Katalpa pouští včely dovnitř, ale ven už ne. Za pastí stojí tvar květu, který zvládnou jen čmeláci

Květ katalpy trubačovité má korunní trubku hlubokou až 25 milimetrů a jícen široký jen centimetr. Pro včelu medonosnou je to výlet, ze kterého se špatně couvá.

Foto: PxHere

Kdo v červenci projde kterýmkoli větším českým parkem, pravděpodobně ji míjí, aniž by tušil, co se uvnitř jejích bílých zvonů odehrává. Katalpa trubačovitá, strom se srdčitými listy velkými jako talíř a převislými „fazolemi“ dlouhými přes půl metru, patří v tuzemských městech k nejběžnějším okrasným dřevinám. Vysazuje se tu nejméně od konce 19. století, kdy ji zaznamenali na zámku Sychrov. Její květy ale nejsou otevřenou samoobsluhou pro každého návštěvníka. Jsou konstruované tak, aby dovnitř snadno navedly konkrétní opylovače, a ostatním cestu zpátky pořádně zkomplikovaly.

Centimetrový jícen a žluté navádění

Květ Catalpa bignonioides vypadá zvenku pohostinně: široký spodní pysk slouží jako přistávací plocha, uvnitř vedou žluté a purpurové pruhy rovnou k nektaru. Jenže za tou vstřícnou fasádou čeká úzká trubka. Podle dendrologické databáze měří korunní trubka 15 až 25 milimetrů na délku a její jícen má průměr pouhých 8 až 12 milimetrů. Nektar je uložený hluboko na dně.

Včela medonosná, která se nechá nalákat, musí zalézt celým tělem dovnitř. Cestou míjí prašníky i bliznu, přesně tak, jak to strom potřebuje. Problém nastává při obratu. Uvnitř trubky není dost prostoru na pohodlné otočení a zpětný výlez proti směru vnitřních struktur květu je výrazně náročnější než vstup. Nejde o mechanickou jednosměrku v přísném slova smyslu, spíš o tvarový filtr, který menšímu hmyzu dramaticky zvyšuje náklady na návštěvu.

Kdo projde filtrem: čmeláci ve dne, můry v noci

Katalpa nevsází na jednoho opylovače. Podle taxonomické revize rodu Catalpa publikované v časopise Brittonia provozuje strom dvousměnný režim. Přes den ho opylují hlavně čmeláci a další velké včely, včetně tesaříků. V noci přebírají štafetu můry.

Proč zrovna čmeláci? Mají delší jazyk, robustnější tělo a obecně lepší výbavu pro hluboké, tvarově složité květy. Různé druhy čmeláků se liší délkou jazyka, a právě ti s delšími jazyky dokážou efektivně pracovat s květy, kde krátkojazyčná včela medonosná naráží na limity. Jak shrnuje U.S. National Park Service, vazba mezi délkou jazyka a hloubkou květu je jedním ze základních principů, které určují, kdo kam chodí pro nektar.

Není to past, je to specializace

Označení „past na včely“ je atraktivní, ale přesnější je mluvit o selekčním filtru. Přímý vědecký doklad, že by květy katalpy pravidelně a nevratně uvězňovaly včely medonosné, se v dostupné literatuře nedaří najít. Co je doložené spolehlivě: květ je morfologicky nastavený na větší opylovače a včela medonosná mezi hlavními opylovači katalpy nefiguruje.

Důležitý je i kontext. Katalpa není strom, který by cílil proti včelám. Je to strom optimalizovaný pro čmeláky a můry. Že se při tom menším návštěvníkům špatně couvá, je vedlejší efekt, podobně jako u řady dalších hlubokých trubkovitých květů v přírodě.

Co to znamená pro české včelaře

Kdo by teď uvažoval, jestli katalpu v okolí úlů pokácet, nemusí mít starost. Český projekt Blanokřídlí v Praze ji označuje jako významnou včelařskou dřevinu. Kvete v červnu a červenci, tedy v období, kdy je každý zdroj nektaru vítaný. Včely medonosné na ni létají, jen pro ně není tak pohodlná jako třeba pro čmeláka.

Zajímavý je ještě jeden biologický detail. Katalpa si hlídá vlastní plodnost: poté, co se v jednom květenství opylí zhruba čtyři květy, může strom potlačit další oplodnění. Později se otevírající květy pak fungují prakticky jen jako dárci pylu. Strom si tak reguluje, kolik energie investuje do semen, a zbytek květů slouží spíš jako lákadlo pro opylovače sousedních květenství.

Až příště v parku uslyšíte hluboké bzučení z koruny stromu s obřími listy, je dost pravděpodobné, že se díváte na katalpu. A ten zvuk? To nejsou včely. To jsou čmeláci, kteří vědí, že tenhle květ je šitý přesně jim na míru.