Šedesát sedm metrů pod Berounkou: co se ukrývá v zatopené puklině

Číslo 67 metrů zní abstraktně, dokud si člověk nepředstaví, co v takové hloubce potápěče čeká. Vertikální puklina se z Hlavního dómu noří kolmo dolů. Do 25 metrů prochází zúžením přezdívaným Studna, pak se rozšiřuje na jeden až dva metry. Kolem hloubky 32 metrů odbočuje lano ke vzduchové kapse, které potápěči říkají Telefonní budka, lokální rozšíření, kde nad vodou zůstala zachycená bublina vzduchu.

Pod ní puklina dál klesá. V úrovni minus 64,5 metru se charakter prostoru radikálně mění: svislá štěrbina přechází v plazivku širokou asi dva metry, ale vysokou pouhých půl metru. S každým dalším decimetrem se strop snižuje. V dosaženém bodě minus 67 metrů měří mezera mezi stropem a dnem dvacet centimetrů. Potápěč, který sem v roce 1988 pronikl s bočně nesenými lahvemi, zahlédl za zúžením náznak pokračování, strop se měl po dvou metrech znovu zvedat, dno klesat hlouběji. Dál se ale nedostal. A od té doby tam podle dostupných záznamů nikdo další nesestoupil.

Mimořádnost Podtraťové netkví pouze v čísle na hloubkoměru. Spočívá v kombinaci extrémních úžin, jemného sedimentu, který po sebemenším pohybu sráží viditelnost k nule, a přímé hydraulické vazby na Berounku; hladina podzemního jezera kolísá se zpožděním podle stavu řeky a při jarním tání může vystoupat nepoměrně vysoko.

Proč o nejhlubší zatopené jeskyni Českého krasu skoro nikdo neví

Koněpruské jeskyně, vzdálené vzdušnou čarou jen několik kilometrů, ročně navštíví desetitisíce lidí. Prohlídková trasa měří 620 metrů, výlet trvá necelou hodinu a ceník Správy jeskyní ČR pro rok 2026 nabízí i mimořádné prohlídky po dohodě. Podtraťová funguje v úplně jiném režimu. Oba vchody (dolní nad tratí a horní, prokopaný komínem v osmdesátých letech) jsou uzavřené. Lokalitu spravuje organizace Geospeleos, jeskyně leží v CHKO Český kras a jakýkoli průzkum vyžaduje povolení Agentury ochrany přírody a krajiny.

Kdo chce do zatopené části, potřebuje víc než razítko na papíře. Profil ponoru (hloubka přes 30 metrů, dekompresní režim, úžiny, nulová viditelnost) odpovídá nejnáročnější zóně 3 podle výcvikových směrnic CMAS. Prakticky to znamená kvalifikaci Full Cave Diver, stovky hodin pod vodou v jeskyních, speciální výstroj a krizové postupy pro situace, kdy se potápěč v plazivce zaklíní. Při zaseknutí v takové hloubce nepřipadá v úvahu rychlá záchrana zvenčí. Rozhodující je prevence, kontrolovaný návrat po vodicí šňůře a chladná hlava.

Šedesát let průzkumu: od olovnice po bočně nesené lahve

Příběh Podtraťové začal v roce 1965, kdy speleologové odkryli jezerní puklinu. O tři roky později vyšel první odborný popis v Československém krasu, autoři Petr Chyba a Vladimír Lysenko ji označili za největší podzemní jezero v Českém krasu. V roce 1980 se do vody poprvé ponořil potápěč a dosáhl 21 metrů. O tři roky později změřila olovnice hloubku 59,9 metru a ukázalo se, že puklina sahá mnohem hlouběji, než kdokoli čekal.

Klíčové roky následovaly rychle za sebou:

• 1984 – objev Nové chodby v hloubce 20 metrů, stoupající pod dno dómu a končící v minus osmi metrech zaklíněnými bloky.
• 1986–1988 – instalace žebříků, lávky a sestupového lana; bezpečnostní zajištění suché části.
• 1988 – dosažení rekordních minus 67 metrů v plazivce, kde strop klesl na 20 centimetrů.
• 1986–1989 – prokopání komínu a vznik horního vchodu 24,3 metru nad původním vstupem, čímž celková denivelace jeskyně dosáhla 107 metrů.

Objev měl přesah i pro geologii regionu. Odborné texty výslovně uvádějí, že Podtraťová podpořila nový pohled na krasovění hluboko pod erozní bází Berounky, tedy na procesy, které formují podzemí daleko pod úrovní, kam sahá běžná představa o jeskyních.

Kde stojí Podtraťová mezi českými podzemními rekordy

V rámci Českého krasu drží Podtraťová primát zatopené hloubky. Celkovou denivelací 107 metrů ji ale v témže regionu překonává jeskyně Na Javorce se 129 metry i Arnoldka se 111 metry. A v celostátním měřítku existuje lokalita zcela jiné kategorie: Hranická propast s ověřenou vodní hloubkou 404 metrů, nejhlubší zatopená propast planety.

Síla Podtraťové spočívá v regionální výjimečnosti a v charakteru ponoru. Žádná jiná zatopená lokalita Českého krasu nenabízí tak extrémní kombinaci hloubky, těsného profilu a vazby na říční systém.

