasuje letos pokutu 40 000 Kč. Policie bude nekompromisní se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dopravní situace 

Možná vám to na první pohled připadá složité, ale s důkladným zkoumáním a správným uvažováním jistě najdete odpověď. Co si budeme nalhávat, většina z nás má řidičský průkaz už několik let. Není tedy divu, že člověk leccos zapomene. Tohle je však důležité znát, neboť vás podobná dopravní situace může potkat kdykoli na cestách.  

Redakce VědaŽivě

23 července, 2025

Úloha tak jednoduchá, až ji téměř nikdo nedokáže vyřešit. Pokud ji nezvládnete, logika nebude váš nejlepší kamarád

A až se v ní ocitnete, bude lepší, když budete vědět, co dělat. Není totiž úplně dobrý nápad spoléhat na to, že ten nejrychlejší má vždy přednost. Jedná se o křižovatku, na níž stojí tři auta. Křižovatka disponuje semafory ze všech stran, což je samozřejmě dobré. Tím pádem pojede ten, kdo má zelenou, nebo ne? Ne vždy to tak je, když člověk třeba odbočuje. 

Správné řešení 

Dopravní hádanky a výzvy, jako je tato, mohou být zajímavým způsobem, jak procvičit svou pozornost, logické myšlení a schopnost rychle reagovat na nečekané překážky na silnici. Tyto dovednosti jsou pro řidiče velmi důležité, protože jim pomáhají bezpečně a efektivně reagovat na různé dopravní situace. Navíc hádanky a výzvy mohou být také zábavnou formou tréninku pro někoho, koho zkouška z autoškoly teprve čeká. 

Nyní je tu ale správné řešení této dopravní situace. Modré auto chce jet doleva. Naproti němu stojící zelené auto naznačuje, že bude rovněž odbočovat vlevo. Žluté auto, které chce jet také doleva, má červenou. Správnou odpovědí je, že modré a zelené auto pojedou současně, neboť se jeden druhému navzájem vyhnou. Žluté auto tedy pojede jako poslední. Tak jak jste si vedli? Máte řidičský průkaz oprávněně, nebo byste si potřebovali doplnit znalosti?

Článek Kdo nevyřeší tuto dopravní situaci, nezaslouží si mít řidičský průkaz se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jako v krásném hotýlku

Jednolůžkový Deluxe vypadá jako útulný pokoj v malém hotýlku. Máte tu vše potřebné, kromě postele stůl s židlí, televizi, jasné světlo a klimatizaci. Každý apartmán zahrnuje ručník, župan i pantofle. Z postele pak můžete celou noc pozorovat hvězdnou oblohu. Rozhodnete-li se pro 2. třídu, setkáte se s o něco horším ubytováním. Stále budete mít ale klid od ostatních lidí, protože na „pokoji“ budete jen dva.

Vyhrazené místo má dvě pevná lůžka o délce 220 centimetrů. Každá postel je také oddělena malou dřevěnou přepážkou začínající hned u okna. Za touto bariérou vám ostatní cestující nevidí na hlavu. Protože jsou Japonci posedlí hygienou (ale zároveň velmi hospodární), je v každém voze placená sprcha. Voda tu začne téct 6 minut po uhrazení a nechybí ani časovač. Veškeré úkony vaší osobní hygieny si tak můžete přesně naplánovat.

Zcela samostatná železnice

Jakmile dokončíte potřebné úkony, je nutné stisknout tlačítko pro celkovou dezinfekci. Cesta nočním vlakem „Sunrise Izumo/Seto“ trvá 12 hodin. Denně pendluje mezi Tokiem a prefekturou Shimame, jeho cesta je dlouhá přibližně 953,6 kilometrů. Souprava se skládá ze 14 vagonů, vyráží z Tokia a zastavuje v Jokohamě, Numazu, Fuji, Shizuoku a Hamamatsu, která je konečnou stanicí. Celá síť japonských vysokorychlostních železnic se jmenuje Šinkanzen a skládá se z osmi tratí, které obsluhují většinu japonských velkoměst.

