Otázka dětské amnézie

První vzpomínky, které mají lidé skutečně vlastní, vznikají kolem 2–3 let. Jde obvykle o vlastní zážitky, tedy něco, co se jedinci tehdy opravdu stalo. Jako veškeré pozdější vzpomínky jsou většinou spojeny se silnou emocionální událostí. Většina věcí před touto dobou ale člověku z paměti zmizí. Platí to do té míry, že tento jev vědci nazvali dětskou amnézií. Proč ale k něčemu takovému vůbec dochází? Proč si nepamatujeme nic vlastního právě z tohoto nejranějšího období života?

Dle jedné z teorií si děti vůbec nejsou schopny vzpomínky vytvořit. Dnes už víme, že to tak není. Pár hodin po narození si už pamatují matčinu tvář. Ve věku 2–3 měsíců se usmívají na známé tváře. Pro studium paměti dětí ve věku 3–6 měsíců vyvinula Carolyn Rovee-Collier z Rutgers University zábavný test. Na jeho základě zjistila, že i 2měsíční miminka si pamatují, co se naučila, a aplikují to i po dvou nebo více dnech. Paměť je tedy trvalá.

Autobiografická vzpomínka

Typ zde zkoumané paměti se ovšem liší od vzpomínek, které si zkoušíme vybavit. Paměť možnosti určitého procesu je tzv. procedurální, tedy vědomí nějaké funkce. Autobiografické vzpomínky se od ní liší, stejně jako od sémantických vzpomínek, tedy faktů či věcí. Ty autobiografické zahrnují také plynutí času. Tento koncept ale děti získávají až mnohem později. Vyžadují navíc i sebeuvědomění a dovednost sebereflexe ve vztahu k druhým.

Umíte si třeba představit, jak byste si vybavili něco o sobě bez znalosti jazyka? A nakonec je tu skutečnost čistě biologická. Za ukládání vzpomínek totiž v mozku odpovídá hippocampus, který není v dětství zcela vyvinut. Cokoli z těchto faktorů pak může vysvětlovat, proč jsou pro nás autobiografické vzpomínky z raného dětství tak obtížně dosažitelné. Víme však i to, že většina těchto útržků je tvořena svědectvím někoho dalšího o daném období a nás.

Nechuť dětí k okolní realitě?

Stephen Ceci se svým týmem zkoumal, jak spolehlivé jsou vzpomínky dětí předškolního věku. Řekl jim o nemotorném chlapci jménem Sam Stone, který se dostal do vtipných i trapných situací. Krátce poté je někdo toho jména navštívil. Nedělal nic, jen seděl tiše v koutě. Na dotaz na jeho pobyt pak odvětily mnoho různých historek o tom, co Sam prováděl. Nic z toho nebyla samozřejmě pravda.

Stejně jako způsob kladení otázek, tak i jejich opakování vedly děti k vytváření příběhů. Ceci a další tak dospěli k tomu, že dětské vzpomínky hlavně z předškolního věku jsou velmi tvárné a náchylné ke zkreslení. Tohle však dovedou i starší a dospělí. Během stárnutí nám vzpomínky mohou vyblednout a jsou náchylné ke změnám. Pro vybavení si minulosti si ideálně popovídejte s někým z té doby, nejspíš vám pak v mysli něco vytane samo.

Článek Proč nemáme žádné vzpomínky na věci, které se staly do 3 let našeho života se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Citlivost prsní tkáně na cigaretový kouř

Vzduch vdechovaný během pasivního kouření obsahuje řadu škodlivých substancí, které se dotyčné nevyhnutelně dostanou do organismu. „Víme také, že právě prsní tkáň je velmi náchylná na karcinogeny, hlavně v období během puberty a před ní,“ říká Inger Torhild Gram. V rámci výzkumu, zda pasivní kouření zvyšuje riziko rakoviny prsu, sledoval její tým po více jak dvě desítky let vzorek 46 000 žen.

