Na stráni u Karlíka přežívají rostliny staré stovky milionů let. Klíčem je specifické složení zdejšího vápence

Třemdava bílá, dřín jarní, ožanka kalamandra. Druhy, které byste čekali na dalmatském pobřeží, kvetou dvacet minut vlakem z Prahy.

Zdroj fotografie: KarelTvrdik - licence CC BY-SA 4.0

Přírodní památka Krásná stráň leží v katastru Karlíku u Dobřichovic, na jihovýchodním úbočí kopce o výšce 347 metrů nad mořem, těsně nad Karlickým údolím. Její rozloha činí pouhých 21,4 hektaru; v rámci CHKO Český kras, která se rozkládá na více než 13 200 hektarech, představuje asi 0,16 procenta území. Přesto jde o jedno z nejpozoruhodnějších míst středních Čech. Na svahu, který se od jara do podzimu rozpaluje sluncem, přežívá teplomilná stepní a lesostepní vegetace tak výrazná, že návštěvník má pocit, jako by překročil hranici klimatického pásma. Jenže nejzajímavější na celém příběhu není to, co tu roste. Je to to, na čem to roste.

Radiátor z břidlic a pískovců

Kdo čeká klasickou vápencovou stěnu typickou pro Český kras, bude překvapen. Podle karty AOPK stojí Krásná stráň na ordovických břidlicích, křemenných pískovcích, drobách a prachovcích. Tedy na horninách, které jsou v největší české vápencové oblasti geologickým cizincem. Právě tato mozaika vytváří podmínky, jež jsou pro teplomilné druhy klíčové.

Jihovýchodní orientace svahu znamená celodenní oslunění od rána do odpoledne. Kamenitý povrch s mělkými, suchými půdami a řídkou vegetací se přes den rychle prohřívá, a po západu slunce naakumulované teplo pomalu uvolňuje zpět do okolí. Přesné měření teplotního rozdílu oproti okolní krajině se pro Krásnou stráň v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale princip je dobře známý z jiných xerotermních lokalit: obnažené skalní plochy a sutě fungují jako tepelný akumulátor. Odtud metafora přírodního radiátoru; není to vědecký termín, ale výstižný popis toho, co se na svahu děje.

Co tu kvete a proč to vypadá jako jih

Oficiální botanický popis lokality nepoužívá pojem „středomořská flóra“. Mluví o stepní a lesostepní vegetaci, dřínových doubravách a acidofilní zakrslé doubravě. Jenže stačí se podívat na seznam druhů, aby bylo jasné, proč se jižní příměr nabízí:

• Třemdava bílá – vytrvalá bylina s jihoevropským rozšířením, v Čechách vzácná
• Dřín jarní – strom kvetoucí žlutě už v únoru, typický pro teplé vápencové a bazické stráně
• Ožanka kalamandra – nízký polokeř s jihovýchodoevropským těžištěm výskytu
• Strdivka sedmihradská – tráva vázaná na teplá skalnatá stanoviště
• Mochna písečná, mateřídouška vejčitá, zvonek boloňský – další druhy s výrazně teplomilným charakterem

Přesněji řečeno jde o druhy střední a jihovýchodní Evropy, ne o doslovnou kopii středomořské vegetace. Ale pocitově? Na rozpáleném svahu v červnu, mezi kvetoucí třemdavou a bzučením hmyzu, je dojem jižní stráně silný.

A právě v tom spočívá největší paradox Krásné stráně. Český kras je proslulý vápnomilnou květenou, a tady, na jeho okraji, dominují kyselomilné porosty na nevápencovém podloží. AOPK přímo uvádí, že acidofilní rostlinstvo lokality kontrastuje s typickou vápnomilnou květenou okolí. Vysvětlení tkví v geologické mozaice: ordovické břidlice místy obsahují karbonátové konkrece, takže se na jednom svahu střídají kyselé a bazičtější kapsy půdy. Výsledkem je neobvyklá směsice druhů, které by se jinde nepotkaly.

Ještěrka, která tu má poslední baštu

Krásná stráň není výjimečná jen botanicky. Podle AOPK jde o jedinou lokalitu v celém Českém krasu, kde dosud žije ještěrka zelená, druh vázaný na teplá, osluněná stanoviště s dostatkem úkrytů v kamenité suti. Její přítomnost je dalším důkazem, jak extrémní mikroklima tu panuje. Vysokoškolská práce z Jihočeské univerzity, která na Krásné stráni mapovala populaci ještěrky zelené, popisuje nejvyšší aktivitu zvířat na jaře a počátkem léta, tedy přesně v období, kdy je svah nejintenzivněji prohřátý.

Největší aktuální hrozbou pro lokalitu přitom není chlad ani sucho, ale zarůstání. Křoviny a invazní akát postupně zastiňují nejcennější stepní a suťové biotopy. Bez pravidelného managementu, tedy odstraňování náletových dřevin a udržování otevřených ploch, by se teplomilný ostrov během několika desetiletí proměnil v běžný zapojený les.

Jak se tam dostat a kdy vyrazit

Krásná stráň je veřejnosti přístupná. Po východní a jižní hranici území vede zelená turistická značka z Vonoklas do Karlíku. Z Prahy se sem dostanete bez auta: vlakem na lince S7 do stanice Dobřichovice, odkud pokračuje autobusová linka 419 se zastávkami Dobřichovice, rozc. Karlík a Karlík. Poslední úsek je pěší.

Nejlepší doba návštěvy? Podle nás konec dubna až červen. Svah je už dobře prohřátý, třemdava a dřín kvetou, ještěrky jsou aktivní a krajina ještě není letně vyprahlá. AOPK doporučuje duben pro okolní doubravy a dubohabřiny Karlického údolí, což se s návštěvou Krásné stráně dá snadno spojit. Platí standardní pravidla CHKO: držte se značených cest, nerozdělávejte oheň a na kole jezděte jen po silnicích a místních komunikacích.

Dvacet jedna hektarů suchého svahu na břidlicích a pískovcích, obklopených vápencovou krajinou. Tak málo stačí, aby uprostřed Čech vznikl kousek jihu, křehký, vzácný a závislý na tom, že si ho někdo všimne dřív než akát.