Rizika pohybu proti přirozenosti

Rada o brzkém vstávání nestojí v první řadě na žádném profesionálně provedeném výzkumu a její slepé dodržování může mít i drastické následky. Jde v zásadě o podobné tvrzení, jako že rakovinu uzdraví krystaly nebo že se dá vyloučit na toaletě. Ačkoli jsou lidé naučení být vzhůru ve dne (jsme diurnální, tedy denní druh), tato preference má jasně patrné rozdíly, které jsou značně individuální. Právě tyto rozdíly tvoří chronotyp, tedy skřivany a sovy.

Geneticky jsme tedy každý nastaveni jako skřivan, sova nebo něco mezi. Rozdíly nastavení mohou přitom dosahovat 18 hodin. Snaha o přepsání vyústí nejspíš v denní ospalost a nesoustředění, večerní bdělost, neurózu, změnu tělesné váhy a další neduhy. Dlouhodobá snaha fungovat chronotypu navzdory může vést i ke smrti. Brzké vstávání vám zkrátka bude k ničemu, když nebudete schopni jakéhokoli rozhodování nebo soustředěné činnosti.

Bez odpočinku není žádný výkon

Motivační příručky bazírující na ranním vstávání jednoduše vynechávají skutečnost, že každé tělo potřebuje svých 7–9 hodin klidného spánku denně. Ano, existují lidé, kteří potřebují spánku minimum, jenže jde o velmi malé procento, na základě čehož nelze stanovovat obecné pravidlo. Obrovským problémem, který propagace těchto postupů způsobuje, je také absence brzkého uléhání, jež by době potřebného odpočinku odpovídalo.

Pokud by chtěl člověk vstávat skutečně kolem čtvrté, musel by jít spát už v devět večer, což nejspíš nehrozí. Do postele si navíc vezme ještě mobilní telefon, který klidný spánek oddálí. Úporná snaha usnout bude mít stejně rušivý účinek. Ráno tak nebude z postele vyskakovat spokojený skřivan, ale jen velmi utahaná zombie s kruhy pod očima. Pokud se bude chtít pustit do čehokoli, bude dělat chyby a bude jí to trvat mnohem déle. Tohle je úspěch?

Napasování úspěchu na přirozenost

Jde tedy nějak dosáhnout kýžené změny v souladu s vlastní přirozenosti? Ano. V první řadě je potřeba zjistit vlastní chronotyp. Budete na to potřebovat několik dní, kdy nebudete tlačeni naprosto ničím. Pointou je vstávat a chodit spát tehdy, kdy si vaše tělo řekne. Vyhněte se také alkoholu, cigaretám, kávě a jakýmkoli dalším prostředkům, které mají na rytmus spánku vliv. Po nějaké době si tělo zajede vlastní rozvrh, od kterého se můžete odrazit.

Když tohle zjistíte, je ideálním stavem možnost najít si práci, kterou si můžete právě na tento vzorec adaptovat. Jestli jste mezní typ, nejspíš to nebude problém, protože budete spánkově „pohyblivější“. Sova se nejlépe usadí v oboru, který dovoluje vlastní nastavení. Západní svět momentálně zažívá těžkou epidemii nespavosti, tudíž udržování mýtu o brzkém vstávání je velmi nebezpečné. Jeho striktní doporučení jako klíčové podmínky úspěchu je hazardem se zdravím.

Zkoušeli jste někdy fungovat navzdory svému chronotypu? Jak to dopadlo?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Snažíte se vstávat brzy ráno? Budete obézní, nemocní a neproduktivní, tvrdí špičkoví genetici se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Letitý souboj dvou ptáků

Nespočet článků zdůrazňuje někdy šílené ranní vstávání světových podnikatelů, pro které je 5 hodin ráno často těžké zaspání. Pokud jste naopak sova, pracujete v noci a vstáváte pozdě, trochu doufáte, že toto doporučení je jen mýtus a záleží na jiných věcech. Jenže psychologie tuhle populární představu spíše podporuje. Ovšem – jako vždycky – je to celé složitější a praxe má trochu více odstínů šedé.

V první řadě je třeba zdůraznit, že asi 60 % lidí je mixem obou typů. Kromě toho tato typologie není jen o tom, kdo kdy vstává a v kolik chodí spát, jedná se totiž o obvyklý čas nejvyššího výkonu. Skřivanům se pracuje nejlépe po ránu, sovám zase mnohem později. Toto rozložení může mít nespornou výhodu pro některá kariérní zaměření. Pokud jste sova, nejspíš pro vás nebude problém pracovat například v hotelu jako noční recepční.

Změny fungování podle věku

Denní doba výkonnosti se také mění s věkem. Lidé v pubertě mají tendenci se posouvat do pozdějšího času, zatímco v dospělosti se vracíme spíše do ranního fungování a zůstáváme tam i ve stáří. Pokud jde o spokojenost, skřivani mají na rozdíl od sov opravdu tendenci k větší pozitivitě. To může být minimálně z části vysvětleno tím, že sovy se setkávají s větším množstvím spánkových problémů, takže jejich tělo si méně odpočine.

Tohle všechno vyvolává mnohem více dalších otázek. Kde se vůbec toto nastavení bere a také, zda se dá v případě potřeby změnit. Dobrou zprávou je, že nic z toho není u člověka vytesáno do kamene. U chronotypu i naší osobnosti mají význam jiné věci než geny. Patří sem rodinné prostředí, profesní zaměření a také denní rutiny, které jsou od nás vyžadovány. Člověk se dokáže adaptovat v mnoha rovinách a tohle bude nejspíš jedna z nich.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Skřivani a sovy aneb Věčný boj o to, kdy je lepší vstávat a jít spát. Neurověda má konečně odpověď, kdo z nich je šťastnější se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.