Proč si delfín vybral jedno z nejrušnějších míst Evropy jako krmiště

Odpověď je překvapivě prozaická: jídlo. Vody kolem Punta della Dogana a Giudeccy nabízejí bohatou zásobu cefalopodů, hlavonožců, na které se Mimmo specializuje. Vědci ho opakovaně pozorovali při aktivním lovu právě v této zóně. Když se ho 15. listopadu 2025 pokusili akustickými prostředky vytlačit asi tři kilometry směrem k Sant’Elena a La Grazia, vrátil se do Bacina San Marco ještě téhož dopoledne, v 11:30.

Delfín skákavý (Tursiops truncatus) patří mezi mimořádně přizpůsobivé mořské savce. Dokáže fungovat i v hlučných, dopravně přetížených pobřežních vodách, pokud mu prostředí poskytuje dostatek kořisti. Lokálně naměřené hladiny hluku v okolí San Marka dosahovaly 90 až 120 decibelů, a přesto se zvíře vracelo. Podle autorů studie právě tato kombinace adaptability druhu a atraktivního krmiště vysvětluje, proč se Mimmo usadil v urbanizovaném centru, a nikoli v klidnějších částech laguny.

Samotná přítomnost delfína v Benátské laguně přitom z biologického hlediska žádnou senzaci nepředstavuje. Delfíni tu historicky žili, záznamy sahají do sedmdesátých let minulého století. Neobvyklé je, že se jedinec dlouhodobě zabydlel přímo uprostřed světové turistické destinace.

Lodní vrtule, selfíčka a házení předmětů: katalog lidských hrozeb

12. listopadu 2025 zaznamenali biologové na Mimmově hřbetní ploutvi a hřbetu čerstvá poranění odpovídající zásahu lodní vrtulí. Šlo o první zdokumentovaný důkaz fyzické újmy. Květnová zpráva benátského přírodovědného muzea z roku 2026 nicméně potvrdila, že rány se do té doby zcela zahojily.

Vrtule ovšem představují jen jednu položku v seznamu rizik. Studie popisuje:

• organizované „výlety za delfínem“ s přibližováním lodí na vzdálenost výrazně pod padesát metrů,
• pokusy turistů o dotek zvířete,
• nabízení potravy a krmení,
• házení různých předmětů do vody,
• prudké manévry plavidel (zrychlování, couvání, náhlé změny kurzu),
• hlasité projevy (křik, bouchání do trupu lodi).

Každý z těchto bodů porušuje kodex chování, který pro okolí delfína stanovili odborníci ve spolupráci s městem. Pravidla jsou jasná: minimální odstup padesát metrů, dodržování rychlostních limitů, žádný fyzický kontakt, žádné krmení. Monitoring a zásahy zajišťuje tým CERT společně s přístavním úřadem; pro hlášení incidentů slouží linka pobřežní stráže 1530.

Z právního hlediska jde o přísně chráněný druh podle směrnice EU o stanovištích. Italský trestní zákoník od 1. července 2025 zpřísnil sankce: za usmrcení, odchyt nebo držení chráněného volně žijícího živočicha hrozí trest odnětí svobody od tří měsíců do jednoho roku a pokuta až 200 000 korun. Krmení či záměrná interakce měnící přirozené chování zvířete mohou být kvalifikovány jako správní delikt, v závažnějších případech i jako trestný čin.

Proč vědci odmítají odchyt a přesun

Bearziho tým ve studii výslovně varuje před pokusem Mimma odchytit a převézt jinam. Rizika mají trojí povahu. Zaprvé hrozí utonutí během samotné manipulace. Zadruhé existuje nebezpečí takzvané capture myopathy, potenciálně smrtelného stresového syndromu, který u kytovců po odchytu nastupuje. Zatřetí je tu prostá logistická realita: i po úspěšném přesunu na volné moře by se zvíře mohlo vrátit do stejné oblasti nebo začít využívat jiné vnitřní vody.

Autoři místo toho prosazují řízení lidského chování. Správu prostoru kolem delfína, důsledné vymáhání pravidel, vzdělávání návštěvníků. Od února 2026 funguje společný, zhruba týdenní monitoring Univerzity v Padově, benátského přírodovědného muzea a města, koordinovaný dohled, který proměňuje jednorázové pozorování v systematický vědecký projekt.

Co čeká Mimma: dvě otevřené budoucnosti v jedné laguně

Přehledová literatura o osamělých delfínech popisuje několik možných scénářů. Část jedinců se po čase vrátí na volné moře nebo se znovu připojí ke skupině. Jiní zůstávají v omezeném okrsku měsíce, roky, někdy trvale. U Mimma vědci konkrétní prognózu nenabízejí. Listopadový informační leták muzea připouštěl, že s ochlazením vody a přesunem ryb do otevřeného moře může delfín zvolit návrat. V květnu 2026 ale odborníci současně konstatovali, že si v laguně našel místo, které mu vyhovuje už rok.

