Dvě věci, které se uvolní do vzduchu

Charakteristický odér, který během deště cítíte, může pocházet hned ze dvou zdrojů. Tím prvním je látka jménem geosmin. Tu produkují bakterie aktinomycet rodu Streptomyces, jak rozebírá web Howstuffworks. Za suchého počasí produkují tyto mikroby spory v půdě. Jakmile tedy začne pršet, kapky vody do nich doslova šlehají a šíří spory vzduchem, kde je vdechujeme. To je jeden zdroj charakteristicky zemité vůně projevující se při dešti.

Dalším důvodem pachu je olej, který během období sucha vylučují rostliny. Ty tímto nástrojem brání semenům v klíčení. Těkavá látka se hromadí na površích v okolí, nejčastěji kamenech. Sloučeniny oleje se pak uvolňují do vzduchu, opět hlavně v důsledku probíhajících srážek. Mechanismus je tedy totožný s předchozím modelem, jen zdroj zasažený kapkami vody se liší. Opět je ale výsledkem vůně, kterou většina lidí velmi vítá a ocení.

Vůně vzduchu po letní bouřce

Celkově k vůni deště přispívá ještě třetí faktor, kterým je ozón. Ten vzniká ve velkých objemech v blízkosti úderu blesku. Způsobuje ho proces známý jako korónový výboj. Zjednodušeně řečeno oddělí úder blesku molekuly kyslíku a dusíku, které se nachází v atmosféře. Ozón tedy vzniká z části těchto reformovaných molekul. Jde o specifický, chlóru podobný štiplavý zápach. Pravděpodobně jste ho zachytili během bouřky nebo krátce po ní.

Když pak někdo říká, že „cítí přicházející déšť“, je to právě proto, že vítr přináší vůni ozónu ještě předtím, než na konkrétním místě začne opravdu pršet. Co je dosud trochu záhada, je ona oblíbenost vůně deště. Podle jedné z teorií za její existencí stojí zkrátka evoluce lidského druhu. Badatelé se domnívají, že fandění dešti máme po předcích. Jejich přežití totiž jednoduše záviselo na tom, jak moc a často pršelo. Čím více, tím obvykle lépe.

Suchá místa, iluze deště a kovy

Možná vás překvapí, že oblastí s nejmenší mírou deště není vůbec poušť. Ačkoli je pokryta ledem, nejméně deště za rok dostane Antarktida. Stejně tak se ne vždy stane, že by déšť namočil samotnou zem. V některých oblastech se totiž stihne vypařit ještě před dopadem jediné kapky. Experti popisují „fantomový déšť“ takto: „Vidíte oponu deště, která visí na nebi, zatímco dole vadnou živé organismy, které zoufale prahnou po kapce vláhy.“

„Jde o mučení bez konce a naději bez naplnění. Pak se mraky naprosto vytratí.“ Ne všechny dešťové kapky jsou také tvořeny vodou. Například na Venuši či dalších měsících a planetách prší pravidelně kyselina sírová. A bude to ještě podivnější. Na planetě vzdálené 5 000 světelných let našli vědci kapky z roztaveného železa. A to je ještě naše blízké sousedství. Kdoví, jakou variantou srážek nás vesmír ještě překvapí.

Článek Co způsobuje vůni deště a proč nám tolik voní: Jednou z příčin jsou „probuzené“ bakterie, druhou je ozón se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Problematika tekoucí vody a betonu

Sprchování (či dokonce koupel), mytí nádobí, a zkrátka jakékoli použití tekoucí vody během bouře, nese svá rizika. Zaprvé jsou vodovodní trubky obvykle z kovu (často oceli nebo mědi), což znamená, že vedou elektrický proud. Zadruhé voda z kohoutku v sobě má mnoho nečistot, které vodivost neomezují. Pokud se tedy jakkoli pokryjete vodou, děláte ze sebe doslova terč pro zásah elektrickým proudem. A stačí jen zavadit.

Podobně vodivým médiem je beton použitý ve stavbách. Možná si řeknete, že je to přece kámen. Jenže betonové zdi a podlahy v sobě mají železné tyče (tzv. železobeton) a v kombinaci s betonem tak vzniká vodivé prostředí. Stejně tak je rizikové skladování plastových kanystrů s pitnou vodou přímo na betonovém povrchu. Plast totiž nabírá z betonu chemikálie, které mohou přejít do samotné vody. Jednoduchým opatřením je postavit nádobu na karton nebo dřevo.

Až příliš lákavé svíčky

Rachocení větru, déšť a blýskání přímo vybízí k zapálení svíček a například vyprávění duchařských příběhů. Jenže u svíček stačí chvilička nepozornosti a požár je na světě. Během skutečně prudkých bouřek pak mívají hasiči co dělat například s popadanými stromy, takže není dobré jim přidělávat problémy, jimž lze snadno předcházet. Buď si vyprávějte u baterky, nebo dejte svíčky do misky s vodou, abyste riziko požáru výrazně snížili.

