V Thajsku roste květ, který vypadá jako filmová rekvizita: černý, se třemi rohy. Chlorofyl nahradil napojením na houby v půdě

13. května 2025 procházel tým z Chulalongkornovy univerzity horský les v národním parku Thong Pha Phum na západě Thajska. Hledali orchideje.

Foto: Thismia rodwayi / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Místo nich narazili na drobnou, sotva dvanácticentimetrovou rostlinu, jejíž květ připomínal spíš artefakt z temného fantasy než cokoliv, co by člověk čekal v jihoasijském podrostu. Téměř černá urnovitá květní trubka, tři masité červenooranžové okvětní lístky a trojice kyjovitých „rohů“ trčících ze špičky, to vše doplněné průsvitnými bílými chlupy uvnitř a tyčinkami v podivné modré barvě. O rok a čtvrt později, v srpnu 2026, dostala oficiální jméno: Thismia daemona.

Květ jako z hororu: co přesně vidíte, když rozhrnete opad

Představte si šesticentimetrový útvar, jehož spodní část tvoří tmavě hnědá až černavá „urna“ pokrytá jemnými příčnými lištami a síťovitou texturou. Z ní vyrůstají tři vnější okvětní lístky, tlusté, dužnaté, zářivě červenooranžové. Tři vnitřní lístky srůstají do kupolovité „mitry“ protkané bočními otvory a zakončené třemi kapucovitými laloky. Z vrcholu mitry pak strmí trojice štíhlých výběžků, každý dlouhý osmnáct až třiadvacet milimetrů. Uvnitř květní trubky se skrývá další překvapení: průsvitné bílé trichomy a tyčinky zbarvené do průhledné modři. Právě tenhle kontrast (temná schránka, oranžové maso, modré tyčinky, bílé chloupky) vytváří dojem, že květ patří spíš do kulis hororového filmu než do thajského lesa.

Mykoheterotrofie: jak přežít bez jediné molekuly chlorofylu

Thismia daemona postrádá jakoukoliv zeleň. Evolučně se zbavila chlorofylu a s ním i schopnosti fotosyntézy. Veškerý uhlík a živiny získává prostřednictvím podzemních houbových vláken, mechanismem zvaným mykoheterotrofie. Houby fungují jako prostředník: čerpají organické látky z okolního ekosystému a předávají je rostlině, která se na ně napojuje korálovitými, chlupatými kořeny.

Zásadní odlišnost od klasických parazitů typu kokotice (Cuscuta) spočívá v tom, kdo je obětí. Kokotice se přísavnými orgány (haustoriemi) připojuje přímo na cévní svazky jiné zelené rostliny a vysává ji. Thismia daemona žádnou rostlinu nenapadá; jejím partnerem jsou výhradně houby. U příbuzného thajského druhu Thismia gardneriana už vědci v kořenech identifikovali arbuskulární mykorhizní houby a specializované mikrobiální komunity. U T. daemona konkrétní symbionty zatím nikdo neurčil, taxonomická studie se zaměřila na morfologii a molekulární fylogenezi samotné rostliny; analýza houbových partnerů vyžaduje odlišný metodický přístup.

Kdo chce hledat českou paralelu, najde ji v hniláku smrkovém (Monotropa hypopitys). Tato nezelená bylina roste roztroušeně po celém Česku, hlavně ve středních a vyšších polohách, a živí se totožným trikem, přes mykorhizní houby napojené na kořeny stromů.

Jediná populace, méně než padesát jedinců: proč je objev tak křehký

Rod Thismia čítá podle databáze Kew aktuálně 121 přijatých druhů rozptýlených po tropech celého světa. T. daemona je šestnáctým druhem zaznamenaným v Thajsku a zároveň prvním zástupcem sekce Geomitra, který se podařilo doložit tak daleko na sever. Dosud byla tato sekce známá jen z Malajského poloostrova, Bornea a Sumatry.

Jenže celá dosud známá populace zabírá plochu nanejvýš 0,05 km² a sestává z méně než padesáti jedinců. Autoři studie ji předběžně hodnotí jako kriticky ohroženou. Spoluautor Sahut Chantanaorrapint z Prince of Songkla University v rozhlasovém vystoupení upozornil, že stanoviště navštěvují turisté a kvalita biotopu tím trpí.

Překvapení z hor: proč botaniky zmátlo stanoviště téměř v tisíci metrech

Druhy rodu Thismia bývají typicky spojovány s trvale vlhkými nížinnými deštnými lesy. T. daemona se tomuto vzorci vymyká, roste v sezónním horském stálezeleném lese v nadmořské výšce blížící se tisíci metrům. Většinu roku přežívá skrytě pod vrstvou tlejícího listí; nad povrch vystupuje jen krátce během monzunových dešťů. Právě proto ji nikdo nezaznamenal dříve a právě proto ji studenti hledající orchideje potkali čistě náhodou.

Molekulární analýza pěti genetických markerů ukázala, že nejbližším příbuzným je bornejská Thismia betung-kerihunensis, druh s modrozeleným květem a tenkými vnějšími okvětními lístky, vázaný na mokré tropické nížiny Kalimantanu. Kontrast mezi oběma sesterskými druhy je markantní: temný, masitý, horský květ proti štíhlému, modrozelenému, nížinnému protějšku.