Proč mezi sebou bojují zvířata jednoho druhu nebo i rodiny? Jejich střety jsou klasifikovány na 2 druhy

S existencí více jak 8,7 milionů zvířecích druhů po celém světě není překvapivé, že se spolu jedinci ne vždycky dohodnou. Různé střety a souboje jsou nedílnou součástí divočiny.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Tato dovednost je ostatně velmi důležitým ukazatelem schopnosti přežít tváří v tvář nebezpečí. K soubojům ovšem zdaleka nedochází jen mezi predátorem a jeho kořistí. Vědci totiž tyto střety klasifikují dvěma způsoby. Ty mezi různými druhy jsou interspecifické a ty uvnitř druhu – i třeba jedné rodiny – intraspecifické. Střet lovce s kořistí je typem souboje, který známe všichni, hlavně rodiče. Ti mají za úkol chránit především svá mláďata.

Blízká setkání interspecifického druhu

Turisté, kteří tráví pravidelně čas v divočině, dobře vědí, že se nemají motat mezi medvědici a mláďata nebo pumu a její potomky. Ovšem i březí samice nebo zvíře čerstvě po narození mláďat ukazuje větší sklony k agresivitě. A tohle se rozhodně nevztahuje jen na matky. Samci lasiček například velmi rychle ukazují zuby a útočí, jakmile cítí hrozbu mířenou na svá mláďata. Protože zvířata také potřebují prostor a potravu, bojují spolu rovněž o území.

iZdroj fotografie: Pxhere

Některá jsou přitom teritoriálnější než ostatní, nicméně všechna musí tuto potřebu nějak uspokojit. Například pták salašník modrý si pro život vybral území, po němž touží řada jiných ptáků. Dostal se tak až na pokraj vyhynutí. Sameček musí s vypětím všech sil bránit své teritorium o ploše jednoho až dvou akrů, což ale zajistí předání kvalitního genetického materiálu další generaci. Možná vás to překvapí, ale řada konfliktů vzniká i kvůli mezidruhovému páření.

Udržení všeho v rodině

Například u motýlic mají samci problém rozeznat samičky vlastního druhu kvůli podobnému zbarvení jako u příbuzných druhů. Navíc motýlice jsou velmi agresivní proto, že mají krátký čas na život, nalezení partnera a reprodukci. V jejich případě jde jen o několik týdnů. Vítězové předají svou DNA dále. Jiné druhy, které žijí déle, si tuto agresivitu nechávají jen na pářící sezónu. Mladí šimpanzi proto vyhánějí starší samce, aby omezili soutěž o zdroje, území a také samičky. Bojuje se tedy hlavně o sociální postavení a zdroje.

To se přímo vztahuje k hierarchii a z ní plynoucí dominanci. Tedy síti společenských vztahů, které mezi sebou mají příslušníci daného druhu. Rivalita sourozenců, se kterou má většina lidí zkušenosti, je klasickou ukázkou boje o dominanci. Souboj může začít u jídla a nad mršinou, následně se z něj stane boj o dominanci. Dominance má bezpochyby svoje výhody, které závisí na konkrétním živočišném druhu a jeho povaze.

Síla a její pro a proti

Nicméně například u paviánů je někdy spojena i s negativními následky. Dominantní samci často brání svoje podřízené před ostatními. Ovšem pokud nejsou samci poblíž, právě tito podřízení paviáni bývají častěji zraněni nebo zabiti. Výsledkem je pak průběžný pokles populace. Důležitou roli hraje i celková kondice, která ne vždy koreluje s dominantním postavením. Agresivní jedinec se může postavit dalším členům klanu a získat tak převahu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

To však automaticky neznamená, že je zároveň schopen trvale bránit smečku proti predátorům nebo obhajovat zdroje. Pokud budou slabší jedinci takového vůdce slepě následovat, způsobí to celé skupině ve výsledku újmu. Jedna z velmi zajímavých forem boje mezi zvířaty ovšem nemá s agresí nic společného. Ani nejde o obranu území nebo souboj o samičku. Je to hra na boj, která se objevuje napříč mnoha zvířecími druhy.

Cvičné souboje mezi zvířaty

Této aktivitě se věnuje mnoho druhů a zahrnuje škrábance nebo zásahy, které však nezpůsobují žádnou reálnou újmu. Funkce tohoto typu souboje zajímá vědce už nějaký čas. Badatelé z Alberty v Kanadě zjistili, že to pomáhá zvířatům kontrolovat svoje chování v interpersonálních vztazích uvnitř vlastní rodiny. Hrou na boj zvířata také trénují odlišné způsoby přežití a hledají ty nejlepší pro dané podmínky.

Když se pak objeví skutečný konflikt, mají už dovednosti pro opravdové přežití nacvičené. Navíc jsou si jistější vlastní silou, obratností a vytrvalostí. Různé hry tohoto typu jim také rozvíjejí mozek. To znamená lepší adaptabilitu na proměnlivé podmínky okolního prostředí. Takže když přijde na soupeření, jen do toho, pusťte se se svými sourozenci do křížku, může to být i pro dobro celé rodiny. Ze slabých jedinců silná rodina nevznikne.

Kdy jste se naposledy připletli ke zvířecí bitvě a jak dopadla?

Zdroj: LiveScience

Diskuze Vstoupit do diskuze
97 lidí právě čte
Zobrazit další články