Kuře za 60 000 Kč má černý pigment v každé buňce. Ptakopysk má pigment dutý, a to je u savců ještě podivnější

Dne 18. března 2026 tým kolem Jessicy L. Dobsonové zveřejnil v Biology Letters objev, který přepisuje učebnice savčí pigmentace: ptakopysk podivný ukrývá ve své srsti melanosomy, které jsou zároveň duté i kulovité, tedy kombinaci, jakou dosud nikdo u savce nepopsal.

Foto: TwoWings / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Ayam cemani, indonéské kuře s uhlovým masem, kostmi i orgány, platí za symbol extrémní pigmentace. Genetická odchylka zvaná fibromelanóza zaplavila jeho tkáně melaninem tak důkladně, že se za špičkové chovné kusy v zahraničí historicky platilo i přes 60 tisíc korun. Jenže ptakopysk posunul hranici jinam. Nešokuje rozsahem černi, nýbrž její architekturou, a to na úrovni, kterou odhalí teprve elektronový mikroskop.

Černé kuře s melaninem v tkáních: proč ayam cemani fascinuje chovatele i genetiky

Fibromelanóza u ayam cemani vzniká duplikací genomové oblasti zahrnující gen EDN3. Výsledkem je hyperpigmentace kůže, sliznic, pobřišnice i řady vnitřních orgánů. Krev zůstává červená, melanin se do erytrocytů nedostává, ale vizuální dojem je drtivý: tmavá kůže, černý hřebínek, antracitové maso. Obdobný mechanismus sdílejí i další „black-bone“ linie drůbeže, minimálně hedvábničky (silkie) a několik dalších hyperpigmentovaných plemen, jak ukázala studie v PLOS One.

V Česku přitom ayam cemani dávno přestalo být exotikou. Na portálu iFauna se násadová vejce nabízejí za 50 Kč za kus, kuřata za 150–250 Kč a hobby pár pořídíte za 1 100 Kč. Mediální cenovka 60 000 Kč odpovídá spíše historickým americkým nabídkám výjimečných dospělých jedinců; v tuzemské inzerci na Bazoši se mladý kohout prodává kolem pěti stovek.

Dutý kulovitý melanosom: proč je ptakopysk ještě podivnější, než se zdálo

Melanosomy, buněčné organely, v nichž se melanin syntetizuje, ukládá a přepravuje, mají u savců zpravidla protáhlý tvar a bývají plné. Kulovitější varianty se tradičně pojí s feomelaninem a světlejšími odstíny srsti. Ptakopysk tohle pravidlo vyvrátil.

Dobsonová a její kolegové prozkoumali hnědé krycí chlupy ptakopyska transmisní elektronovou mikroskopií a narazili na melanosomy o průměrné délce 319 nanometrů a šířce 285 nanometrů, tedy téměř dokonalé kuličky s poměrem os 1,13. Uvnitř každé z nich zela centrální dutina. Infračervená spektroskopie (FTIR) přitom naznačila převahu eumelaninu, tedy tmavého pigmentu, s možnou stopovou příměsí feomelaninu. Kulatý tvar a tmavá barva zároveň: to je kombinace, která se u jiných savců nevyskytuje.

Podstatný detail: duté melanosomy se nacházely výhradně v kůře hnědých krycích chlupů. Bílé břišní chlupy obsahovaly jen plné melanosomy ve dřeni a v kůře žádné. Nejde tedy o plošně „dutou srst“, nýbrž o vysoce lokalizovanou mikrostrukturu.

Foto: Uikitireza - licence CC BY SA 4.0

Proč ptakopysk stojí v savčí říši zcela osamocen

Autoři studie porovnali nález se vzorky dvou rodů ježur, nejbližších žijících příbuzných ptakopyska v řádu jednodělohých, a s rozsáhlým datasetem zahrnujícím 126 savčích druhů ze 103 rodů. Výsledek: žádný další případ dutých sférických melanosomů. U ptáků duté melanosomy existují, avšak vždy v protáhlých či zploštělých tvarech a uspořádané do pravidelných nanostruktur ve vouscích per, kde generují iridescenci, tedy duhový lesk závislý na úhlu pohledu.

U ptakopyska nic takového nenastává. Kulovité duté melanosomy jsou v kůře chlupu rozptýlené bez koherentních vrstev, takže kontrast indexu lomu mezi melaninem a vzduchem nevede k žádné úhlově závislé barvě. Srst zůstává matně hnědá. Právě proto je nález tak znepokojivý: dutost tu zjevně neplní optickou roli, kterou zastává u opeřenců.

K čemu ptakopyskovi dutý melanosom vlastně slouží?

Upřímná odpověď zní: zatím to nikdo neví s jistotou. Studie sama nabízí dvě hlavní interpretační linie. První předpokládá funkci nesouvisející s barvou; autoři spekulují o možném izolačním efektu, analogickém ke vzduchem vyplněné dřeni chlupu, který by mohl souviset s vodním způsobem života ptakopyskových předků. Druhá připouští neadaptivní původ, tedy pouhou evoluční „náhodu“ bez selekčního tlaku.

Obě varianty mají slabinu. Pokud by dutost pomáhala vodním savcům s termoregulací, čekali bychom ji i u vyder, tuleňů nebo bobra. Jenže tam chybí. A pokud jde o neutrální znak, je zvláštní, že se udržel po desítky milionů let, aniž by ho selekce odstranila nebo rozšířila.

Co objev mění pro paleontologii, biomimetiku a výzkum melanomu

Praktické dopady míří hned třemi směry:

• Paleokoloristika dosud rekonstruovala zbarvení vyhynulých obratlovců podle tvaru fosilních melanosomů: kulaté značily světlé feomelaninové odstíny, protáhlé tmavý eumelanin. Ptakopysk ukazuje, že u savců může kulatý tvar doprovázet tmavou barvu. Budoucí rekonstrukce budou muset kombinovat morfologii s chemickou analýzou, aby se vyhnuly chybným závěrům.
• Biomimetika čerpá z přírodních melaninových nanostruktur inspiraci pro optické materiály a strukturální barvy. Nová savčí varianta, dutá melaninová skořápka v lehké nanokuličce, rozšiřuje katalog architektur hodných laboratorního testování.
• Výzkum melanomu získal nečekanou paralelu: autoři upozorňují na podobnost s toroidními melanosomy pozorovanými v melanomových buněčných liniích. Ptakopysk by mohl posloužit jako přírodní model pro pochopení mechanismu, jímž duté melanosomy vznikají.

Česká věda má k tématu blízko alespoň okrajově. Na 1. lékařské fakultě UK existuje dlouhá tradice výzkumu melaninů a melanosomů, Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR v Liběchově pracuje s miniprasetem MeLiM jako modelem maligního melanomu. Přímé české pracoviště zaměřené na melanosomy ptakopyska se nám ovšem v dostupných zdrojích nepodařilo dohledat.

Ptakopysk znovu dokázal, že jeho evoluce operuje podle vlastních pravidel: jedovatá ostruha, elektrorecepce, snášení vajec a teď duté kulovité melanosomy, jaké nemá žádný jiný prozkoumaný savec na planetě. Jessica Dobsonová a její tým z Naturalis Biodiversity Center otevřeli kapitolu, v níž zatím chybí většina stránek.