Mramor místo vápence, moldanubikum místo devonu

Moravský kras leží v 24 kilometrů dlouhém pruhu devonských vápenců. Široký, mocný, ideální pro klasický krasový vývoj. Chýnovská jeskyně je jiný svět. Nachází se v metamorfovaném souvrství moldanubika na Pacově hoře, kde se karbonátová poloha, krystalický vápenec přeměněný na mramor, zužuje místy na pouhých dvanáct metrů mocnosti. Nad ní i pod ní leží nekrasové horniny: erlany, pararuly a především amfibolit, tmavá metamorfovaná hornina vzniklá přeměnou starších bazických vulkanitů.

Jeskyně se vyvinula tam, kde tektonické poruchy otevřely cestu podzemní vodě. Ta rozpouštěla karbonáty v místech kontaktu s nekrasovými horninami, a právě na těchto rozhraních vznikaly nejzajímavější tvary. Podle České geologické služby se významně uplatnila freatická koroze v trvale zatopené zóně, tedy rozpouštění pod hladinou podzemní vody, kde tlak a chemie pracují jinak než v otevřených chodbách.

Co znamená „rozpouštění zevnitř“

Amfibolit sám o sobě není krasová hornina – voda ho nerozpouští tak snadno jako mramor. Jeho role je jiná: vytváří nepropustné bariéry, na nichž se voda hromadí, a zároveň definuje kontaktní plochy, kde koroze pracuje selektivně. Výsledkem jsou hrncovité prohlubně, kapsovité dutiny a kruhová „oka“ ve stěnách.

U některých těchto tvarů je nejbližším vysvětlením kondenzační koroze. Princip je elegantně jednoduchý: teplý vlhký vzduch narazí na chladnější stěnu, zkondenzuje na ní tenký vodní film, ten pohltí oxid uhličitý z okolního vzduchu a vzniklý slabý roztok kyseliny uhličité rozpouští karbonát přímo od povrchu dutiny. Hornina se tedy skutečně „rozpouští zevnitř“, ne celoplošně, ale v uzavřených kapsách a prohlubních, kde se kondenzace opakuje tisíce let.

Hlavní objem jeskyně nicméně vytvořila klasická koroze karbonátů podzemním tokem. Kondenzační koroze je spíš sochař detailů než architekt celého systému.

Barvy místo krápníků

Návštěvník Moravského krasu obdivuje sintrovou výzdobu: stalaktity, stalagmity, záclony z kalcitu. V Chýnově jsou krápníky omezené. Dominantou je samotný masiv:

• Tmavozelené až černozelené pruhy amfibolitu
• Bílé partie čistého mramoru
• Žluté a hnědé zóny dolomitických vápenců
• Vodou vyhlazené žlaby a oblé tvary

Efekt připomíná spíš abstraktní malbu než klasickou jeskynní scenérii. Podle AOPK ČR je tato barevná modelace stěn v českém prostředí jedinečná. Na Pacově hoře bylo navíc popsáno přes padesát minerálů, včetně hexagonitu, růžové odrůdy tremolitu, která se na světě vyskytuje jen na dvou známých lokalitách.

Není jediná, ale je jiná

Chýnovská jeskyně není jedinou českou jeskyní v mramoru. Jeskyně Na Pomezí u Jeseníku je dokonce největším zpřístupněným jeskynním systémem v ČR vzniklým rozpouštěním mramoru. Jeskyně Na Špičáku u Jeseníku rovněž leží v krystalických vápencích. Ale žádná z nich nemá tak výraznou příměs amfibolitu a tak nápadný barevný kontrast stěn.

Z celkových více než 1,4 kilometru známých chodeb je veřejnosti přístupných jen 260 metrů; velká část systému je trvale zatopená a probíhá v ní speleopotápěčský průzkum. Podzemní tok má stálou teplotu 8,7 °C a průtok kolem šesti až devíti litrů za sekundu. Systém žije. Sice pomalu, ale žije.

Než se vydáte dolů

Chýnovská jeskyně je otevřená od dubna do října; v zimě je uzavřená kvůli přezimujícím netopýrům. Trasa má převýšení 42 metrů a více než 300 schodů, není vhodná pro osoby s onemocněním srdce nebo pohybového aparátu. Uvnitř je 5–9 °C při vysoké vlhkosti, takže i v létě se hodí mikina a pevná obuv. Parkování u návštěvnického střediska je zdarma, autobusová zastávka Dolní Hořice, Chýnovská jeskyně leží asi 900 metrů od vchodu. Na víkendy v sezóně se vyplatí rezervovat online.

Veřejnosti slouží od roku 1868, je to nejdéle zpřístupněná jeskyně v Čechách. A přesto ji většina lidí nezná. Možná proto, že nezapadá do představy o tom, jak má jeskyně vypadat. Právě to je ale důvod, proč ji navštívit.

Článek Chýnovská jeskyně vznikla jinak než ostatní české jeskyně. Klíčem je amfibolit, hornina, která se rozpouští zevnitř se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.