Vorvani, inteligentní a učenlivý tvorové, kteří již v devatenáctém století dokázali přechytračit i samotné lovce velryb

Průzkum velrybářských deníků ukazuje, jak inteligentní a učenliví tvorové jsou vorvani. V 19. století byli tito mořští savci hojně loveni, ovšem nyní se ukazuje, že to byl lov mnohem těžší, než jak ho prezentuje slavný román Bílá velryba. Není to jenom proto, že se samotní vorvani naučili, jak se vyhnout harpunám lovců, ale hlavně proto, že si tento poznatek pak předali mezi sebou.

Jak se vyhnout ostří snadno a rychle

Staré deníky velrybářů byly nedávno digitalizovány, což poskytlo historikům cenný náhled do průběhu loveckých výprav v severním Pacifiku. Ze zapsaných údajů vyplynulo, že míra úspěšnosti lovců se během několika málo let snížila až o 58 %. A nebylo to rozhodně jen tím, že by se vorvani harpunami hůře zasahovali. Tito mořští giganti se postupně naučili lovcům vyhýbat.

iZdroj fotografie: Pixabay

Nejdříve velryby reagovaly na hrozbu lidských lovců naprosto stejným způsobem, jako by reagovaly na kosatku, která byla v té době jejich jediným predátorem. Vorvani se shromáždili v kruhu s mláďaty uprostřed a zkoušeli je chránit kousáním nebo údery ocasů kolem sebe. Použít takovou taktiku na lovce se ukázalo být zcela nevhodné, protože se tak pouze vystavili jako hromadný, a tudíž velmi snadný cíl.

Velryby se dokázaly poučit z vlastních chyb

Velryby se podle všeho poučily z vlastních chyb a ty, které počínání lovců přežily, se velmi rychle adaptovaly. Takže místo použití starých taktik, které si velrybáři zapsali do svých deníků, použili vorvani nové – začali rychle plavat směrem proti větru a pryč od rybářských plachetnic. A vypadá to, že tato chytrá metoda použitá jednotlivými velrybami se velmi rychle rozšířila napříč celou komunitou, jak zjistil výzkumný tým zkoumající historickou situaci.

iZdroj fotografie: Pixabay

Brzy se takto chovali i vorvani, kteří se nikdy předtím s velrybáři nesetkali – jednoduše následovali příklad velryb zkušenějších. Každá skupina velryb na moři obvykle sestává ze dvou až tří rodin, přičemž tyto jednotky se často dělí a vytváří skupiny nové. Tudíž se stávalo, že některý člen nové skupiny už se s lidmi setkal a velryby, které touto zkušeností neprošly, jednoduše imitovaly jeho chování, což jim pomohlo přežít.

Zdroj: Live Science