Když Rašín v noci nechal zavřít hranice a vytáhnout kolky

Tyto narychlo upravené peníze totiž vznikaly v době, kdy se hroutil starý svět a na troskách císařství se rodilo svobodné Československo. Dnes po nich sběratelé doslova šílí a v aukcích za ně platí neuvěřitelné sumy.

Píše se rok 1919 a nová Československá republika čelí obrovskému problému. V oběhu stále kolují staré rakousko-uherské papírové bankovky, které kvůli poválečnému chaosu a tiskařským lisům ve Vídni ztrácejí hodnotu raketovým tempem. Hrozilo, že nás rakouská hyperinflace stáhne ke dnu. Tehdejší ministr financí Alois Rašín proto vymyslel geniální a nekompromisní plán: tajné osamostatnění naší měny.

Na začátku března 1919 se ze dne na den neprodyšně uzavřely státní hranice a zastavil se veškerý pohyb osob i zboží. Lidé museli přinést své staré rakousko-uherské peníze na sběrná místa. Tam na ně úředníci lepili speciální papírové kolky, nebo na ně tiskli červený či černý přetisk s textem „CHÚ“ (zkratka pro tehdejší Cheb, ústřednu či specifické úřady) nebo „Československá republika“. Co nebylo okolkované, ztratilo na našem území platnost.

Sběratelský hlavolam ukrytý v detailech a padělcích

Proč mají tyto bankovky s přetisky dnes tak gigantickou hodnotu? Celá tahle akce se dělala v obrovském spěchu, často na koleni a v provizorních podmínkách místních tiskáren. Díky tomu vzniklo obrovské množství variant, různých odstínů inkoustu, a dokonce i tiskových chyb, kdy byl přetisk omylem otočený vzhůru nohama. To je pro dnešní badatele a numismatiky hotový ráj.

Mělo to ale i svou stinnou stránku. Protože okolkované peníze měly okamžitě mnohem vyšší hodnotu než ty staré rakouské, začaly se hned v roce 1919 masivně padělat. Lidé si doma vyráběli falešná razítka, aby si zachránili úspory. Skutečný znalec dnes pod lupou zkoumá složení tehdejšího inkoustu a hloubku vrypu razítka do papíru, aby odhalil pravý historický unikát od dobového podvodu.

Tisíce na ruku za neporušený kousek historie

O ceně těchto raritních papírků rozhoduje především to, jak moc s nimi lidé v roce 1919 platili, a jak moc se na nich podepsal zub času. Papír je extrémně křehký materiál, který trpí vlhkostí, světlem a častým skládáním. Najít bankovku, která nemá polámané rohy, není natržená a její přetisk je dokonale ostrý, je malý zázrak.

Pokud se na vás usměje štěstí a v pozůstalosti takový kousek najdete, můžete si gratulovat. Za tyto narychlo okolkované bankovky, kterých se kvůli tehdejšímu rychlému stahování z oběhu dochovalo naprosté minimum, platí sběratelé obrovské peníze. Za dobře zachovalé kousky od méně běžných nominálních hodnot se na současném trhu běžně platí i 20 000 Kč za jednu jedinou bankovku. U těch největších rarit se pak částky na prestižních aukcích šplhají do řádů stovek tisíc korun.

Článek Bankovka po prababičce může být numismatický poklad. Vypadá jako zničená a potištěná, ve skutečnosti je to poklad za desetitisíce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dva kusy na světě, jeden v dražbě poprvé

Podle Aleše Kohouta z aukční síně Bankovky.com existují v soukromých sbírkách pouze dva známé neperforované exempláře této pětitisícovky. Perforovaných bankovních vzorů, tedy kusů znehodnocených průrazem, se ve sběratelských kruzích eviduje kolem 36. Rozdíl je zásadní. Perforovaný vzor je muzejní artefakt. Neperforovaná státovka je platidlo, které skutečně mohlo projít rukou pokladního v roce 1920.

Z původního nákladu přibližně 600 000 kusů přežilo necelých čtyřicet. Zbytek spolkla krátká oběhová životnost (bankovka byla stažena už v roce 1921 kvůli masivnímu padělání) a následné systematické ničení vrácených kusů.

