Dětská logopedka naučila svého psa mluvit. Jak tohoto úžasného průlomu dosáhla?

Logopedie (z řeckého logos, tedy slovo, a paidea, výchova) zkoumá problémy narušených komunikačních dovedností ve všech rovinách i věkových kategoriích. Záběr tohoto oboru je opravdu široký, od chybné výslovnosti hlásek přes masivní řečové poruchy až po extrémy v podobě naprosté nemluvnosti. Dítě do 7 let by mělo zvládnout veškeré základy mateřského jazyka, následná školní docházka je pak jejich rozšiřováním. Experiment Christiny Hanger popsal magazín People.

Použití logopedie na psího mazlíčka

Christina se pustila do výcviku řeči u psa, konkrétně svého vlastního mazlíčka Stelly. V rámci pokusu si doma sestavila důmyslné zařízení s tlačítky připevněnými na desce. Stisknutí každého z nich následně přehrálo zvukový soubor s určitým slovem. S výcvikem psa začala, když bylo Stelle 8 týdnů. Za jeden a půl roku každodenního cvičení se Stella „naučila“ 29 různých slov, která dokonce zvládá skládat do frází. Metoda byla jednoduchá.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Před každou aktivitou, kterou lze vyjádřit jedním nebo více slovy, mačkala Christina příslušná tlačítka. Stella si postupně zapamatovala nejen význam každého z nich, ale dokázala také spojovat slova do vlastních frází. Mohla tedy sdělovat své majitelce velmi konkrétní věci. „Jsem překvapená, protože Stella mi takto každý den sděluje nové a nové věci.“ Složitostí konstrukce frází už se Stella dá srovnat s dvouletým dítětem.

Další plány a možnosti rozvoje

Christina plánuje přidávat na tabuli další slova a ještě více tak rozvíjet Stelle její slovní zásobu. S pomocí této – evidentně funkční – metody chce ještě více prohloubit spojení mezi dalšími majiteli psů a jejich mazlíčky. Aktuálně do rejstříku výrazů patří slova označující aktivity (jídlo, hra, procházka), předměty (pláž, míč) nebo emoce (radost, smutek). Nechybí ani jména majitelky a jejích přátel. Stella má tak dostatek možností.

Zvládnutí jazyka začleňuje člověka do společnosti, nevyhnutelně ovlivňuje veškeré prožívání, poznávání i další stránky vývoje. V komunikaci se zvířaty jsme zvyklí na jednosměrné působení, i když zvířata si také najdou cesty, jak nás na něco upozornit. Například kočky se mohou na základě zkušeností naučit, že když zaškrábou u dveří, člen domácnosti je bude následovat a pustí je ven.

Jaké jsou vaše zkušenosti s komunikací se zvířaty?

Zdroj: Science