Jedovaté houby, na které si dávejte velký pozor. Po jejich konzumaci hrozí vážné zdravotní potíže

Hledání hub je nesporně zábava. Kromě toho jsou velmi výživnou pochutinou, některé mají i léčivé účinky. Ovšm jiné nás mohou dostat do nemocnice.

i Zdroj fotografie: Pixabay
                   

Český filosof Jan Sokol popsal živého houbaře jako „člověka, který se ještě nespletl“. V humorné poznámce je ovšem hodně pravdy, protože existují jedovaté houby, které lze velmi snadno zaměnit s těmi normálně jedlými. A zatímco se lidé na sociálních sítích navzájem chlubí košíky plnými lišek, kovářů, klouzků a dalších hřibů, někteří si domů odnesou i nebezpečné kousky. Muchomůrku červenou pozná asi každý, ale u některých druhů je identifikace složitější.

Je to hřib, není to hřib?

Stran sbírání hub koluje stejně jako v jiných oblastech mnoho mýtů a nesmyslů, které mohou člověku přivodit značné problémy. Pokud sbíráte pouze hřiby, nemusíte se obávat fatální záměny. Pokud rádi odkrojíte také holubinku, růžovku nebo další druhy hub lupenatých, buďte skutečně ostražití, protože tam už může jít o život. Přitom absolutně neplatí, že okousané houby jsou jedlé, protože mnoha plžům nevadí toxiny, které jsou pro člověka velmi nebezpečné.

iZdroj fotografie: Pixabay

Stejně tak neplatí, že by jedovaté houby musely zapáchat nebo pálit na jazyku. Lidé, kteří se otrávili muchomůrkou zelenou – jednou z nejjedovatějších hub – říkali, že chutnala naprosto báječně, na rozdíl od některých zcela jedlých druhů. Také neplatí, že po rozkrojení dojde ke změně barvy. Tento jev spočívá v okysličení barviva houby, což nemá co dělat s toxiny. Ani stříbro po kontaktu s jedovatou houbou nezčerná, jedovaté látky tuto reakci nezpůsobí.

Není houba jako houba

Muchomůrka růžovka dříve nahrazovala lidem maso, z toho také pochází označení „masák“. Jde o možná nejchutnější houbu rostoucí od května do října prakticky všude. Možná záměna je s muchomůrkou tygrovanou, jejíž prsten je ovšem hladký, růžovka jej má rýhovaný. Muchomůrku zelenou, nejjedovatější evropskou houbu, si člověk snadno splete s pečárkou, bedlou či holubinkou, žádný z uvedených druhů však nemá kombinaci těchto poznávacích znaků – prsten na třeni, bílé lupeny a pochvu na bázi.

iZdroj fotografie: Pixabay

Klasika v podobě hřibu kováře je hojná v létě a na podzim. Má hnědočerný sametový klobouk a sytě žlutou dužinu, která při poranění výrazně modrá. Třeň má červené šupinky. Kovář vyžaduje delší tepelné zpracování, jinak může způsobit zažívací potíže. Jedovatý hřib satan má oproti němu světlejší klobouk a na třeni červenou síťku, nikoli šupinky. Obecně je hřib satan dosti vzácnou houbou, kterou je potřeba chránit a nesbírat.

Zdroj: MushroomSite

Diskuze Vstoupit do diskuze
73 lidí právě čte
Zobrazit další články