Excentrik, kterého šlechta nechtěla

Jiří Haas z Hasenfelsu nebyl klasický aristokrat. Rodina získala šlechtický titul relativně čerstvě a staré moravské rody se s „novobaronem“ příliš nestýkaly. Z první světové války se vrátil jako stárnoucí svobodný muž, roky se soudil s vlastní matkou o majetek a společenský život na Bítově si budoval po svém: se zvířaty.

Na hradě postupně vyrostla jedna z největších soukromých zoologických zahrad v tehdejším Československu. Voliéry, výběhy, psinec v bývalém divadelním sále. Choval exotická zvířata včetně lvice Mietzi-Mausi a mravenečníka. Ale srdce jeho menažerie tvořili psi. Až dvě stě najednou. Když umřeli, nechal je pohřbít na několika psích hřbitovech přímo v areálu hradu. A ty nejbližší nechal preparovat, aby s ním zůstali dál.

Oficiální historie hradu ho popisuje jako pedanta, výstřední a rozporuplnou postavu s velkorysým srdcem. Přesnější než „blázen“ je „člověk, který si z hradu vytvořil vlastní svět, protože v tom vnějším nenašel místo“.

Padesát psů v novogotickém paláci

Kolik přesně preparátů sbírka čítá, záleží na tom, koho se zeptáte. Oficiální historická sekce webu uvádí 51 kusů, titulní stránka hradu mluví o 49. Kastelán Jan Binder v roce 2018 pro Český rozhlas upřesnil, že vystavených je 49 psů, jeden vlk leží v depozitáři a jeden exponát musel být vyřazen kvůli špatnému stavu. Bezpečné číslo je „zhruba padesát“.

Mezi exponáty nejsou jen čistokrevná plemena. Část zvířat byli kříženci, což jen podtrhuje, že nešlo o prestižní chovatelskou přehlídku, ale o osobní památník. Sbírka prošla restaurováním a dnes působí udržovaně, žádná oprýskaná strašidelná atrakce. Psi jsou zasazeni do běžného reprezentativního palácového okruhu mezi novogotické interiéry, obrazy a další zoologické sbírky. Dojem je spíš bizarně intimní než prvoplánově děsivý.

Pro srovnání: londýnské Natural History Museum v Tringu spravuje rozsáhlou psí kolekci, ale jde o vědecký muzejní fond zahrnující kosterní materiál a archeologické nálezy. Na Bítově je každý exponát bývalý mazlíček jednoho konkrétního člověka. Ten rozdíl cítíte.

Co se stalo po baronově smrti

Baron Haas zemřel v květnu 1945, těsně po konci války. Následovalo období chaosu. Mobiliář se ničil, kradl a rozprodával, zvířata ze zoo trpěla hladem, část jich byla rozebrána nebo vypuštěna. K formálnímu vyvlastnění paradoxně nedošlo, majitel už nežil, ale stát hrad převzal do správy a v roce 1949 ho otevřel veřejnosti. Finanční vyrovnání s rodinou přišlo až v šedesátých letech.

Sbírka psů přežila. A právě to je na Bítově nejsilnější: soukromá citová vazba jednoho excentrického aristokrata se proměnila v muzeální exponát. Místo, kde baronova intimní posedlost přestala být podivínstvím a stala se kulturní památkou.

Prakticky: jak sbírku najít v sezoně 2026

Sbírka psů je součástí I. prohlídkového okruhu Palác, bez vstupenky na tento okruh se k ní nedostanete. Nestačí levnější okruh Areál hradu.

• Vstupné 2026: dospělí 260 Kč, senioři 65+ a mládež 18–24 let 210 Kč, děti 6–17 let 80 Kč
• Sezóna: hrad otevřel 2. dubna 2026, ale v dubnu běží provoz hlavně o víkendech a svátcích; ve všední dny jen pro předem rezervované skupiny. Standardní denní provoz okruhu Palác startuje 1. května.
• Rezervace: jednotlivci bez rezervace, skupiny předem
• Přístup: z parkoviště nad hradem 600 metrů po asfaltu z kopce, od autobusové zastávky v obci zhruba 2 km pěšky

Pro rodiny s menšími dětmi: hrad počítá s rodinami, nabízí přebalovací pult a areál s živými zvířaty. Sbírka psů ale leží na palácovém okruhu a jde o preparovaná domácí zvířata. Školáci většinou zvládnou bez problémů. U citlivějších předškoláků záleží na individuální toleranci, explicitně temný obsah má na Bítově spíš samostatný okruh Hladomorna, mučírna a vězení.

Bítov stojí za cestu kvůli romantické poloze nad Vranovskou přehradou, kvůli zbrojnici i kvůli výhledům z hradeb. Ale odcházíte s obrazem těch padesáti psů. Ne proto, že by byli strašidelní, ale proto, že za každým z nich stojí člověk, který se nechtěl vzdát toho, co miloval.

Článek Morbidní láska až za hrob: Na Bítově najdete nejmorbidnější sbírku mazlíčků na světě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.