Žralok chodí po mořském dně jako pes. V Papui našli nový druh a už mu hrozí vyhynutí

Desátý druh „chodícího“ žraloka byl formálně popsán v červnu 2026. Vědci zároveň varují, že má nejmenší známý areál ze všech příbuzných, a okno na jeho záchranu se rychle zavírá.

Foto: Public Domain Pictures

Představte si žraloka, který nepluje vodním sloupcem, ale šourá se po korálovém dně na čtyřech ploutvích jako líný pes. Přesně tak se pohybuje rod Hemiscyllium, skupina malých žraloků z tropického Indo-Pacifiku, kterým angličtina říká „walking sharks“. Teď k nim přibyl nový člen: druh Hemiscyllium dudgeonae, popsaný z mělčin jihovýchodní Papuy-Nové Guineje. Je to první nově popsaný chodící žralok od roku 2013, a zároveň kandidát na jedno z nejrychlejších zařazení mezi ohrožené druhy v historii rodu. Tým vedený Jess Blakeway z australské University of the Sunshine Coast publikoval formální popis v Journal of the Ocean Science Foundation a rovnou v něm upozornil, že bez okamžité ochrany může druh lokálně vymizet dřív, než ho stihne IUCN poprvé ohodnotit.

Chůze místo plavání

Když se řekne žralok, většina lidí si vybaví torpédovitý tvar prořezávající otevřený oceán. Chodící žraloci jsou jiný svět. Měří v průměru kolem šedesáti centimetrů, žijí na mělčinách a korálových plošinách a v noci loví bezobratlé ze dna: červy, korýše, drobné měkkýše. Klíčový rozdíl je v pohybu: místo klasického laterálního vlnění těla a pohonu ocasní ploutví se opírají o prsní a břišní ploutve a využívají je jako čtyři opěrné body. Výsledkem je pomalý, kolébavý pohyb připomínající spíš mloka než predátora. Při odlivu se takhle dokážou přesouvat mezi izolovanými tůněmi na obnažených útesech, kde jiní žraloci nemají šanci.

Nejde o kuriozitu jednoho druhu. Celý rod Hemiscyllium (devět dosud známých druhů plus nově desátý) sdílí tuto adaptaci. Právě ona je ale zároveň pastí: chůze po dně znamená silnou vazbu na konkrétní typ habitatu a minimální schopnost překonávat hlubší úseky moře. Každá populace tak zůstává izolovaná na svém kousku pobřeží.

Objev v zálivu Milne Bay

Příběh nového druhu začal nenápadně. Během průzkumů v provincii Milne Bay na jihovýchodě Papuy-Nové Guineje si výzkumníci všimli žraloků, kteří nevypadali jako žádný z dosud popsaných druhů. Místo očekávaných leopardích skvrn měli na hnědém těle nápadné bílé čárky a drobné tečkování, vzor, který neodpovídal ničemu v klíčích k rodu Hemiscyllium.

Samotný vzhled ale k popisu nového druhu nestačí. Tým provedl genetickou analýzu, která potvrdila, že jde o samostatnou vývojovou linii odlišnou od všech devíti známých příbuzných. Celkem bylo zdokumentováno dvanáct jedinců o délce 39 až 78 centimetrů, většina z nich byla po odběru vzorků vrácena zpět do moře. Potvrzený výskyt zahrnuje pouhých pět lokalit:

• tři v oblasti Amphlettových ostrovů (včetně Yabwaia Island a Watota/Nubwageta),
• dvě u Trobriandských ostrovů, kde existuje i starší muzejní exemplář z ostrova Munuwata.

Místní rybáři přitom žraloka znali dávno. Na Amphlettových ostrovech mu říkají kadedekedewa, „psí žralok“ nebo „líný žralok“. Na Trobriandech ho znají jako botabota. Věda druh teprve standardizovala a geneticky oddělila; místní ekologická znalost ji předběhla o generace.

Nejmenší areál, největší riziko

Tady se příběh objevu mění v příběh ohrožení. Autoři studie výslovně uvádějí, že H. dudgeonae má nejmenší známé rozšíření ze všech chodících žraloků. Pět potvrzených lokalit v jednom zálivu jedné provincie, to je celý známý svět tohoto druhu.

U rodu Hemiscyllium přitom právě malý areál rozhoduje o stupni ohrožení. Podle přehledové kapitoly IUCN z roku 2024 spadlo sedm z devíti dříve hodnocených druhů do kategorií „téměř ohrožený“ nebo „zranitelný“ především kvůli kritériu B, tedy malé ploše skutečného výskytu. Na omezenou geografii se pak vrství lokální hrozby:

• destruktivní rybolov a noční sběr na mělčinách,
• sedimentace z odlesňování a zemědělství,
• znečištění pobřežních vod,
• pobřežní výstavba,
• odbělování korálů v důsledku klimatické změny,
• odběr jedinců pro mezinárodní obchod s akvarijními rybami.

Jeden lokální zásah (rozšíření vesnice, úhyn korálu po teplotní vlně, intenzivní rybolov) může zasáhnout podstatnou část celé světové populace. Autoři studie připouštějí, že na některých místech už mohlo dojít k lokálnímu vymizení.

Závod s časem: expedice a Červený seznam

Blakeway a její tým nečekají se založenýma rukama. Podle vyjádření University of the Sunshine Coast se na říjen 2026 chystá další expedice do Milne Bay, jejímž cílem je nasbírat data potřebná pro první formální hodnocení druhu na Červeném seznamu IUCN. Půjde především o zpřesnění rozsahu výskytu, odhad početnosti, míru fragmentace populací a kvantifikaci konkrétních hrozeb, tedy přesně ty parametry, které rozhodují o zařazení do kategorie „zranitelný“ versus „ohrožený“.

Celý výzkum přitom přepsal i dosavadní představu o rozšíření ostatních papuánských chodících žraloků. Tým provedl přes sedmdesát průzkumů na pětatřiceti lokalitách a zjistil, že se areály jednotlivých druhů ve východní Papui-Nové Guineji mohou geograficky překrývat, aniž by se druhy na stejném místě vyskytovaly společně. Východní část země byla dosud z hlediska těchto žraloků překvapivě málo prozkoumaná.