Novorozená lama plivá na sourozence už první týden. Matka má málo mléka a plivanec ze žaludečních šťáv spolehlivě odežene konkurenci

Novorozená lama se postaví do 45 minut po porodu a krátce nato začne bojovat o přístup k vemeni. Její hlavní zbraní je plivanec.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Představte si zvíře, které váží kolem deseti kilogramů, pokryté vlhkou plodovou blanou, s nohama roztřesenýma jako čerstvě složená skládací židle. Za čtvrt hodiny stojí. Za hodinu saje. A někde v tom krátkém mezidobí aktivuje repertoár sociálních signálů, který dospělí jedinci ve stádě používají celý život, včetně plivání. Andské náhorní plošiny, kde rod lam vznikal, nedávaly novorozencům čas na pomalé učení. Mráz, sucho, predátoři. Kdo se nerozeběhl a neprosadil u struku, nepřežil první noc.

Patnáct minut na svět: jak rychle malá lama vstává a hledá mléko

Veterinární literatura popisuje první hodinu po porodu lamy krotké s přesností stopek. Mládě se typicky vzpřímí během 15 až 45 minut od okamžiku, kdy opustí porodní cesty. Během dalších patnácti až třiceti minut zahajuje první pokusy o sání, nejprve tápavé, s čenichem namířeným do slabin matky, pak stále cílenější. Podle Merck Veterinary Manual probíhá kojení v prvních dnech v krátkých epizodách trvajících jednu až tři minuty, opakovaných každou hodinu nebo i častěji. Matka přitom hraje aktivní roli: přičichává k mláděti, vydává tichý brumlavý zvuk zvaný humming a kontakt u vemene sama řídí.

U divokých příbuzných, guanaka a vikuňi, pozorovali etologové ještě rychlejší start. Novorozenci v andských nadmořských výškách kolem čtyř tisíc metrů zvládali normální chůzi už v první hodině života. Tlak prostředí tu formoval druh, u něhož je pomalý start smrtelný.

Co přesně obsahuje plivanec a proč tak účinně odpuzuje

Slovo „plivanec“ evokuje slinu. U velbloudovitých jde ale o tři odlišné substance s různou intenzitou účinku. Nejlehčí variantou je prostý výstřik rozžvýkané potravy smíšené se slinami, nepříjemný, ale snesitelný. Střední kategorii tvoří hustší směs slin a kašovité potravy. A pak existuje takzvaný zelený plivanec: částečně natrávený, fermentovaný obsah prvního žaludečního oddílu C1, který zvíře vystřelí s překvapivou přesností.

Právě zelená varianta páchne tak intenzivně, že funguje jako mimořádně účinný odrazující signál. Podle veterinární učebnice McCurnin’s Clinical Textbook sahají k ní velbloudovití při vážnějších střetech o prostor nebo dominanci. Mláďata přitom podle chovatelských pozorování poměrně často používají lehčí formu plivance při krmení, aby si udržela odstup ostatních jedinců od zdroje potravy.

Sociální komunikace od první hodiny: plivání jako jazyk stáda

Plivání u lam bývá v populární kultuře redukováno na komický moment ze zoo. Ve skutečnosti jde o sofistikovaný komunikační nástroj zabudovaný hluboko v etogramu celé čeledi velbloudovitých. Slouží k obraně osobního prostoru, k vyjádření dominance, k odmítnutí nežádoucího kontaktu. Samice jím signalizují samcům, že nejsou v říji. Podřízení jedinci jím odpovídají na tlak dominantních. A mláďata ho aktivují v situacích, kdy potřebují chránit svůj přístup ke struku.

V prvních dnech života probíhá kojení tak často a v tak krátkých intervalech, že přístup k vemeni představuje neustále obnovovaný zdroj napětí. Každá epizoda sání trvá pouhé minuty. Matka ji může kdykoli přerušit. Jakýkoli další jedinec ve stádě, který se přiblíží, představuje potenciální narušení. Právě tady, podle našeho čtení dostupných etologických dat, získává plivání u novorozených lam svůj funkční smysl. Nejde o „zlobení“ ani o naučenou agresi vůči lidem. Jde o rychlé nastavení sociální distance kolem matky a zdroje výživy.

Proč ručně odchovaná mláďata plivou jinak než ta ze stáda

Zajímavý vhled nabízejí záznamy o ručně krmených lamách. Mláďata odchovávaná z lahve, bez kontaktu se stádem, mívají podle welfare FAQ americké Cooperative Extension narušené sociální chování. Jejich plivání bývá častěji směřováno na lidi, protože chovatele vnímají jako členy svého stáda, a tedy jako konkurenty i partnery v dominančních interakcích. Základní motorika plivnutí je zjevně součástí druhového repertoáru, ale cílení, kontext a intenzita se dotvářejí učením ve skupině.

V českých chovech a zoologických zahradách se lamy i alpaky běžně rozmnožují. Zoo Praha eviduje ve stavu zvířat za rok 2023 odchovy alpak v Dětském koutku a starší výroční zprávy zmiňují i rostoucí sociální napětí u dospívajících samců. Konkrétní český popis neonatálního plivání se ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat; pro přesné pozorování z tuzemské praxe by bylo třeba oslovit přímo kurátory nebo chovatele.

Andský původ vysvětluje, proč mládě nemá čas váhat

Celý systém raného chování lam dává největší smysl v kontextu prostředí, kde lamy vznikaly. Andské puny leží ve výškách přesahujících čtyři tisíce metrů. Noční teploty klesají pod bod mrazu i v létě. Vegetace je řídká, predátoři reální. V takovém prostředí je každá minuta strávená bezmocně na zemi minutou zvýšeného rizika. Evoluce tu selektovala jedince, kteří vstávali nejrychleji, sáli nejdříve a dokázali si svůj prostor u matky uhájit okamžitě.

Plivanec, ať už slinný, potravní, nebo ten zelený, fermentovaný, je v tomto kontextu logickým nástrojem. Zvíře, které ještě pořádně neběhá, nemůže konkurenta odkopnout ani předběhnout. Může ho ale zasáhnout na vzdálenost a odradit pachem tak intenzivním, že ustoupí. Rychlý, levný, účinný signál. Přesně to, co novorozenec na náhorní plošině potřebuje.