Během silných větrů nebo intenzivních bouří bývá sklep příjemné a populární místo na to se „zašít“. Ukazuje se ale, že zase až tak bezpečný není. Pokud je skutečně pod úrovní terénu a nemá navíc okna, odřízne vám jakýkoli problém únikovou cestu. Příkladem budiž bleskové povodně, které se v některých oblastech vyskytují pravidelně i několikrát do roka. A na mnoha místech není třeba ani výraznějších srážek, stačí jeden pořádný liják.

Domácí generátory a blízkost oken

Přenosný generátor elektřiny je užitečná věc, pokud vypadne proud a potřebujete udržet aspoň ledničku. Problém je, že tyto stroje uvolňují oxid uhelnatý, který je pro lidi jedovatý. Můžete si tak snadno přivodit bolesti hlavy, nevolnost, mdloby, celkové oslabení i zvracení. Obecně vzato ho nepoužívejte v malých prostorách, jako jsou přímo obývané místnosti. A pokud není vyhnutí, zapínejte ho jen na nezbytnou dobu jako nouzové řešení (alternativou může být výkonná power banka s kapacitou desítek tisíc mAh).

Stát u okna a dívat se na venkovní bouření je poměrně lákavé a některé lidi to doslova fascinuje. Problém je, že prudký vítr vám může do oken snadno hodit něco zvenku. A i když ta věc neproletí přímo sklem, stačí jen nešikovná prasklina a pár střepů, abyste se pořezali nebo utrpěli poranění očí. U starších domů se mohou blesky dostat do pokoje i prasklinami v rámu, ačkoli takové případy jsou vzácné. Ideální je nalít si dobrý čaj a sednout si někam s knihou.

Nevypínejte zprávy a venku se schovejte

Pokud je bouře opravdu silná nebo trvá dlouho, hodí se zůstat v obraze, pokud jde o dodávky vody, proudu nebo problémy v dopravě. Nevypínejte televizi, případně nechte zapnuté rádio. Včasné informace vám mohou ušetřit mnoho problémů a připravíte se na rizikové situace předem. Nota bene v případě, že bydlíte dál od města a s „civilizací“ vás spojuje jedna autobusová nebo vlaková linka. Poškodit trať není pro bouři žádný problém.

Jestli máte tu smůlu, že vás bouře zastihla venku a nemáte poblíž žádný úkryt, záleží na vaší bezprostřední reakci. Zaprvé se nedržte ničeho kovového jako deštníků nebo kola. Zadruhé se vyhněte vyvýšeným místům a otevřeným prostorům. Pamatujte, že blesk si vždycky hledá nejvyšší místo, kam se trefit. Čím níže jste, tím lépe. Samozřejmě pokud to jen trochu jde, dostaňte se co nejdříve domů nebo do města.

Máte nějaká zajetá domácí opatření, když venku začne boží dopuštění?

Zdroj: BrightSide

Článek 7 běžných věcí, které při bouřce nesmíme dělat. Můžou nás na místě zabít, přitom jde o banálnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak se může vítr takhle zkoncentrovat

Ve Spojených státech se vyskytne průměrně tisíc tornád každý rok. Lokalita států jako Texas, Nebraska, Alabama a Oklahoma se dokonce jmenuje Ulička tornád, protože výskyt je tu téměř pravidelný. Místní systémy monitoringu počasí jsou tak přesné, že mapují kritické bouřky prakticky po minutách. Ovšem predikce samotného tornáda je zcela jiný příběh. V jeden okamžik jen normálně prší a najednou máte pryč polovinu domu.

Určité podmínky vzniku tornáda nahrávají, takže do jisté míry ho predikovat lze. Jenže nikdo vám neřekne, kde se konkrétně objeví, jak bude silné, jak dlouho bude trvat a kolik jich bouře vytvoří. Klíčem je velmi nestabilní větrné prostředí, kdy jdou proti sobě různé směry větru v různých výškách. Nejdříve takhle vznikne obrovská bouře, ve které stoupá teplý vlhký vzduch, zatímco chladný klesá dolů spolu s deštěm a kroupami.

Větrný generátor ještě silnějšího větru

Všechny popsané podmínky vytváří obrovský větrný tunel. Přestože začíná jako horizontální, může se snadno překlopit do vertikály. Následně stáhne bouřkové mraky až k zemi a během toho ještě posílí jejich rotaci. Jakmile se tento proud větru dotkne země, jedná se o tornádo a je to obrovský problém pro cokoli, co mu stojí v cestě. Jednoduše proto, že rychlost rotace vzduchu uvnitř je obrovská, dosahuje skoro 500 kilometrů v hodině.

V USA jsou na tornáda adaptovaní, my v Evropě příliš ne. Proto nás může tento jev snadno zaskočit, navíc zdejší stavby nejsou vůči tornádu nikterak přizpůsobeny. V USA je hodně domů z železobetonového skeletu, který tornádo nejvýše poškodí, ale už ho kompletně nezlikviduje. Obyvatelé jsou navíc připraveni a při varovných zprávách se zkrátka ukryjí ve sklepě s nejnutnějším vybavením a jen počkají, až se rozběsněný živel přežene.

Zdroj: SciJinks

Článek Jak došlo ke vzniku posledního českého tornáda? Je to daleko větší přírodní alchymie, než byste čekali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.