Proč rok 2024 překonal rok 2020

Kdo sleduje český aukční trh, pamatuje si jiný rekord: 20. listopadu 2020 se pětitisícovka stejné emise prodala za 14 520 000 Kč. Jenže nešlo o tentýž typ. V roce 2020 se dražil perforovaný bankovní vzor. V roce 2024 poprvé vstoupila do aukce pravá neperforovaná státovka, navíc doprovázená posudkem soudního znalce Luďka Vostála a mezinárodní certifikací PMG.

Skok z 14,5 na 25,7 milionu tedy nevznikl inflací ani bublinou na sběratelském trhu. Vznikl přechodem do jiné vzácnostní ligy. Jako kdybyste porovnávali zkušební výtisk knihy s exemplářem, který autor vlastnoručně podepsal a odeslal adresátovi; obojí je vzácné, ale jedno vypráví příběh navíc.

Vídeňská stopa, která se nedá zopakovat

Jak potvrzuje historický web ČNB, nominály 1 000 Kč a 5 000 Kč první emise se tiskly ve Vídni jako jediné ze série. Nižší hodnoty vznikaly v českých tiskárnách, u části z nich se výtvarně uplatnil Alfons Mucha. Pětitisícovka ale patří do jiného světa: vídeňského okruhu kolem tiskárny cenin Druckerei für Wertpapiere při tehdejší Oesterreichisch-ungarische Bank.

Tato instituce po roce 1918 nezanikla ze dne na den. Spíš se proměnila. Rakouské bezpečnostní tiskové zázemí procházelo reorganizacemi, stěhováním, technologickou modernizací. Mechanické guillochovací stroje, ty, které vytvářely jemné ochranné vzory na bankovkách, fungovaly v původní podobě až do šedesátých let, než je nahradily elektronické. Klasické guilloche postupně ustoupily novějším bezpečnostním prvkům.

Co se ale nedá rekonstruovat, je přesná kombinace dobového papíru, tiskových barev a strojního nastavení z jara 1919. Aukční popis výslovně zmiňuje „relativně špatný papír“, a právě to paradoxně zvyšuje hodnotu zachovalého kusu. Každý exemplář nese výrobní stopu, kterou lze porovnávat s katalogizovanými kusy a známými dobovými padělky, ale jejíž kompletní technická specifikace se v otevřených zdrojích nedochovala. Čím víc se dobový kontext vzdaluje, tím náročnější je autentizace, a tím cennější je kus, jehož pravost už někdo spolehlivě doložil.

Co dělat, když najdete starou bankovku v zásuvce

Šance, že v pozůstalosti objevíte neperforovanou pětitisícovku z roku 1919, je mizivá. Reálnější scénář: staré album s bankovkami, kde majitel netuší rozdíl mezi perforovanou znehodnocenou variantou a pravou státovkou. I perforovaný kus může mít hodnotu v řádu milionů.

Praktický postup:

• Nemanipulujte. Žádné čištění, narovnávání pod knihou, sponky ani lepicí páska. Library of Congress doporučuje čisté ruce, suché a chladné prostředí, archivní obaly bez kyselin.
• Vyfoťte a kontaktujte specialistu. Bankovky.com i AUREA nabízejí bezplatné předběžné posouzení z fotografií.
• Nechte potvrdit pravost. U potenciálně cenného kusu následuje znalecký posudek a případně mezinárodní certifikace PMG.

Kdy stav přestane být rozhodující

V běžném sběratelství platí jednoduchá rovnice: lepší stav = vyšší cena. U extrémních rarit se ale hierarchie láme. Rekordní pětitisícovka s PMG 30 Very Fine, tedy s patrnými sklady a opotřebením, překonala o 11 milionů vizuálně atraktivnější perforovaný vzor. Stav cenu ovlivňuje, ale u dvou známých neperforovaných kusů na světě dominuje samotná existence nad kosmetickými detaily.

Právě tohle je na celém příběhu nejpodstatnější. Nejdražší československá bankovka není nejkrásnější, nejzachovalejší ani technicky nejsofistikovanější. Je nejosamělejší, a pochází z výrobního okamžiku, který se už nikdy nezopakuje.

Článek 5 000 Kč z roku 1919 stojí dnes 25 milionů. Cenu určuje chemické složení inkoustu, které zmizelo s jednou vídeňskou tiskárnou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.