Studie zároveň připomíná varovné případy z jiných evropských lokalit, kde nezodpovědné lidské chování vedlo u osamělých delfínů k předčasné smrti. Mimmo se zatím nachází v raných fázích takzvané sociability, sleduje lodě, projevuje zájem o lidi, ale dosud u něj nebyl popsán rutinní tělesný kontakt. Riziko habituace ovšem s každým nedovoleným přiblížením, dotekem a hozeným kouskem chleba roste.

Článek V Benátkách žije osamělý delfín přímo před náměstím Sv. Marka. Chrání ho adaptace, kterou vědci nečekali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejvyšší šance vede mezi Cres a Lošinj

Nejvyšší šance míří na Cres a Lošinj. Podle Blue World Institute tam projekt Adriatic Dolphin Project běží od roku 1987 a jde o nejdelší systematické sledování rezidentní pobřežní komunity ve Středomoří. Rezidentní tu znamená dlouhodobě přítomnou skupinu, ne náhodný průjezd, a delfín skákavý je druh, který chorvatské materiály zmiňují nejčastěji.

Lošinjský delfíní průvodce mluví asi o 200 delfínech v místních vodách, Blue World pracuje s odhadem 180 rezidentních jedinců, takže pevný bod tu existuje, jistotu ale neslibuje.

„Tváří v tvář“ tady neznamená skok do vody. Podle chorvatského ministerstva se s delfíny neplave ani nepotápí, a kodex Blue World Institute doporučuje nezačínat blíž než na 100 metrech a bez jejich iniciativy nejít pod 50 metrů. Zážitek tedy stojí na pozorování z odstupu, ne na honbě za kontaktem.

Delfíní hotspot není jedno molo

Pohodlný přístav ještě netvoří hotspot. Když jsem ve VědaŽivě porovnaal turistické slogany s primárními podklady, vyšel z toho prostý rozpor: delfíní lokality nevystupují jako jedno molo, ale jako široká akvatoria.

EUNIS vede tuto oblast jako mořskou lokalitu Natura 2000, tedy evropské sítě chráněných území, o rozloze 526 km², a Akvatorij zapadne Istre popisuje severní pás o 76 000 hektarech. Jakmile odpadne představa jednoho kouzelného přístavu, začne dávat smysl krátká mapa sever a jih.

Ta mapa zůstává překvapivě jednoduchá. Hlavní volba leží v Kvarneru mezi Cresem a Lošinjem, kratší severní alternativa vede do západní Istrie a jižní k viskému archipelagu. Akvatorium je jednoduše mořský prostor kolem ostrovů nebo pobřeží a právě v takto vymezeném prostoru dávají zmínky o delfínech v oficiálních podkladech smysl.

Geopark Vis uvádí komunitu kolem 300 rezidentních delfínů v okolí Visu, Hvaru, Korčuly, Sušce a Lastova, což z názvu „Vis“ dělá spíš zkratku než jeden bod na mapě. A právě tady je dobré odlišit nejlepší sázku od pouhé alternativy.

Správný výlet poznáte podle toho, co neslibuje

Správný výlet poznáte podle toho, co neslibuje. Oficiální lošinjská edukativní plavba popisuje až tříhodinové hledání známé skupiny delfínů v oblasti Cres a Lošinj na člunu pro maximálně 12 osob, se zkušeným skipperem a edukátorem a s krátkým školením ještě před odjezdem.

Natura 2000 tu neznamená atrakci, ale chráněný prostor se stanovenými pravidly. Ve VědaŽivě mi z té nabídky vychází jednoduchý filtr: smysluplná plavba zpřesňuje šanci a učí pravidla, delfíny na povel ale neslibuje.

To nejdůležitější přichází až ve chvíli setkání. Blue World Institute doporučuje přibližovat se paralelně ke směru pohybu, zpočátku ne blíž než 100 metrů a bez jejich vlastní iniciativy nejít pod 50 metrů. Ministerská pravidla k tomu přidávají pomalou plavbu pod 5 uzlů bez náhlých změn a odjezd opačným směrem bez zrychlování.

Pokud se objeví mláďata nebo známky neklidu, odplouvá se hned. Právě v tomhle okamžiku se pozná, jestli jste si koupili zážitek, nebo honičku.

Dokonalá fotka padá rychle

Honba za lepším videem už míří špatně. Blue World Institute vysvětluje, že snaha dostat člověka do vody nebo loď do nejlepší pozice delfíny ruší, vytlačuje je z odpočinku či krmení a není bezpečná ani pro lidi.