Nejvyšší rychlost je dosahována na trati Tóhoku, konkrétně 320 kilometrů v hodině. Japonsko vlastně vybudovalo historicky první železnici určenou výhradně pro rychlou osobní dopravu. Jednalo se především o důsledek tristního stavu po 2. světové válce. Místní úzkorozchodné tratě zdaleka nestačily rychle stoupající poptávce po spolehlivé přepravě. Původní plány ze 40. let počítaly s kompletní přestavbou, to však rychle narazilo na nedostatek financí.

Zrod vynikající železniční sítě

O dekádu později vznikl projekt na samostatné železnice pro dopravu na bázi tramvají. Prvním výsledkem bylo rychlé spojení dvou klíčových velkoměst, Tokia a Ósaky, otevřené 1. října roku 1964. Také 10 dní před začátkem letní olympiády v Tokiu. Maximální rychlost byla tehdy 210 kilometrů v hodině. Trať se okamžitě stala hitem a už za 3 roky provozu přepravila více jak 100 milionů cestujících. Stavba proto okamžitě pokračovala.

Došlo k rozšiřování dále na západ, roku 1975 dosáhla do města Fukuoka na ostrově Kjúšú. V roce 2014 započala výstavba druhé vysokorychlostní spojnice mezi Tokiem, Nagojou a Ósakou. Trať bude využívat novou technologii a soupravy mají dosahovat rychlosti až 505 km/h. K zahájení provozu na této síti by mělo dojít v roce 2029. Za zmínku také stojí, že Japonci zapojují roboty, a to včetně samotného řízení vlakových souprav.

Článek Vypadá jako obyčejný vlak 2. třídy. Kupé ale připomíná spíš hotel a lidé si z jízdy odnáší celoživotní zážitek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Let jako dron či vznášedlo

Jde o dílo americké společnosti Aerwins zabývající se kromě konstrukce létajícího motocyklu i drony. S hoverbikem mají mnoho společného, protože využívají stejného principu jak se dostat do vzduchu a letět. XTURISMO má šestici vrtulí nebo jakýchsi ventilátorů starajících se o jeho let. Dva jsou velké a pravděpodobně slouží k překonání zemské gravitace. Čtveřice menších v rozích pak udržování stability a manévrování.

Vrtule jsou ve speciálních krytech, aby se o ně člověk letící na motocyklu nezranil. Samotný stroj i s nimi je 3,7 metru dlouhý a 2,4 metru široký, což jsou rozměry podobné kdejakému osobnímu automobilu. Hmotnost hoverbiku je ale jen 300 kilogramů. Unese náklad, osobu, o maximální hmotnosti 100 kilogramů, takže velcí jedlíci nejspíše musí na jízdu na XTURISMO zapomenout.

Až 100 kilometrů v hodině

Výrobce tvrdí, že o pohon hoverbiku se stará vnitřní spalování a baterie. Ve vzduchu by se měl být schopen udržet až po dobu 40 minut. Je schopen dosahovat maximální rychlosti 80 až 100 kilometrů v hodině. O stabilitu při letu se stará speciální řídící systém. Záběry z videa ukazují, že stroj je ve vzduchu schopen stát na místě a otáčet se. O tom jak vysoko s ním člověk může vyletět, ale zatím žádné údaje nemluví.

Je samozřejmě otázka, za jakých podmínek by mohlo podobné vozidlo do veřejného prostoru a jaká oprávnění člověk bude potřebovat k jeho řízení. Každopádně minimálně v Japonsku si již zájemci mohou XTURISMO koupit. Ale určitě není pro každého, protože cenovka na něm říká 770 tisíc dolarů, tedy 17,5 milionu korun. Výrobce by se chtěl do tří let dostat na cenu kolem 50 tisíc dolarů, tedy 1,14 milionu korun, což je cena vyšší než u mnoha opravdu dobrých automobilů.

