Na světě žije jen 60 krajt písmenkových v zajetí. Deset nových se vylíhlo v Česku, chov komplikuje agrese i dvouletý půst samic

V noci ze 4. na 5. srpna 2026 se v Safari Parku Dvůr Králové začala klubat mláďata krajty písmenkové, největšího hada celé Afriky. Žádná jiná zoo na světě přitom tento druh za uplynulých dvanáct měsíců nerozmnožila.

Foto: PxHere

Snůška čítající desítku vajec ležela v inkubátoru od poloviny června. Teplota 32 °C, vlhkost devadesát procent, ticho zázemí pavilonu Vodní světy. Když se první hadí hlava prodrala skořápkou, chovatelský tým dvorského parku si mohl připsat historický milník: poprvé za celou existenci zahrady se tu podařilo odchovat druh, jehož celosvětová zoo populace čítá pouhých zhruba 55 jedinců. Zoolog Michal Podhrázský a mluvčí Michal Šťastný informaci zveřejnili 10. září 2026 s tím, že mláďata jsou velká a životaschopná. Proč je takový výsledek mimořádný, prozrazuje biologie samotného zvířete.

Sedm metrů svalů a pověst nezkrotného obra

Krajta písmenková (Python sebae) dorůstá podle Safari Parku Dvůr Králové délky až sedmi metrů a hmotnosti 60 až 100 kilogramů. Zoo Ostrava uvádí maximum dokonce 7,5 metru, americká Lincoln Park Zoo pracuje s průměrem kolem pěti metrů. Většina jedinců v lidské péči zůstává kratší, kolem čtyř až čtyř a půl metru, ovšem i taková délka představuje mohutné, svalnaté tělo, které při obranné reakci dokáže chovateli způsobit vážné zranění.

Právě temperament odlišuje tento druh od příbuzenstva. Krajta písmenková reaguje na manipulaci prudce, kousne rychle a silně. Každý přesun, veterinární úkon či krmení vyžaduje tým zkušených ošetřovatelů: nejzkušenější kontroluje hlavu, ostatní podpírají zbytek těla. Podobnou metodiku popsala letos v červnu Zoo Praha při přesunu svých anakond; u srovnatelně rozměrných škrtičů platí pravidlo „jeden člověk na metr hada“. Ve Dvoře Králové to znamená práci v bezpečných boxech, důkladně zajištěná terária a permanentní ostražitost.

Proč se krajta písmenková v zoo téměř nerozmnožuje

Celosvětově eviduje databáze ZIMS přibližně 55 krajt písmenkových v zoologických zahradách. Číslo kolísá, v každém případě jde o jednu z nejmenších zoo populací mezi velkými hady. A za posledních dvanáct měsíců se podle vyjádření dvorského parku druh jinde na světě nerozmnožil.

Důvody se skládají ze tří vzájemně provázaných bariér:

• Bezpečnostní náročnost. Agresivita a fyzická síla dospělců odrazují řadu institucí od chovu vůbec. Držet pár dospělých krajt písmenkových vyžaduje specializované zázemí a personál ochotný pracovat s prchlivým zvířetem.
• Reprodukční sezónnost. Páření je vázané na zimní období, zkrácenou fotoperiodu a sušší podmínky. V Zoo Ostrava pozorovali kopulaci od prosince do března. Bez přesné simulace těchto spouštěčů samec o samici neprojeví zájem.
• Extrémní energetický režim samic. V přírodě samice po snůšce obtáčí vejce svým tělem, zahřívá je, chrání před predátory a po celou inkubaci nepřijímá potravu ani vodu. Dvorský park na své druhové kartě dokumentuje případ samice, která po pozření 59kilogramové impaly hladověla 870 dnů, tedy téměř dva a půl roku.

Tato kombinace vysvětluje, proč se druh v zajetí prakticky nešíří. Instituce, které krajtu písmenkovou drží, musejí zvládnout všechny tři překážky najednou.

Tělo, které umí „vypnout“ vlastní orgány

Schopnost krajty přežít bez potravy tak neuvěřitelně dlouho sahá hlouběji než k pouhé odolnosti. Výzkum publikovaný v Journal of Experimental Biology ukázal, že krajty po dokončení trávení dramaticky utlumí aktivitu celé trávicí soustavy: střevo, játra i slinivka se zmenší, bazální metabolismus klesne na zlomek běžné hodnoty. Tělo přepne do úsporného režimu, který nemá obdobu u savců. Jakmile had znovu pozře kořist, orgány se během hodin opět „nastartují“ a narostou na plný objem.

Pro chovatele to znamená, že samice v reprodukčním cyklu může měsíce odmítat potravu, aniž by šlo o patologii. Rozpoznat, kdy je hladovění fyziologické a kdy varovné, patří k nejtěžším dovednostem při práci s tímto druhem.