Chorvatské ministerstvo připomíná, že všichni kytovci v Jadranu patří mezi přísně chráněné druhy a úmyslné rušení zákon zakazuje, zatímco Državni inspektorat uvádí, že porušení zákona končí peněžitou pokutou. Poslední iluze o „dokonalé fotce“ tedy padá rychle.

Poctivější verdikt zní méně romanticky, ale pro dovolenou funguje líp. Ve VědaŽivě mi z veřejných podkladů vychází mapa pravděpodobnosti, ne seznam jistot: Cres a Lošinj mají nejlepší oporu v dlouhodobém sledování, západní Istrie a Vis dávají smysluplné alternativy a etická plavba stojí na pravidlech, ne na slibu zázraku.

Ostatně i oficiální lošinjská nabídka dolphin watching tour počítá s tím, že se delfíny nemusí podařit spatřit, a opakování váže na kapacitu a počasí. Kdo chce v Chorvatsku delfína za každou cenu, bývá nakonec nejdál od chvíle, kdy ho může opravdu vidět.

Článek Zážitek, který vám změní dovolenou: Víme, kde v Chorvatsku potkáte delfíny tváří v tvář se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Studovali jejich tvar a našli užitečné pomocníky

Námořnictvo USA si vlastně jejich schopností všimlo náhodou, když je začalo studovat kvůli tvaru jejich těla. Jevilo se jako velmi vhodné pro aerodynamický design ponorek nebo torpéd, protože delfínům umožňuje ve vodě dosahovat vysokých rychlostí. Prvním delfínem vycvičeným americkými námořníky byla samice Notty patřící k druhu plískavice bělonosá, někdy nazývaného delfín bělostný. Naučila se vyhledávat miny pod mořskou hladinou.

K podobnému úkolu byli delfíni doslova stvoření. Mají totiž nejen vysokou inteligenci, ale jsou vybaveni jakýmsi biologickým sonarem. Dokáží analyzovat odražené zvuky a přesně rozpoznat různé předměty. Vědci zjistili, že nejenže umí naprosto přesně poznat určitý tvar, ale i skutečnost, že se jedná o kov, a dokonce o jaký druh kovu. Pro lokalizaci nepřátelských min či jiných předmětů je to neocenitelná vlastnost.

V praxi se vycvičení námořní delfíni v okamžiku, kdy naleznou minu, vrátí ke svým lidským partnerům. Od nich dostanou speciální vlaječku s ukotvením. Položí ji vedle miny, vlajka na hladině označí umístění miny a lidé ji nakonec mohou zneškodnit. Existují ale i delfíni používaní ke strážní službě. Byli vycvičeni tak, aby dokázali například označit polohu nepřátelských potápěčů blížících se ke stráženému místu. Existují ale zmínky o tom, že delfíni mohli být vycvičeni i k pokládání min například pod nepřátelská plavidla.

Delfíni prokázali schopnosti v praxi

Americké námořnictvo například pětici delfínů využívalo v 70. letech k hlídání muničního mola ve vietnamské zátoce Cam Ranh. V roce 1996 měli cvičení delfíni zabránit bombovému útoku na shromáždění republikánů v San Diegu. V roce 2003 během druhé války proti Iráku pak delfíni pomohli odminovat přístupy k iráckému pobřeží.

Námořnictvo má v současné době využívat hlavně delfíny, ale také běluhy nebo lachtany. Zvířat mají být minimálně desítky. Ví se, že cvičené delfíny má i Rusko, spekuluje se o Íránu nebo Izraeli. Je ale možné, že počet cvičených zvířat by mohl v budoucnu klesat. S rozvojem sofistikovaných dronů by mohly jejich úkoly převzít stroje nevyžadující neustálou péči a náročný výcvik. Delfíni by si pak mohli užívat života na volném moři.

Článek I delfíni pracují pro armádu: Disponuje jimi také Rusko, brzy je však nejspíš nahradí drony se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Laboratoř jako z bondovky

Když bylo Margaret kolem dvaceti, žíla v Karibiku na ostrově Svatý Tomáš. Během Vánoc roku 1963 se jí švagr zmínil o tom, že na východním konci ostrova je tajná laboratoř, kde se pracuje s delfíny. Rok poté se Margaret na pracoviště z čisté zvědavosti vypravila. Setkala se tu s Gregorym Batesonem, ředitelem laboratoře a významným intelektuálem 20. století. Když se jí zeptal na důvod její návštěvy, jednoduše odvětila: „Slyšela jsem, že tu máte delfíny.“

Zaskočen nečekanou návštěvou i její přímostí a statečností ji Bateson požádal, aby chvíli sledovala delfíny a zapisovala, co uvidí. Navzdory absenci vědecké průpravy se Margaret ukázala jako přirozený talent na pozorování zvířecího chování. Bateson ji na základě toho sdělil, že může do laboratoře přijít, kdykoli bude chtít. Zařízení bylo navrženo pro bližší kontakt lidí a delfínů a bylo dítětem amerického neurovědce, doktora Johna Lillyho.