Článek Sci-fi se stává skutečností: Létající motocykl jako z Hvězdných válek už je v prodeji, akorát stojí 17,5 milionu Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důležitá pravidla pro jízdu v mlze

Dodržování rychlosti je devízou pro spoustu motorových nadšenců. Koneckonců, každý řidič dobře ví, že se jistě najdou bezohlední řidiči, kteří důvěřují svým schopnostem natolik, že jsou schopni jet rychleji. A to platí i v té nejprůhlednější bílé mlze. Tento jev je nejen nebezpečný pro ně samotné, ale i pro ostatní. Na dálnicích se sice dá jet 130 km/h, ale v některých případech je třeba snížit rychlost na 100 nebo dokonce 70 km/h. Doporučuje se jet v souladu s dopravním proudem, nabrat jeho rytmus a dodržovat následující vzdálenost.

Nemá cenu předjíždět

Předjížděcí manévr může způsobit více škody než užitku. Protože nikdo nemá rentgenové vidění, nemůžete vidět předem, jaké překážky mohou komplikovat proces předjíždění. Pomalé vozidlo, například traktor, stačí netrpělivému řidiči k osudnému setkání. V takových případech je také obtížné přesně spočítat, kde a kdy se budete moci vrátit do vlastního pruhu. To může totiž ostatní donutit k náhlému manévrování a brzdění.

Držte si přiměřenou vzdálenost

Základním pravidlem jízdy v mlze je, že následující vzdálenost dodržují opravdu všichni, případně můžete za autem před vámi zaostávat více. To nejen zabraňuje takzvaným čelním srážkám, ale také umožňuje řidiči bezpečně používat tlumená a mlhová světla, aniž by velmi silnými reflektory rušil vůz před sebou. Zároveň je také dobré dbát na světla před vámi, jelikož mnoho lidí používá dálková světla nesprávně. V podstatě by se neměla vůbec zapínat.

Frčení na kluzké silnici

Mlha se také může srážet na vozovce, což způsobí, že se na ní vytvoří tenká vrstva vody. Neopatrní motoristé mohou během několika sekund dostat smyk a ztratit kontrolu nad vozidlem, což může způsobit vážné nehody. Na zamlžených úsecích proto nemá cenu auto vystavovat prudkému brždění, musíte dbát na pozvolnost.

Najdou se i tací, co pořádně nevidí

Stejně jako se na silnicích může srážet mlha, můžou se v takovém počasí snadno zamlžit skla aut. Klimatizaci se vyplatí zapnout směrem k přednímu sklu, přičemž pozornost je třeba věnovat i odmlžování zadního skla. Okno můžete také trochu stáhnout, abyste rychleji odstranili zamlženou vrstvu ze skla. Rozhodně stojí zmínit, že je vhodné čas od času zastavit a odpočinout si, protože jízda v mlze je skutečně namáhavá a riziková. Jezděte tedy bezpečně a s rozvahou.

Článek Několik rad pro záchranu života, pokud jedete v mlze: Obzvláště důležité jsou na dálnici se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Meziměstská skákající loď

Nová firma chce dlouhé a nákladné lety nahradit hybridním plavidlem, které bude doslova skákat mezi jednotlivými městy. Například mezi Los Angeles a Las Vegas či New Yorkem a Torontem. V současném nastavení skoro polovina regionálních letů v Evropě spojuje města, která jsou od sebe vzdálena méně než 370 kilometrů. Samozřejmě během opakovaných letů to znamená produkci obrovského množství uhlíkových emisí.

Firma HAV získala úvodní financování od příležitostného pilota a frontmana heavymetalové kapely Iron Maiden Bruce Dickinsona i britské vlády. Podle vlastního vyjádření totiž produkuje jen asi desetinu emisí ve srovnání s letadlem plným pasažérů. A toto číslo může ještě klesat, jak bude postupně přecházet na elektrifikaci svých strojů. Ovšem i kdyby ne, byl by to stejně výrazný posun v letecké dopravě.