Celá studie probíhala na ženách, které v dotazníku uvedly, že samy nikdy nekouřily. „Zeptali jsme se jich, zda byly v dětství vystaveny pasivnímu kouření. To následně vedlo k jejich rozdělení do dvou skupin.“ Badatelé pak sledovali zdraví těchto žen od roku 1991 do roku 2018. Pomáhaly jim k tomu norské organizace sledující rakovinu prsu i záznamy o příčinách smrti. S rakovinou prsu bylo diagnostikováno celkem 2 185 žen.

Vliv na 1 ze 14 případů

Podle zjištění tato diagnóza jasně převažovala u žen, které byly kouři z cigaret vystaveny během svého dětství. „Hlavním nálezem je, že jeden ze čtrnácti případů rakoviny prsu u všech žen ze studie se dá spojit s pasivním kouřením během dětství,“ uvádí Gram. To koresponduje ze 7 % případů rakoviny prsu, protože tato forma rakoviny je dnes jednou z nejběžnějších. Tyto nálezy jsou dalším důvodem, proč před kouřem chránit především děti.

Ženy byly monitorovány po dobu 20 let, některé 27. Badatelé čekali až do teď, aby mohli identifikovat dostatek případů rakoviny potřebných pro dosažení statisticky přesných závěrů. Většina žen, u nichž se objevila rakovina prsu, byla ve věku 45–79 let, když jim byla nemoc diagnostikována. Ty, které byly vystaveny kouři od svých rodičů, dostaly rakovinu prsu krátce poté, co dosáhly 61 let věku. Jak se ale může zakouřené prostředí z dětství projevit v těle po tak dlouhé době?

Citlivost před prvním dítětem

Prsní tkáň je u ženy velmi citlivá v období před pubertou a také během ní. Obecně je velmi náchylná ke škodlivinám do té doby, než má žena první dítě. Gram ovšem dodává, že zatím není jasné, která doba je konkrétně nejrizikovější. Závěr studie se podle ní dá ale interpretovat i pozitivním způsobem. „V Norsku totiž umíme děti před kouřem účinně chránit, což je dobrá zpráva hlavně pro budoucnost a budoucí výskyt choroby,“ dodává.

Na světě pravidelně kouří méně než 10 % žen. Nicméně vysoké procento dívek i chlapců je v některých zemích kouři běžně vystaveno. Hlavní podíl na tom mají otcové kuřáci. Gram věří, že nálezy přimějí WHO ke zpřísnění příslušné legislativy a cílenější ochraně dětí před pasivním kouřením. Studie tak poskytuje rámcovou oporu dalším diskusím i konkrétním zákonným aplikacím určeným k ochraně zdraví nejmladších.

Jak často jste se v dětství dostaly do kontaktu s kuřáky?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Dívky vystavené cigaretovému kouři mají zvýšené riziko rakoviny prsu. Každý rodič kuřák by se měl zamyslet se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mozek si s námi opět hraje

A tady se jako obvykle stanou věci trochu diskutabilními. Každý bude totiž přísahat na vlastní život, že jeho vzpomínka je zaručeně pravá. Bude popisovat přesné detaily, a pokud mu kdokoli řekne, že nejde o skutečnost, definitivně ho vytočí. Obojí je zcela pochopitelné, protože je velmi jednoduché se k vlastním vzpomínkám silně emocionálně připoutat. Navíc v momentě, kdy obvykle zahrnují blízké členy rodiny nebo kamarády.

Jenže vědci dlouhou dobu pátrali právě nad tím, zda tak rané vzpomínky mohou být opravdu pravdivé. Vycházeli přitom z informací, které o mozku poskytuje neurověda. A takových informací je stále více. Růst našeho tělo včetně mozku má jasně definované fáze a lze tak stanovit, kdy je tělo čeho schopno. A právě naše paměť sestává z několika částí mozku, které nejsou plně funkční, dokud není člověk stár aspoň 2,5 roku.

Nepamatujeme si všechno

Badatelé z Newfoundlandu v Kanadě tuto skutečnost konečně potvrdili. Analyzovali přitom dekády dat, aby porozuměli procesu formování těch nejranějších vzpomínek. Došli k závěru, že ta prvotní doba, kterou si skutečně dokážeme vybavit, je kolem 30 měsíců věku. Lidé, kteří tvrdí, že si pamatují dřívější události, jsou zkrátka na omylu. Je to něco jako tvrzení, že už od narození mohli chodit. Naše tělo není neurologicky dostatečně vybavené, aby takový úkon mohlo provést.

