Tady žije nejvíc zmijí v Česku: Stačí jeden neopatrný krok a setkání s jedovatým hadem vás nemine

Beskydy patří k místům v Česku, kde je šance potkat zmiji obecnou reálně vyšší než jinde. Ročně se tu pohybuje přes šest milionů turistů a desítky z nich si odnesou uštknutí.

Foto: Benny Trapp - licence CC BY-SA 4.0

Zmije obecná je jediný volně žijící jedovatý had v České republice. Její těžiště výskytu leží v chladnějších podhorských a horských polohách, zhruba mezi 600 a 1 200 metry nad mořem, a Moravskoslezské Beskydy představují podle karty druhu na portálu AOPK významnou součást jejího areálu. Správa CHKO Beskydy ve svém zpravodaji výslovně potvrzuje, že lidé na zmije narážejí právě tam, kde se v létě nejčastěji pohybují, na pasekách, lesních lemech a kamenitých svazích. Neznamená to, že by Beskydy byly pro turistiku nebezpečné. Znamená to, že se tu vyplatí přestat chodit krajinou na autopilota a začít číst terén pod nohama.

Kde přesně zmije potkáte, a proč zrovna tam

Zmije obecná si nevybírá hluboký les ani holou skálu. Její svět jsou přechodové zóny: slunné okraje cest, paseky zarostlé borůvčím, vřesoviště, rašeliniště, mokřady, remízky a hromady kamení nebo dřeva. Právě tam se vyhřívá, loví a zimuje.

Biologicky to dává smysl. Zmije vykazuje vysokou filopatrii, tedy tendenci vracet se rok co rok na stejná místa, kde má ověřené zimoviště a vhodné mikrostanoviště. Nepřesouvá se na velké vzdálenosti. Pokud na podzim zaleze pod hromadu kamení na okraji beskydské paseky, na jaře ji tam najdete znovu.

Důležitý kontext: Beskydy nejsou jedinou horskou oblastí se zmijemi. Šumava popisuje totožná stanoviště, prosluněné stráně, rašeliniště, mokřady. Krkonoše řadí zmiji mezi významné druhy chráněného území. Z veřejně dostupných zdrojů nelze doložit, že by Beskydy vedly na počet kusů oproti jiným pohořím. Lze ale říct, že kombinace nadmořské výšky, členitého terénu a obrovské návštěvnosti z nich dělá místo, kde ke kontaktu dochází nejčastěji.

Ten jeden neopatrný krok: konkrétní situace

Zmije na člověka sama neútočí. Je plachá, neslyší, ale výborně vnímá vibrace půdy. Problém nastává, když ji překvapíte dřív, než stihne uhnout. Typické scénáře:

• Šlápnutí do vysoké trávy mimo značenou cestu při sběru hub nebo borůvek.
• Posazení se na nezkontrolovaný balvan nebo kmen na slunném okraji lesa.
• Sahání do štěrbin mezi kameny, pod pařezy nebo do hromad dřeva.
• Chůze po úzké stezce lemované kamenitým svahem v ranních hodinách, kdy se zmije vyhřívá.

Sezóna trvá od poloviny března do konce září, s absolutním maximem kontaktů v červenci, tedy v době, kdy jsou Beskydy plné turistů, rodin s dětmi a houbařů.

Čísla, která uklidní, ale ne úplně

Česká epidemiologická studie z databáze Toxinologického centra publikovaná v Prague Medical Report zaznamenala za 15 let (1999–2013) celkem 191 případů uštknutí zmijí obecnou. Průměrně tedy zhruba 13 hlášených případů ročně, přičemž skutečný počet bývá vyšší kvůli nehlášeným lehkým případům. Toxikologické informační středisko pracuje s formulací „řád desítek ročně“.

Z těch 191 případů:

• Asi čtvrtina byla „suché kousnutí“, zmije kousla, ale nevypustila jed.
• Necelá polovina (47,6 %) měla pouze lokální projevy: bolest, otok, zarudnutí.
• Čtvrtina (49 případů) rozvinula systémovou intoxikaci s celkovými příznaky.
• Žádné úmrtí. Za posledních 30 let v Česku nikdo na uštknutí zmijí nezemřel.

Rizikovější skupinou jsou děti, alergici a lidé s kardiovaskulárním onemocněním. U zdravého dospělého většinou nejde o stav ohrožující život, ale vždy o stav vyžadující lékařské vyšetření.

Co dělat a co nedělat po uštknutí

Správný postup podle Toxikologického informačního střediska a Národního zdravotnického informačního portálu:

Dělat:

• Zachovat klid, minimalizovat pohyb.
• Znehybnit postiženou končetinu.
• Šetrně chladit místo uštknutí.
• Volat 155 při rozvoji příznaků; u dětí raději rovnou.
• Při bolestech podat analgetikum (ne Anopyrin ani jiné salicyláty).

Nedělat:

• Nerozřezávat ránu, nevypalovat, nevysávat.
• Nezaškrcovat končetinu.
• Nepodávat alkohol ani kofeinové nápoje.
• Nenutit postiženého k chůzi.

Příznaky mohou nastoupit i s odstupem hodin. I když se zdá, že je vše v pořádku, lékařská kontrola je nutná.

Jak číst terén a nešlápnout vedle

Beskydy ročně navštíví kolem 6,5 milionu lidí. Uštknutí se počítají v desítkách. Pravděpodobnost je nízká, ale není nulová, a snížit ji na minimum zvládne každý sám:

• Pevná kotníková obuv a dlouhé kalhoty.
• Držet se značených cest, zejména v ranních hodinách a na slunných expozicích.
• Před usednutím zkontrolovat místo pohledem.
• Při sběru hub a borůvek našlapovat důrazně, vibrace zmiji vyplaší dřív, než na ni šlápnete.
• Psy v rizikovém terénu držet na vodítku; čenich v trávě je pozvánka k uštknutí do hlavy.

Zmije obecná v Česku ubývá. Červený seznam ji řadí do kategorie zranitelných druhů, její populace jsou fragmentované a pod tlakem změn krajiny. Paradoxně to znamená, že místa, kde se ještě drží, Beskydy, Šumava, Krkonoše, jsou pro ni posledními baštami. Respekt k terénu chrání obě strany: turistu před uštknutím a zmiji před vyhynutím.