Unikátní objev v hlubinách Tichého oceánu. Zoologové popsali desítky nových druhů hlubinných korýšů

Před publikací nového speciálního čísla odborného časopisu ZooKeys znala věda z celé Clarion-Clipperton Zone pouhých 13 formálně popsaných druhů různonožců. Teď jich přibylo 24 naráz.

Foto: RawPixel

Clarion-Clipperton Zone, šest milionů čtverečních kilometrů tichomořského dna mezi Havají a Mexikem, patří k nejintenzivněji zkoumaným hlubinným oblastem planety. Důvod je prozaický: leží tam obrovská ložiska polymetalických konkrecí, po kterých se ohlíží těžební průmysl. Přesto z této oblasti zůstávalo až 92 procent zaznamenaných živočišných druhů bez formálního vědeckého jména. Mezinárodní tým vedený Annou Jażdżewskou z univerzity v Lodži a Tammy Hortonovou z britského Národního oceánografického centra teď tuto mezeru začal zaplňovat, a výsledek je pozoruhodný nejen počtem nových druhů, ale i tím, co říká o naší neznalosti hlubin.

Dvacet čtyři jmen pro neznámé dno

V březnu 2026 vyšlo ve vědeckém časopise ZooKeys speciální číslo obsahující 14 odborných studií. Dohromady v nich autoři formálně popsali 24 dosud nepojmenovaných druhů různonožců, drobných korýšů připomínajících krevety, kteří v hlubinných ekosystémech fungují jako mrchožrouti, rozkladači organického materiálu i drobní predátoři. Vedle nových druhů přibyl i nový rod, nová čeleď a zcela nová nadčeleď pojmenovaná Mirabestioidea.

Nadčeleď je přitom taxonomická úroveň, která se v klasifikaci různonožců přidává jen výjimečně. Celosvětová databáze World Amphipoda Database evidovala v roce 2022 přes 10 400 uznaných druhů, ale jen 56 nadčeledí. Vznik nové nadčeledi znamená, že nalezení živočichové byli morfologicky natolik odlišní od všeho známého, že je nebylo kam zařadit.

Od expedice ke jménu: osm let práce

Materiál nepochází z jedné čerstvé výpravy. Vzorky byly odebrány převážně během expedic v letech 2015 až 2018 z hloubek zhruba 4 000 až 4 350 metrů, hlavně ve východní části CCZ a v německé kontraktní oblasti BGR. Roky pak čekaly v muzejních sbírkách a laboratorních mrazácích bez peněz a kapacit na taxonomické zpracování.

Zlom přišel v únoru 2024, kdy se v Lodži sešlo osm zkušených taxonomů a osm studentů či začínajících výzkumníků na intenzivním workshopu. Během něj společně roztřídili, popsali a připravili rukopisy, které o dva roky později vyústily v publikované speciální číslo. Autoři sami mluví o „historickém selhání taxonomie na volném moři“, ne kvůli nedostatku vzorků, ale kvůli chronickému podfinancování postexpediční práce.

Devadesát procent bez jména

Měřítko neznalosti je zarážející. Podle rozsáhlého checklistu publikovaného v časopise Current Biology v roce 2023 bylo v CCZ zaznamenáno 5 578 druhů mnohobuněčných živočichů. Z nich 88 až 92 procent zůstávalo formálně nepojmenovaných, existovaly jen pod dočasnými kódy a pracovními označeními. U různonožců byl stav ještě výmluvnější: pouhých 13 popsaných druhů oproti molekulárním odhadům naznačujícím kolem 250 reálně přítomných druhů.

Nových 24 jmen tedy dosavadní pojmenovanou základnu této skupiny v regionu prakticky zdvojnásobilo. Přesto zbývá popsat přibližně 200 dalších druhů jen v rámci jednoho řádu korýšů.

Těžba čeká, taxonomie nestíhá

Paradox CCZ spočívá v tom, že oblast přitahuje obrovský průmyslový zájem, zatímco věda stále neví, co přesně by těžba ohrozila. Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA) v oblasti eviduje desítky průzkumných kontraktů; mezi sponzorskými státy jednoho z nich, organizace Interoceanmetal, je i Česká republika. Komerční exploatace zatím nezačala a podle ISA nemá začít, dokud nebude přijat komplexní těžební kodex. V CCZ je zároveň vymezeno 13 chráněných zón (APEI), které mají zůstat nedotčené. Bez taxonomie ale není jasné, co přesně tyto zóny reprezentují a chrání.

ISA se snaží tempo popisu zrychlit prostřednictvím iniciativy One Thousand Reasons, jejímž cílem je do roku 2030 formálně popsat alespoň tisíc nových hlubokomořských druhů. První kolo přineslo 90 popsaných druhů, ve druhém kole z roku 2025 dostalo granty šest vědců ze čtyř rozvojových zemí s cílem popsat dalších zhruba sto druhů. Ambice je jasná, ale i při optimistickém tempu zbývají v samotné CCZ tisíce bezejmenných živočichů.

Proč na jménech záleží

Formální popis druhu není akademické cvičení. Teprve druh, který má jméno, morfologickou diagnózu a uložený typový exemplář, se může stát předmětem ochrany, monitoringu a hodnocení environmentálních dopadů. Dokud je živočich jen kód v tabulce, regulátor nemá co chránit a těžař nemá proti čemu měřit škody. Autoři speciálního čísla to formulují bez obalu: pojmenování je první krok k tomu, aby ochrana hlubinného dna nebyla jen rétorika.

Čtyři kilometry pod hladinou Tichého oceánu žijí stovky druhů, které ještě nemají jméno. Dvacet čtyři z nich ho právě dostalo. Zbývající čekají na to, jestli je věda stihne popsat dřív, než se o jejich domov začne zajímat bagr