Tyto údajné vzpomínky si mozek podvědomě skládá z obrazů, se kterými se během raného dětství setkává. A je tak schopen si zařadit do vlastní rané historie i to, co se mohlo stát o desítky let dřív. Mozku totiž v zásadě tato raná historie chybí a potřebuje si ji podvědomě doplnit. Přestože to nejspíš hodně lidí rozčílí, je to v závěru velmi poučná lekce toho, jak si naše mysl dovede změnit zcela nesouvisející události v něco, co je pro nás extrémně osobní.

Zdroj: DailyMail

Článek Vzpomínáte často na své dětství? Existuje vysoké riziko, že jsou vaše vzpomínky falešné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Změřte délku pomocí konečků prstů jedné ruky

Pokud potřebujete změřit jakýkoliv předmět, ale nemáte po ruce pravítko, můžete použít prsty jedné ruky. V souladu s průměrnými lidskými proporcemi je totiž vzdálenost mezi špičkami palce a ukazováčku asi 18 cm a vzdálenost mezi palcem a malíčkem asi 20 cm. Tato metoda samozřejmě není úplně přesná, protože každý z nás má jinou velikost ruky. Přesto však může být užitečná v případě, že vám stačí změřit objekt alespoň přibližně. 

Určete čas zbývající do západu slunce pomocí dlaně

Pokud chcete určit čas, který zbývá do západu slunce, a to kdykoliv a kdekoliv, rozhodně vyzkoušejte tento jednoduchý trik. Budete se muset postavit čelem k zapadajícímu slunci a natáhnout jednu ze svých dlaní proti němu. Držte prsty u sebe a srovnejte ruku tak, aby slunce „leželo“ na vašem ukazováčku. Nyní spočítejte, kolik prstů se vejde do prostoru mezi spodním okrajem slunce a linií obzoru. Jeden prst představuje přibližně 15 minut do západu slunce.

Trik na zapamatování římských číslic

Chcete-li si správně zapamatovat římské číslice, můžete si říct tuto frázi: „Ivan Vedl Xénii Lesní Cestou Do Města“. Není to možná úplně jednoduchá věta, vy ji však použijete především kvůli principu. První písmena slov totiž představují římské číslice ve vzestupném pořadí: I = (1), V = (5), X = (10), L = (50), C = (100), D = (500) a M = (1 000). Pokud si tedy zapamatujete těchto pár slov, již nikdy nebudete muset hledat posloupnost římských číslic.

Zjistěte správný stupeň úhlu za pomoci vaší dlaně

Pokud chcete znát velikost nějakého úhlu, nemusíte nutně shánět úhloměr, stačí opět použít vaši dlaň. Tento trik je tak jednoduchý, že pouze roztáhnete všechny vaše prsty co nejvíce od sebe a položíte dlaň na vámi vybraný pevný povrch. Nyní v poloze vaší ruky, kterou vidíte, by měla spodní strana malíčku znamenat 0​​°. Palec pak představuje úhel celých 90​​°​​. Každý prst mezi nimi tvoří patnáct stupňů, tedy prsteníček bude ukazovat úhel 15​​°, prostředníček 30° a ukazováček 60°.

Zkontrolujte, zda jsou vaše baterie dostatečně nabité

Rozeznat dobrou, nabitou baterii od té špatné nikdy nebylo jednodušší. Pokud chcete tuto skutečnost zjistit, jednoduše baterii zvedněte jeden až dva centimetry nad váš stůl a nechte ji spadnout. Pokud se baterie pouze odrazí a následně spadne na zem, je bohužel prázdná. Pokud však po spadnutí zůstane stát rovně na místě, můžete ji s klidem v duši používat dále.

Zdroj: Brightside

Článek Jak změřit úhel pomocí dlaně, či určit čas do západu slunce, nebo zjistit, zda je baterie nabitá? Snadné školácké finty fungují dodnes se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.