Počátek vzájemného soužití

Na počátku roku 1964 se Margaret díky své přirozené empatii velmi skamarádila se třemi zvířaty – Peterem, Sissy a Pamelou – a trávila s nimi mnoho času. Zatímco Bateson se soustředil na komunikaci mezi samotnými zvířaty, Margaret se snažila naučit delfíny lidskou řeč. Jenže i přes špičkové vybavení a dostatek možností jazyková bariéra zůstávala. Došla k názoru, že průlomem by mohl být dlouhodobý celodenní pobyt s delfínem – jako u matky, která učí své dítě.

Radikální nápad padl na úrodnou půdu a některá patra laboratoře byla kompletně utěsněna a následně zatopena. Toto nové prostředí dovolilo Margaret žít s delfíny pohodlně a zcela pohromadě po dobu celých tří měsíců. Pro svůj pokus si vybrala mladého samce Petera, s nímž trávila vždy 6 dní, zatímco se věnovala své práci. Sedmého dne se Peter vydal zpět za oběma samičkami, Pamelou a Sissy.

Bez výsledků a pak i bez zájmu

V téže době mělo několik neurovědců povolení od vlády k výzkumu účinků LSD. Byli přesvědčeni, že droga má medicínské využití a mohou ji použít pro léčbu duševně chorých pacientů. V rámci výzkumu byla podána i zvířatům a v laboratoři se vyskytovala od roku 1964. Soužití Margarett a Petera se ovšem postupně změnilo ve skutečnou touhu jednoho po druhém. Zájem o výzkum dorozumívání však postupně opadal, protože ani s použitím LSD nenesl žádné plody.

Opadnutí zájmu vedlo postupně k zastavení financování a další osud delfínů byl pak otázkou. Peter byl převezen do jiné laboratoře, kde se ovšem jeho stav rychle zhoršoval. Nakonec se Margaret dověděla, že spáchal sebevraždu. Pro delfíny je dýchání vědomá činnost, a pokud je život nebaví, zkrátka přestanou dýchat a klesnou na dno nádrže. Pro Petera se stala osudnou ztráta jeho lásky Margaret a další život pro něj ztratil cenu.

Které další případy úzkého spojení člověka a zvířete znáte?

Zdroj: TheGuardian

Článek Zamilovaný delfín spáchal sebevraždu kvůli cvičitelce. Nepovedený experiment NASA je dodnes záhadou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mořská armáda existuje už dlouho

Americké námořnictvo přitom začalo s delfíny či lachtany pracovat už někdy v roce 1960, a to hlavně v oblasti detekce min. Plavecké schopnosti obou druhů byly také cenným zdrojem poznatků pro design ponorek a dalších podvodních zbraní a nástrojů. Armáda vyzkoušela také práci se žraloky a několika druhy ptáků. Celkově otestovala asi 19 druhů vodních živočichů. Nakonec zvítězili delfíni, a to díky vysoce kvalitnímu biosonaru, který jim umožňuje právě hledání podvodních min.

Lachtani mají zase naprosto dokonalé vidění pod hladinou, což z nich dělá něco jako podvodní radar. Tohle všechno začalo v dobách tzv. studené války, v níž si armáda Spojených států chtěla udržet náskok před svými rivaly. Delfíni byli součástí závodu ve využití zvířat, který vytrvale probíhal mezi USA a Sovětských svazem. Amerika se do práce s vodními savci pustila jako první, a když se o této činnosti dozvěděli Rusové, nechtěli zůstat pozadu.

K čemu zvířata využít?

V první řadě se jedná o detekci podezřelých objektů i osob poblíž přístavů a lodí, stejně jako vodních min nebo cizích ponorek. Sovětští delfíni byli cvičeni i v umístění výbušnin na cizí plavidla. V Černém moři vyhledávali opuštěná torpéda a potopené lodě. Rusové se v tomto ohledu dostali roku 2016 i do novin, když koupili 5 delfínů za 18 000 liber (540 000 Kč). Amerika v roce 2007 investovala to celého mořského programu o dost vyšší sumu.

Využití delfínů k detekci věcí a osob pod vodou pokračuje do současnosti, současně s tím plní tito savci také funkci záchranářů. Vzhledem k tajemnu obklopujícímu tuto oblast panuje spousta pověstí o likvidacích ponorek pomocí kamikadze metody, delfínech s otrávenými šipkami nebo rušičkami frekvencí. Amerika ovšem odmítla, že by kdy trénovala mořské savce jako prostředky ke zranění člověka nebo zničení cizích lodí.

Zdroj: Forces

Článek Jak vypadá vojenské využití mořských savců aneb Mořská armáda delfínů a lachtanů jako součást amerického námořnictva se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.