Co čeká za neprůlezným zúžením v minus 67 metrech

Za hranicí dvaceti centimetrů mezi stropem a dnem zůstává otázka. Potápěč v roce 1988 zahlédl náznak pokračování, strop se měl zvedat, dno klesat. Perspektivu mají podle odborných zpráv i střední partie hlavní pukliny a Nová chodba objevená v hloubce 20 metrů. Žádná doložená velká komora ani definitivní konec systému dosud zveřejněny nebyly. Podtraťová si své tajemství drží za bariérou, kterou zatím nedokázala překonat ani špičková technika, ani odvaha.

Článek Pod Českým krasem se skrývá jezero v hloubce 67 metrů pod Berounkou. Potápěči sjíždějí úzkou puklinou, která se pod vodou rozšiřuje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Filmová kulisa, která nehraje na turisty

Databáze filmových lokací evidují u Homoláku několik konkrétních produkcí. Nejsnáze doložitelná je pohádka Tři princezny, jejíž záběry využily právě amfiteátr zatopeného lomu. Kromě ní se v databázi filmových míst objevuje i seriál První republika II a další televizní produkce. Úplný seznam všech natáčení veřejně neexistuje, filmaři si lokace často sjednávají přímo s vlastníkem a žádný centrální registr je neeviduje.

Co štáby přitahuje, je zřejmé na první pohled: kolmé vápencové stěny vysoké desítky metrů, vodní plocha o rozloze přes jedenáct hektarů a naprostá absence moderní zástavby v záběru. Homolák umí zahrát pustinu, tajemný kaňon i zapomenutý svět. Turisté mu proto občas říkají „Český Velký kaňon“.

Devonské moře ve vápenci

Pod filmovou fotogeničností se skrývá něco podstatnějšího. Vápence koněpruské oblasti vznikly před zhruba 400 miliony let, v období devonu, kdy dnešní Český kras ležel v tropickém pásmu a pokrývalo ho mělké teplé moře s korálovým útesem. Paleontolog Ivo Chlupáč popsal v odborném textu pro časopis Vesmír mechanismus, který z koněpruského útesu udělal paleontologický poklad:

• Útesové prostředí poskytovalo životní prostor korálům, ramenonožcům, trilobitům, lilijicím, mechovkám, plžům i hlavonožcům.
• Bouře a vlnobití rozbíjely schránky organismů a ukládaly je spolu s vápenným pískem do klidnějších zón na periferii útesu.
• Diageneze, proces zpevňování sedimentu v horninu, proběhla u koněpruského útesu neobvykle šetrně, bez destruktivní rekrystalizace, která jinde organické struktury rozloží k nepoznání.

Výsledek? Fosilie ve zdejších vápencích jsou mimořádně dobře čitelné. Česká geologická služba eviduje v blízké referenční lokalitě jihozápadně od Homoláku významné nálezy trilobitů, brachiopodů a krinoidů ve vinařických vápencích. Sběr přímo v Homoláku je ovšem vyloučený, nejen kvůli zákazu vstupu, ale i proto, že areál spadá pod báňský dozor.

Jezero, které nikdo neplánoval

Zajímavý je i samotný vznik vodní plochy. Homolák není rekultivační nádrž napuštěná podle projektu. Dno lomu mělo původně přirozený krasový odtok, voda odcházela puklinami ve vápenci do podzemí. Když se tento odtok postupně zanesl sedimentem, lom se samovolně zaplavil. Vzniklo tak jezero, které dnes pokrývá 11,2 hektaru a dodává lomu jeho charakteristický vzhled.

Jenže ani tato podoba nemusí být trvalá. Dokumentace k záměru VČS-východ počítá s tím, že do západní části jezera zasáhne vnější výsypka o ploše přibližně 2,2 hektaru, tedy skoro pětina současné vodní plochy. Homolák tak v roce 2026 není opuštěný lom čekající na proměnu v rekreační zónu, ale stále živý průmyslový prostor s vlastním plánem.

Jak se tam dostat a co čekat

Z Prahy je to ke Koněpruským jeskyním, které slouží jako přirozený výchozí bod, zhruba padesát minut autem nebo čtyřicet minut vlakem do Berouna a dál autobusem. Pěší okruh přes vyhlídky nad Homolákem s převýšením 160 metrů měří sedm kilometrů.

Nejlepší výhled se podle autorky průvodce Kudy kam do lomu Romany Červinkové otevírá z horního rohu louky, pár kroků mezi stromy. Další pohled nabízí místo asi šedesát metrů před závorou do lomu Plešivec. Vyhlídka je na běžně přístupné turistické trase bez doložené sezonní uzávěry.

Kombinace s návštěvou Koněpruských jeskyní (zpřístupněná prohlídková trasa dlouhá 620 metrů s kompletním zázemím) dává z výletu celodenní program. Jeskyně jsou řízená atrakce s pokladnou a průvodcem. Homolák je jejich protiklad: zakázaný, neřízený a o to působivější.

Pokuta patnáct tisíc

Reportáž ČT24 z léta 2024 citovala ředitele Velkolomu Čertovy schody: lidé do Homoláku nesmějí, přestupníkům hrozí pokuta až patnáct tisíc korun. Většinu případů prý řeší domluvou, policii volají výjimečně. Lákadlo zatopeného lomu je ale silné, sociální sítě neustále plní fotky z míst, kam se legálně dostat nelze.

Článek Lom Homolák v Českém krasu: Místo natáčení známých českých filmů i nálezů zkamenělin, uchovaly se tu díky geologickým procesům se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.