Průčelí, které mělo ohromit i císaře

Průčelí, tedy hlavní čelní fasáda obrácená do veřejného prostoru, je u Černínského paláce rozčleněno do 29 okenních os. Řada mohutných polosloupu v korintském řádu běží přes celou šíři Loretánského náměstí a vytváří dojem, který měl být záměrně drtivý. Stavebníkem byl Humprecht Jan Černín z Chudenic, císařský vyslanec v Benátkách, který po cestách po Itálii a Francii studoval stavitelství a chtěl v Praze rezidenci odpovídající italské barokní kultuře. Projekt svěřil architektu Francescu Carattimu a stavba začala v roce 1669.

Parcela sama o sobě představovala inženýrskou výzvu: nerovný pozemek o rozměrech zhruba 60 × 250 metrů s výškovým rozdílem 8,5 metru. Na běžných fotografiích se tahle roztaženost ztrácí. Teprve když člověk projde celou délku fasády pěšky, pochopí, proč prý císař Leopold I. palác sarkasticky nazval „stodolou bez vrat“.

Obrazárna, kasárna, říšský protektor

Za monumentálním průčelím se původně skrývala dispozice hodná malého zámku: velký sál o výšce dvou a půl podlaží, pět slavnostních salonů, jídelna, hraběcí byt, kaple a rozsáhlá obrazárna. Podle soupisu z roku 1710 palác ukrýval na 1 300 obrazů a dalších uměleckých děl, a právě tak velkorysá sbírka vysvětluje, proč Černín potřeboval tak velkorysý prostor.

Jenže právě velikost paláce se rodu stala osudnou. Výstavba, výzdoba, válečné škody a běžná údržba výrazně zatížily rodové finance. Nájemné, které Černínové za pronájem části prostor vybírali, podle MZV nepokrylo ani základní opravy. V roce 1851 rodina palác prodala armádě. Následovala kasárenská přestavba, která budovu zdevastovala: z původních tří podlaží vznikla čtyři, velký sál zanikl, zničeny byly štukové stropy, klenba kaple i malby. V zahradě vyrostly stáje, vozové kolny a kovárna.

Další temná kapitola přišla za protektorátu. V paláci sídlil nejprve říšský protektor Konstantin von Neurath, po něm Reinhard Heydrich a kancelář tu měl i K. H. Frank. Sklepy byly přebudovány na protiletecké kryty, střecha dostala železobetonový skelet proti bombardování a přízemí chránila silná betonová zeď.

Janákova záchrana a diplomatický druhý život

Zásadní obrat přinesla první republika. Architekt Pavel Janák dostal v roce 1928 úkol proměnit zdevastovanou kasárenskou budovu v reprezentativní sídlo ministerstva zahraničí. Rekonstrukce trvala do roku 1934 a vrátila paláci barokní charakter: Janák odstranil většinu kasárenských zásahů, obnovil původní trojpodlažní členění a doplnil skrytou administrativní přístavbu, která z náměstí není vidět. Vznikl i takzvaný Masarykův byt, dnes součást reprezentačních prostor ministerstva.

Jak si palác prohlédnout

Průčelí je viditelné kdykoli – stačí dojít na Loretánské náměstí. Z centra Prahy se nejsnáze dostanete tramvají linky 22 nebo 23 na zastávku Pohořelec. Interiéry jsou ovšem jiná liga:

• Běžný vstup neexistuje. Palác se otevírá jen při mimořádných akcích, jako je Den otevřených dveří, naposledy proběhl 30. května 2026.
• Černínská zahrada má samostatný vstup naproti Loretě a je přístupná sezónně, zpravidla od května do září o víkendech od 10 do 17 hodin. Vstup je zdarma. Přesné termíny pro aktuální rok je vhodné ověřit na webu MZV.

Pro srovnání v evropském měřítku: italská Reggia di Caserta, královský palác u Neapole, má strany půdorysu 247 a 190 metrů. Černínský palác s ní nesoutěží, je to městský aristokratický palác, ne panovnická rezidence. V českém kontextu ale stojí zcela osamocen.

Článek Černínský palác má nejdelší barokní průčelí v Česku. Dosahuje délky 150 metrů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.