Něco jako rychlý převozník

Podle ředitele HAV Toma Grundyho se tyto vzdušné lodě dají přirovnat spíš k jakémusi rychlému převozu než plnému nahrazení letadel. Pokud vezmeme v úvahu odbavení a všechny části procesu, jedná se o časově stejně náročnou operaci. The Guardianu Grundy sdělil, že se rozhodně nejedná o nějak luxusní produkt. Jde o praktické řešení, které si vynutila klimatická krize, kvůli které je nutné přehodnotit způsob, jak na světě fungujeme.

Letadla byla totiž původně navržena hlavně pro skutečně dlouhé vzdálenosti, ujala se ovšem i na těch krátkých. Tam je ovšem tento hybridní způsob mnohem lepším řešením. „Jak dlouho vůbec předpokládáme, že s takovou uhlíkovou stopou budeme moci bezpečně cestovat na tak krátké vzdálenosti?“ Společnost už zahájila vyjednávání s několika aerolinkami o možné budoucí spolupráci na zavedených trasách.

Zdroj: TheMindUnleashed

Článek Loď „skákající“ mezi městy může být dopravou budoucnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vznikající parkoviště zabírají stále více prostoru 

Za posledních 100 let začínají auta našim městům dominovat. Přestáváme dávat pozor na zachování důležitých architektonických prvků. Jediné, co chceme, jsou široké silnice a dostatečné množství parkovacích míst. Rozšíření vozidel do každé domácnosti přineslo pro náš život značnou úlevu a větší pohodlí, ale následky jejich každodenního používání jsou markantní. Nejde jen o značné znečišťování ovzduší, ale také o to, že se čím dál tím častěji objevují dopravní nehody, které mají následky pro naše zdraví. 

Vlivem rozšiřování aut do městských ulic dochází také k tomu, že se v nich začíná vyskytovat stále menší množství lidí. To je dáno nejen vlivem špatné kvality ovzduší, ale také tím, že řidiči jsou čím dál více bezohlední a pohyb po městě je pro nás nebezpečný. Ulice by měly být místem, kde se setkáváme s lidmi, a ne frekventovanou silnicí, kde se musíme neustále rozhlížet a ohlížet. Rovněž není možné se ve většině velkých měst v klidu pohybovat s malými dětmi, protože zde je riziko úrazu ještě mnohem větší.

Automobily výrazně ovlivňují naši sociální interakci

Při zamezení vjezdu aut do velkých měst ale vzniká řada kontroverzních otázek. Problém by vznikl nejen s auty rychlé záchranné služby, ale také v případě řidičů, kteří jsou bez aut zcela imobilní. Odborníci se shodují, že je potřeba lidem nabídnout odpovídající alternativu dopravy. Mnoho lidí nerado využívá služeb městské hromadné dopravy. Otázkou tedy je, jak se z této situace dostat, aby nedošlo k omezení lidských práv. Každý totiž má právo na jízdu automobilem, zároveň ale také máme právo na klidnou procházku městem. 

Podle nedávných průzkumů dochází k tomu, že mladí lidé již tolik netouží dopravovat se z místa na místo vlastním automobilem. Jejich zájem o pořízení vozu značně klesá. Zvyšuje se naopak poptávka po nově vznikajících službách, jako je Uber a Lyft. To by mohlo nejen zmenšit negativní dopad na životní prostředí, ale také přinést zpět do našich ulic potřebný klid a pohodu. A místo obrovských betonových ploch by se pak mohla do měst vrátit i tolik potřebná zeleň.

Zdroj: BBC

Článek Jak by vypadal svět bez aut aneb Co by to znamenalo pro lidstvo a matku Zemi? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.