Česko má zahradu tak obří, že tu nikdy nepotkáte davy. Je na seznamu UNESCO a vyvede vás z míry

Stačí projít zámeckou branou a ocitnete se v docela jiném světě. Čekají vás klikaté cesty, tiché rybníky, alpský srub i tisíce kvetoucích rododendronů. Ano, právě tak vás přivítá Průhonický park a nabídne vám víc než jen obyčejnou procházku. Naopak, užijte si tu celodenní výlet do živé botanické galerie, kterou její zakladatel tvořil více než padesát let.

Krása, kterou jen tak někde neuvidíte

Řeč je o skutečném krajinářském skvostu, který je od roku 2010 národní kulturní památkou a zároveň součástí světového dědictví UNESCO (pro upřesnění – je zapsán jako součást památky historického centra Prahy).

Park založil roku 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Chtěl tak dát život svému snu a vytvořit krajinu, která bude působit přirozeně, a přitom bude do posledního detailu promyšlená. A protože měl k dispozici neuvěřitelných 250 hektarů, stejně jako řadu mistrů svého oboru, mohl si ho splnit ve velkém stylu. Inspiraci čerpal z anglických parků, ale do celého díla otiskl jako bonus i vlastní cit pro kompozici i barvu. Ostatně, vyrůstal mezi umělci – do jeho rodinného sídla v Čechách pod Kosířem jezdil třeba i malíř Josef Mánes.

iZdroj fotografie: Petr1888 / Creative Commons / CC-BY-SA 2.0

Silva-Tarouca nebyl jen mecenáš, ale i zapálený botanik. Některé stromy sázel vlastní rukou a každý den park osobně obcházel a kontroloval, co by se ještě dalo udělat jinak a lépe. Vypěstoval zde dokonce i zvláštní formu smrku ztepilého – Picea abies Silva Tarouca – jehož jméno zná odborný svět dodnes. Unikátní je také místní alpinum, kterému dominuje dokonce srub převezený z Alp. Hrabě se k tomuto kroku uchýlil proto, aby nerušil ráz krajiny ničím neautentickým.

Tip na rychlý výlet i celodenní procházku

Dnes si tu můžete vybrat ze tří okruhů – od krátké procházky až po deset kilometrů dlouhý výlet, který vám zabere klidně půl dne. A nudit se nebudete, to nám věřte. Na ploše parku totiž roste kolem 1 800 druhů dřevin. Na jaře vás svými unikátními barvami oslní tisíce rododendronů, v létě vás pohltí stín mohutných stromů a na podzim se zase krajina zbarví do zlata a ohnivě červených tónů.

A dokonce i v zimě má park své kouzlo – třeba když se mezi sněhem vyjímají červenolisté duby nebo různé dřeviny a květiny, které kvetou speciálně v tomto ročním období. A víte, co je na tom všem možná nejhezčí? Přestože jde o místo světového významu, často ho budete mít jen a jen pro sebe. Stačí sejít z hlavní trasy, posadit se u vody a poslouchat vítr v korunách stromů.