Radotínské údolí patří k nejbohatším paleontologickým lokalitám v pražských vápencích, turisté šlapou po mořském dně

Pár kilometrů od posledních pražských paneláků vede turistická cesta po horninách, které se ukládaly na dně tropického moře před více než 400 miliony let.

Foto: cs:User:Zp - licence CC BY SA 3.0

Není to metafora. Červená značka v Radotínském údolí prochází přes skalní výchozy, staré lomy a odkryvy, v nichž geologové od dob Joachima Barranda čtou příběh prvohorního oceánu. Vápence a břidlice pod nohama návštěvníků vznikaly v mělkém moři na severním okraji Gondwany, někde kolem dvacátého až třicátého stupně jižní šířky – tedy v pásu, kde dnes leží severní Afrika. Česká geologická služba řadí zdejší profily mezi kongresové lokality prvořadého významu a Agentura ochrany přírody a krajiny mluví o mezinárodně významném geologickém profilu. Přesto tudy denně projdou desítky lidí, kteří si ničeho nevšimnou.

Geologická učebnice bez vstupného

Radotínské údolí se táhne podél Radotínského potoka na jihozápadním okraji Prahy, v těsném sousedství CHKO Český kras. Přírodní rezervace chrání téměř souvislý sled hornin od siluru po devon, tedy zhruba od 430 do 380 milionů let. Na relativně krátké trase se střídají lochkovské vápence, pražské souvrství, dalejské břidlice a další vrstvy, které jinde v Evropě bývají rozptýlené na desítkách kilometrů.

Nejčitelnější úseky leží mezi Cikánkou (Maškovým mlýnem) a Rutickým mlýnem, kde staré lomy odhalují deskovité vápence provrásněné do složitých záhybů. Nad Cikánkou je klasický příklad takzvaného disharmonického zvrásnění: tenčí, poddajnější vrstvy lochkovských vápenců se při horotvorných tlacích směstnaly do prostoru pod masivnějšími sliveneckými vápenci a vytvořily dramaticky pokroucené struktury, které vypadají, jako by je někdo zmačkal v ruce. Západně od Špačkova mlýna zase vystupují výrazně zvrásněné vápence, na nichž je tektonická historie oblasti viditelná i bez geologického vzdělání.

Co leží pod nohama

Kdo čeká, že na cestě narazí na velkou učebnicovou zkamenělinu, bude nejspíš zklamaný. Zdejší bohatství je jiného druhu. V různých vrstvách údolí se dlouhodobě nacházejí:

• hlavonožci – v širší radotínsko-lochkovské oblasti jsou nápadné takzvané ortocerové vápence s podélně uloženými rovnými schránkami
• trilobiti – klasická barrandienská fauna, kterou popsal už Barrande v 19. století
• mlži a gastropodi – hojní zejména v dalejských břidlicích, které ČGS označuje za jednu z nejbohatších paleontologických lokalit v tomto typu horniny
• lilijice a graptoliti – doklady bentického i planktonního života prvohorního moře

Přesný celkový počet popsaných druhů za celé údolí žádný dostupný zdroj neuvádí jedním číslem. „Bohatost“ lokality stojí na tom, že v rezervaci a jejím těsném okolí existuje několik klasických nalezišť v různých stratigrafických úrovních, každé s vlastním souborem fauny.

Od Gondwany k pražskému předměstí

Před čtyřmi sty miliony let leželo dnešní střední Česko pod hladinou mělkého subtropického moře. Na dně se ukládal karbonátový kal promísený s úlomky schránek organismů, materiál, z něhož vznikly zdejší vápence. Bouře občas rozvířily sediment a přeskupily schránky hlavonožců do vrstev, které dnes geologové čtou jako záznam jednotlivých událostí.

Konec přišel s variským vrásněním. Srážka litosférických desek zdeformovala původně vodorovné vrstvy, vyzdvihla je nad hladinu a stamiliony let eroze pak odkryly to, co dnes vidíme: nakloněné, překocené a zvrásněné horniny v potocích a starých lomech. Turisté tak doslova šlapou po mořském dně, jen je otočené na bok a vyzdvižené o stovky metrů nad dnešní hladinu.

Jak se tam dostat a co nedělat

Nejjednodušší přístup vede po červené turistické značce. Z centra Prahy se dá jet vlakem linky S7 do stanice Praha-Radotín, v létě 2026 ale na trase platí výluky, takže se vyplatí ověřit odjezd v aplikaci PID Lítačka. Pohodlnější variantou je městský autobus 246, který propojuje Zličín a Řeporyje se zastávkami Zadní Kopanina, Maškův mlýn, Cikánka, V Sudech a Nádraží Radotín, prakticky všechny hlavní nástupní body do údolí.

Pro geologicky nejsrozumitelnější trasu doporučujeme začít u Cikánky a jít proti proudu potoka. Terén není vhodný pro kočárek a na skalních i stepních úsecích je potřeba opatrnost. A zásadní věc: zkameněliny se z rezervace neodnášejí. Území je chráněné od roku 1950, režim ochrany byl upraven v roce 1975 a zákon o ochraně přírody chrání i paleontologické nálezy. Pro běžného návštěvníka platí jednoduché pravidlo: dívat se, fotit, nechat na místě.

Součást většího příběhu

Radotínské údolí není osamocený unikát. Je součástí národního geoparku Barrandien, který jen v pražské části sdružuje další geolokality: Orthocerový lůmek, Homolku, Černé rokle nebo profil U Nového mlýna. Bezprostředně sousední Černá rokle nese historický stratotyp hranice mezi lochkovem a pragem, tedy hranici, podle které se řídí geologové po celém světě. Barrande tu v 19. století popsal a pojmenoval desítky druhů; moderní výzkum k tomu přidal přesné datování pomocí konodontů a zasadil zdejší profily do globální stratigrafie.

Kdo hledá srovnání: Koněprusy nebo Zlatý kůň nabízejí krasový zážitek s jeskyněmi. Radotínské údolí je něco jiného – otevřená geologická kniha, kterou čtete za chůze. A vstup je zdarma, stačí vystoupit z autobusu.